Po stopách vrahů s Jirkou Pánkem
Sledovat další díly na iDNES.tvSpolehlivý a pracovitý, možná trochu podivín - tak Václava Mrázka vidělo jeho okolí. Ve skutečnosti šlo o zloděje, sadistu, nekrofila a vraha, který se během vyšetřování v roce 1957 přiznal k sedmi vraždám s dvěma hlavními motivy - sexuálním a loupežným.
Mezi srpnem 1951 a listopadem 1956 připravil o život šest žen, z toho tři dívky ve věku patnáct nebo šestnáct let, a jednoho muže. Většinu obětí zastřelil, první zavražděnou ubil klackem, poslední utloukl sekerou. Několik dalších žen se pokusil uškrtit, jiné znásilnil. Sexuálně útočil i na velmi mladé dívky včetně dětí - nejmladší znásilněné bylo jen šest let (blíže se Mrázkovým zločinům věnujeme v tomto článku).
Mrázek byl dopaden náhodou 17. března 1957. Ve chvíli, kdy vykrádal v šatně na šachtě kolegům kapsy u odloženého oblečení, si ho všiml jeden z horníků. Zloděje zadržel a předal policistům. Ti při domovní prohlídce zjistili, že je Mrázkův byt téměř kompletně vybaven kradenými věcmi. Našli předměty, které patřily obětem vražd, a následně i pistoli, s níž zabíjel.
Z dnešního pohledu je téměř neuvěřitelné, že vyšetřování sedmi vražd a více než stovky dalších Mrázkových zločinů bylo uzavřeno již za čtyři měsíce - 19. července 1957. Před Lidovým soudem v Chomutově, který výjimečně zasedal v budově Nejvyššího soudu v Praze na Pankráci, stanul obžalovaný 5. listopadu a o čtyři dny později byl vyhlášen rozsudek - trest smrti, ztráta čestných práv občanských a propadnutí zabavených věcí.
Poprava provazem
zdroj: O. Liška a kolektiv - Tresty smrti vykonané v Československu v letech 1918 až 1989 |
Začátkem prosince potvrdil verdikt Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací zasedání proběhlo ve stejné jednací síni Nejvyššího soudu) a za tři týdny mířil Mrázek na šibenici. Jako kdyby si justice chtěla otřesnou kauzu odškrtnout ještě před příchodem nového roku.
Hádka u popraviště
Trestní řád tehdy ukládal, aby příkaz k výkonu trestu vydal předseda senátu prvoinstančního soudu. V případě Mrázka připadla tato role chomutovskému soudci Karlu Shejbalovi.
Příslušný dokument sepsal v neděli 29. prosince 1957 a dovezl do Prahy. Z Chomutova nepřijel sám. Spolu s ním dorazil okresní prokurátor a náčelník okresní veřejné bezpečnosti.
A v tom byl problém. Ze zákona se měly výkonu trestu smrti účastnit čtyři osoby - náčelník věznice, soudce, prokurátor a lékař. Už předem však bylo určeno, že jako soudce bude u popravy přítomen předseda senátu Nejvyššího soudu Vladimír Podčepický a jako prokurátor má na exekuci dohlížet žalobce z pražské Státní prokuratury František Janda.
Delegace z okresu tak měla smůlu. I když se soudce, prokurátor a náčelník vehementně dožadovali toho, že chtějí Mrázkovu popravu vidět, stačilo několik telefonátů a generální prokurátor i příslušní ministerští náměstci jim účast zakázali.
Zlost chomutovských funkcionářů mohl ještě znásobit fakt, že se k popravišti „protlačilo“ dalších šest pohlavárů, kteří tam být nemuseli - třeba zástupce ředitele věznice, šéf Správy nápravných zařízení nebo náčelník pro vězeňství.
Roztržka zdržela popravu původně naplánovanou na 14. hodinu o 45 minut. Náměstek ministra vnitra Jindřich Kotal později do předložené zprávy ručně připsal: Pro příště jen účast osob podle zásad schválených politickým byrem.
Archivní dokumenty zmiňují i zvláštní způsob, jakým se Mrázek dostal na popraviště. Zřejmě aby to zmátlo tisk. Vrah byl s předstihem vyvezen z věznice a pak do budovy dopraven jiným vchodem. Eskorta ho před druhou hodinou odpolední přivedla do návštěvní místnosti, odkud byl (po zmíněné hádce mezi soudruhy) sveden k šibenici.
