Běla navzdory zákazu řízení, který má až do listopadu 2020, v červnu třikrát usedl za volant. Konkrétně 4., 6. a 21. Za maření úředního rozhodnutí si přitom už odpykává šestiměsíční trest, proto ho do jednací síně přivedla eskorta.
„V květnu byl odsouzen za stejný trestný čin, ale nemělo to na něj žádný efekt,“ uvedla státní zástupkyně Lýdie Staňková a navrhla mu nepodmíněný trest v polovině sazby a zákaz řízení v horní polovině sazby.
Běla se hájí tím, že vyjel v krajní nouzi. „V určitých případech jsem za ten volant sedl, protože jsem se bál,“ uvedl s tím, že je sledován a vše souvisí s vraždou jeho otce Antonína (více o letošním zadržení podezřelých čtěte zde a zde).
„Až bude po soudu s otcovými vrahy, půjde mi o život“
„Otce zavraždilo pět lidí, tři jsou ještě na svobodě, to byste paní zástupkyně také neměla klidné spaní,“ řekl Běla. Zároveň však uvedl, že než bude soud s údajnými vrahy jeho otce, bezprostřední nebezpečí mu nehrozí.
„Až bude po soudu, až je třeba zprostí, tak mi půjde o život. Teď by to byla přitěžující okolnost. Zejména Šrytr (jeden ze zadržených, pozn. red.) má v hlavě vygumováno, ten to tak nenechá,“ vysvětloval.
Běla také svérázně popisoval, jak zjistil, že je sledován. „Já to poznám. Já jsem grázl, ale ten grázl, který má mantinely. Já to mám naučené, je to profesionální deformace. Někdo chtěl vědět, s kým se stýkám, kam jezdím, kdo jezdí k nám na barák,“ uvedl.
Obavy o život se podle něj netýkala jen poslední jízda 21. června. Tehdy prý usedl za volant po hádce doma. Policie ho zadržela na 19. kilometru dálnice D1, když jel vysokou rychlostí a podle státní zástupkyně agresivně.
Běla trest přijal, v závěru krátce promluvil s matkou
Jeho obhájkyně žádala, aby soud řízení zastavil s ohledem na to, že Běla je stíhán i za únos, kde mu hrozí pět až dvanáct let vězení. Nyní uložený trest by proti tomu byl zanedbatelný. (více o stíhání zde)
Soudce Martin Dostál uvedl, že o návrhu obhájkyně uvažoval. O tom, že uložil nepodmíněný trest, podle něj rozhodlo, že Běla porušil zákaz jen krátce poté, co byl za maření odsouzen. „Takto se chovat nesmíte, takto se nesmí chovat nikdo,“ uvedl soudce.
Krajní nouzi Bělovi neuznal, protože, jak sám vypověděl, šlo spíše o monitoring než o přímou hrozbu. Pokud se bál o život, měl se obrátit na policie. „To jsem udělal,“ skočil mu do řeči Běla.
Nakonec však trest ještě v jednací síni přijal. „Jsem rád za to, co jste řekl, že trestné činy by se neměl opakovat. Tady se dlouho tolerovaly a uzavíraly vraždy, zejména v devadesátých letech. Nemělo by se vraždit na zakázku a brát za to peníze,“ uvedl. Verdikt není pravomocný, státní zástupkyně si ponechala lhůtu pro odvolání.
V samotném závěru soudce Bělovi dovolil krátký rozhovor s matkou (rozhovor s ní čtěte zde). Při následném čekání na odvoz pak zkolaboval. Místo policie ho tak od soudu odvezla sanitka.
