Devatenáctiletý hoch vietnamské národnosti vyskočil před 16. hodinou, tedy asi hodinu po maturitě, ze třetího poschodí gymnázia. Zemřel dvě hodiny po převozu na ARO uherskohradišťské nemocnice. Lidé z policejního posttraumatického týmu museli rodině i spolužákům opakovaně poskytovat psychologickou pomoc (podrobněji čtěte zde).
Studenti pak na památku kamaráda, kterému neřekli jinak než Franta, vytvořili pietní místo, kam pokládali kytice a zapalovali svíčky. V mnoha tvářích byly slzy. "Pro všechny z nás to byl šok, neuvěřitelná zpráva, nikdo bychom do něj neřekli, že něco takového udělá," říkal jeden ze spolužáků.
František byl hodně kamarádský
Mezitím na sociální síti přibývají na stránce Františka vzkazy od jeho spolužáků. "Čtvrteční dopoledne pro mě bylo hrozné. Nervy na pochodu, třepala jsem se jako ratlík. Stál jsi u mě, usmíval ses a říkal jsi, ať jsem v klidu. Takového si tě budu pamatovat," zněl jeden.
Pietní místo za Františka u budovy gymnázia.
I když František pocházel z komunity, o níž se traduje, že se spíše od většinové společnosti izoluje, on takový rozhodně nebyl. Kamarádský typ, který pěkně kreslil a občas psal básničky, se spolužáků nestranil.
Proč se však rozhodl k tak zoufalému činu? A co mu předcházelo? Zatímco žáci gymnázia těžko hledali slova, vedení školy detailně zmapovalo celý čtvrteční den. Uherskohradišťské gymnázium bylo dosud vždy spojováno s úspěchy – je považováno za výbornou střední školu, u žáků je oblíbené a dostat se na ně není jednoduché.
O spisovatelce Legátové a díle Jozova Hanule prý nevěděl nic
V osudný den šlo ke zkoušce 188 žáků, František byl jedním z nich. Zkoušky se mu dařily, zbývala ještě poslední ze tří částí češtiny. Zdánlivě část velmi jednoduchá. Studenti si už dříve vybrali z předloženého seznamu dvacet knih, které měli mít do maturity načtené. Jednu z nich si před komisí vylosovali a pak o ní měli promluvit.
"Bohužel si vytáhl knihu Jozova Hanule české spisovatelky Květy Legátové, o kterém nevěděl vůbec nic," prozradil jeden z jeho spolužáků. To potvrzují i učitelé. Neřekl prý ani slovo. Potřeboval dva body, aby maturitu úspěšně složil, ale nezískal ani jeden. Nebyla komise příliš přísná? Ředitel celou maturitu prověřil a postavil se na stranu učitelů. "Postupovali správně, nemohli dát tomuto studentovi více bodů," říkal ředitel.
Třídní učitel s ním neúspěch probíral
Na gymnáziu probírají, jestli bylo možné nějakým způsobem chování Františka předvídat. Po neúspěšné zkoušce se totiž před komisi vrátil a požádal o přehodnocení. Ale neuspěl. Patřil tak k sedmi studentům, kteří si mohli maturitu zopakovat za pár týdnů.
Podle učitelů byl František zklamaný, proto se ho také hned ujal jeho třídní učitel, který s ním celou situaci rozebíral. Po jejich rozloučení se zdálo, že je všechno v pořádku. Bohužel, devatenáctiletý student, byť už byl přijatý na vysokou školu, se rozhodl pro nejhorší řešení ze všech, která se nabízela.