Oprátka a po deseti minutách smrt
Přítomný soudce přečetl Mrázkovi výrok rozsudku chomutovského i ústeckého soudu a sdělil mu, že „podle výnosu ministerstva spravedlnosti z 28. prosince 1957 byla jeho žádost o změnu trestu smrti cestou milosti zamítnuta“. Mrázek se k tomu nijak nevyjádřil.
Exekuci už nic nebránilo. Kat oběsil Mrázka ve 14:52. Průběh popravy byl „naprosto klidný“. V 15:02 konstatoval podplukovník zdravotnické služby Václav Straka čas smrti a její příčinu: strangulatio est lege (oběšení podle zákona).
Tělo pak bylo převezeno do Ústavu soudního lékařství na pitvu. Ještě před ní sejmul major Bohuslav Němec (pozdější zakladatel Kriminalistického ústavu v Praze) za asistence dvou svých kolegů z Mrázkova obličeje posmrtnou masku. Ta je v současnosti vystavena v pražském Muzeu policie.
Při pitvě odebral Němec pro vědeckotechnický odbor Hlavní správy veřejné bezpečnosti několik vzorků Mrázkových orgánů - dva kousky mozku, část srdce či nadledvinek. Pak bylo tělo popraveného vraha převezeno v uzamčeném voze zpět do věznice.
Další den ráno odvezli vězeňští pracovníci mrtvolu do motolského krematoria a dohlédli na její spálení. Urnu s popelem pak uložili do speciální místnosti ve věznici číslo 2 v Praze na Pankráci. Podle jednoho z dokumentů opatřených červeným razítkem 'přísně tajné' byly tyto ostatky 26. května 1961 zničeny.
Mrázkovy zločiny
|
Mrázkovi příbuzní dostali z věznice v rámci pozůstalosti částku 210,11 Kčs a několik cenností. V seznamu jsou uvedeny například dvoje hodinky, pět prstenů, řetízek či devět pamětních mincí různé hodnoty.
Rána hlavou do zdi
Přestože je vězeňský spis vraha Václava Mrázka poměrně tenký (za mřížemi strávil včetně vazby zhruba 290 dní), obsahuje i několik zajímavostí. Jedna se týká incidentu, který se odehrál 5. prosince - v den, kdy měl krajský soud začít projednávat jeho odvolání proti trestu smrti.
V šest hodin ráno nastoupil ve věznici do služby dozorce Michal Piršč. Od kolegy se dozvěděl, že má Mrázek od devíti hodin soud. Proto mu věnoval zvýšenou pozornost. Nebylo to nic platné. Mrázkovi v pokusu o sebevraždu nedokázal bedlivý strážný zabránit.
„Při provádění kontroly zjistil, že na cele číslo 75 leží odsouzený Mrázek na zemi a z rozbité hlavy mu teče krev. Zmáčkl poplachové zařízení, jeho kolega vyrozuměl lékaře a zdravotníka. Bylo zjištěno, že odsouzený Mrázek narazil hlavou o zeď v cele, kde byly zjištěny stopy a vlasy z hlavy,“ píše se ve služebním záznamu.
Mrázek musel na rentgen. Lékař Václav Straka (ten, který pak byl 29. prosince u jeho popravy) konstatoval, že „jmenovaný spáchal sebevražedný pokus úderem do hlavy o zeď. Jde o poškození měkkých částí lebky, nikoliv o otřes mozku. Zranění nebrání účasti na soudním líčení“. Mrázek měl poté v cele dozorce, který ho hlídal.
Průkazka na autobus, kterou vlastnil Václav Mrázek
Vězeňský svazek obsahuje také seznam věcí zabavených při domovní prohlídce v Mrázkově bydlišti. Policie u něj zajistila například pět kapesních nožů či paruku. Ve spisu je uchováno několik starých účtenek z obchodů, Mrázkův technický průkaz na motocykl Manet nebo dvě výplatní pásky, podle kterých dostal za leden 1957 mzdu ve výši 1 071 Kčs a o měsíc později 750 Kčs.
Mezi dokumenty je i pečlivě vyplněná dělnická průkazka na autobus s platností do 1. ledna 1958. Tedy do data, kterého se Mrázek už nedožil.
