Jezdí například k případům domácího násilí, k pokusům o sebevraždu a měli by si umět poradit i s případnými teroristy či únosci, kteří drží rukojmí.
Jedním z těchto expertů je major Petr Gruber. Kromě toho, že je policejním vyjednavačem, je zároveň i velitelem Služby kriminální policie a vyšetřování na okresním ředitelství v Jihlavě.
"Klíč znamená najít řešení a ratolest označuje klidné mírové řešení. Dobře to vystihuje naši práci. Cílem je odemknout problém," vysvětluje symboliku znaku a zároveň i práci policejního vyjednavače.
Je nejčastější situací, ke které vyjíždí policejní vyjednavači, ta, že člověk vyleze třeba na střechu a vyhrožuje sebevraždou?
Těch druhů krizových situací je pochopitelně víc. Někdo chce spáchat sebevraždu nebo nastane barikádová situace. To je případ, kdy dotyčný drží rukojmí. I domácí násilí mezi partnery může přerůst do podobné krizové situace. Nebo se jde zatýkat pachatel trestné činnosti a ten se rozhodne, že se nedá jen tak, a vezme třeba rukojmí nebo vyhrožuje zapálením domu či výbuchem.
Když vám zavolají, že nastal nějaký problém, u kterého vás potřebují, lze se na něj nějak dopředu připravit?
Na to se nikdy nemůžete připravit. Než zahájíte vyjednávání, máte na přípravu maximálně tak dlouho, jak trvá cesta autem na místo. Proto je důležité pracovat v týmu. V Jihlavě jsme vyjednavači dva. Já a moje kolegyně. Jeden řídí auto, druhý shání veškeré dostupné informace o tom, za kým jedeme. Odkud je, jakou má rodinu, co tam je za problémy, zda má nějakou kriminální minulost, co vykřikuje, zda má nějaké požadavky a podobně.
A s tím už pak pracujete...
Když ty informace máme, tak se dohodneme, kdo kontakt jako první naváže. Samozřejmě to je i o taktice. Když je problém třeba s manželkou dotyčného a s nevěrou, tak je nemyslitelné, aby tam šla kolegyně. Ženu by nepřijal. Vyjednávání zahájím tedy já, ale tím ten druhý nekončí. Druhý vyjednavač funguje po celou dobu, snaží se situaci monitorovat a shánět další informace.
Co je důležité při vzájemném kontaktu s člověkem, ke kterému jste byli přivoláni?
Prací vyjednavače je upoutat nějak jeho pozornost, zklidnit ho, bavit se o problému a hledat řešení. Nabýt jeho důvěru a naslouchat. Ti lidé jsou v emočně vypjatých situacích, kdy jejich emoční křivka jde prudce nahoru a oni neuvažují racionálně. Mají tunelové vidění. Vyjednavač se také nemůže jen tak urazit, protože tito lidé reagují často podrážděně a vulgárně. Musíte sledovat jejich mimiku, to, jak reagují, a dbát určitých zásad. Nesmíte sebrat třeba věci, které vám hodí, je třeba zvážit, kdy si můžete sednout a kdy stát.
Jak se vám takového člověka podaří zklidnit?
Musíte zaměstnat jeho mozek. Začnete třeba tím, že se představíte: Hele, já jsem Petr, můžeš se zastavit, přišel jsem si s tebou popovídat, neběhej tady, nechoď ke kraji střechy, vždyť spadneš... A pak, když jej zaujmete, začnete hledat problém. Musíte umět naslouchat a projevit opravdový zájem a bavit se s ním naprosto přirozeně. Mnohdy tito lidé vystupují s problémy, které jsou zástupné. Třeba když člověk tvrdí, že chce skočit ze střechy, protože nechce na záchytku, protože to je drahé – a pak se od něj dozvím, že má problémy v práci, že vydělává míň, že splácí hypotéku, že začal pít a že se s ním chce manželka rozejít, což je nakonec ten hlavní problém.
