V přepočtu na 100 tisíc obyvatel stoupla za posledních deset let sebevražednost lidí do 18 let z 2,7 na 6,8 úmrtí.
V publikaci Sebevražedné chování mapují Jiří Koutek a Jana Kocourková z motolské dětské psychiatrické kliniky poznatky o sebevražedném chování a jeho specifikách u dětí a dospívajících.
Kniha je určena lékařům, psychologům, učitelům i laické veřejnosti. Autoři chtějí přispět k léčbě a zejména prevenci sebevražd a sebevražedných pokusů.
Upozorňují na omyly spojené s hodnocením sebevražedného chování. Není prý například pravda, že když někdo o sebevraždě mluví, nespáchá ji. Naopak, je-li sebevražda námětem jeho myšlenek, je jí více ohrožen.
Není ani pravda, že sebevražda přichází bez varování. U ohrožených lidí lze dlouho před činem pozorovat psychické napětí, poruchy spánku a tělesné obtíže. Je úkolem odborníků tyto známky rozpoznat a těmto lidem pomoci.
Sebevraždu volí častěji muži
Podle odhadu odborníků je sebevražedných pokusů až dvacetkrát více než dokonaných sebevražd. Ženy mají více pokusů, kdy si nechávají cestu k záchraně otevřenou, muži častěji přistupují k sebevraždě jako definitivnímu řešení.
V České republice zemře vlastní rukou více lidí než je obětí dopravních nehod. V roce 2000 spáchalo sebevraždu 1649 lidí, zatímco dopravní nehody jich připravily o život 1572.
V Evropě je nejvíce sebevražd v Maďarsku, Rusku a pobaltských republikách, obecně převažují muži, s výjimkou Číny, kde je více sebevražd žen než mužů.