Vaše práce skončí ve chvíli, kdy se vám podaří přesvědčit takového člověka se sebevražedným úmyslem, aby to nedělal?
Neskončí to ani ve chvíli, kdy sleze ze střechy. Povídáme si třeba ještě dlouho venku, někdy je doprovázím i do nemocnice. Měl jsem třeba kluka na komíně, který přistoupil po dvou hodinách vyjednávání na to, že sleze, pokud si pak půjdeme sednout do restaurace. Tam jsme byli asi hodinu a dál si povídali a hledali řešení a cestu z toho jeho problému.
Jak dlouho vyjednávání trvá?
Za deset či dvacet minut vám nikdo nesleze. Jsou to dvě, ale i šest hodin. Když tam je třeba nějaký zfetovaný člověk, tak to může být i na celou noc.
A už vám někdy někdo skočil? Dopadlo někdy vyjednávání špatně?
Zatím mám to štěstí, že se mi to nestalo.
Všechny ty příběhy, které prožíváte při vyjednávání, musí velmi působit na vaši psychiku...
Stále je to ještě dobrý, protože to vychází. Horší bude, až se vyjednávání nepovede a ten dotyčný se zabije. Může se to stát.
Jaké vyjednávání pro vás bylo nejtěžší?
Když jsem vyjednával s kolegou, který se chtěl oběsit. Stál na větvi v pětimetrové výšce nad zemí s oprátkou na krku. Znal mě, věděl, že jsem s ním přijel vyjednávat. Naštěstí to ale dobře dopadlo.
Vy těm lidem neříkáte, že jste vyjednavač?
Ne. Představím se jim celým jménem. Třeba se ptají, jestli jsem psycholog, když to chtějí vědět, říkám, že jsem policista. Ale v tu chvíli pro ně nesmím být major, poručík, vyšetřovatel, ale úplně normální chlap.
Strachoval jste se někdy o život?
(usměje se) To bych policejní práci nemohl dělat vůbec. Ale respekt a obava je tu pokaždé. Vzpomínám na případ, kdy jeden muž měl rozpor se svou ženou. Měl v domě zbraně a hrozil, že každého, kdo se přiblíží, postřílí. Nám se s ním podařilo dohodnout a nakonec nám zbraně vydal.
Jak si od toho všeho, co prožijete jako vyjednavač, vyčistíte hlavu?
Úplně to nejde. Všechny ty případy mám v hlavě. Musím se z toho vypovídat. Rozebíráme celý postup s kolegyní vyjednavačkou. U policie fungují též konzultace v rámci posttraumatické intervenční péče. Každé vyjednávání je obrovská zkušenost pro další vyjednávání. Je to obrovská zkušenost policejní a samozřejmě i lidská. Musíte ovšem znát profesní hranici.
Podaří se vám po akci usnout?
Jak kdy. Když se to stane v noci a nemáte to s kým probrat, tak neusnete. Celý ten film se znovu a znovu odvíjí před očima.
Do kolika akcí už jste museli vyjíždět?
Vysočina je celkem klidná. Letos máme za sebou druhé vyjednávání a za dva a půl roku, co jsem tady, jsme jich měli šest.
Jak jste přišel na to, že byste mohl dělat vyjednavače?
Před pěti lety mi kolegyně přišla říct, že se někdo takový hledá. Nadřízený mě pak navrhl. Podmínkou byl čtrnáctidenní kurz. Tam vás seznámí s určitými modelovými situacemi přímo z praxe a možnostmi, jak na ně reagovat.
Jaký člověk je vhodný pro tuto práci?
Je třeba vybrat lidi, kteří mají komunikační dovednosti a mají za sebou nějakou praxi, schopnost naslouchat a také životní zkušenosti.
. Petr GruberOsmatřicetiletý major pracuje u policie dvacet let. Od roku 2006 je velitelem Služby kriminální policie a vyšetřování na okresním ředitelství v Jihlavě. Zároveň je už pět let policejním vyjednavačem. |
