Pražský vrchní soud rozhodl o její vině na jaře. Důkazem mu byly odposlechy jejích telefonátů policisty. Ti hovory Čtvrtníčkové sledovali od chvíle, kdy se jim ústecký podnikatel Roman Vršecký svěřil s obavou, že proti němu družka něco chystá.
Předchozí soudy se podle Danuše Novotné z nejvyššího soudu dostatečně nevypořádaly s tak důležitou věcí, jako jsou rozdílné závěry znalců na to, zda čím a jak mohl být podnikatel tráven.
Dvaačtyřicetiletá žena ale celou dobu popírala, že chtěla svého druha zabít.
S verdiktem pražského soudu nesouhlasili ani její obhájci. Podle nich odposlechy nestačí k odsouzení a navíc se obžalovaná rozhodla svůj čin nedokončit.
Postup pražské justice považoval za chybný i ministra spravedlnosti. Proto za ženu u soudu intervenoval.
Vršecký byl předávkován nikoli léky na srdce, ale těžkými kovy. Soudu se nepodařilo prokázat souvislost mezi jednáním obžalované a nálezem těchto prvků v těle podnikatele.
Čtvrtníčková čelila také obžalobě z organizování loupeže, odvolací soud však její jednání posoudil jen jako návod k tomuto trestnému činu.
Žena podle jeho verdiktu v březnu 2001 pustila po předchozí domluvě do bytu neznámé muže, kteří ji naoko spoutali a vyčkali na příchod Vršeckého. Podnikatele poté přepadli, udeřili pohrabáčem do hlavy, svázali a okradli.
Z bytu si odnesli šperky, elektroniku, mobilní telefony, osobní věci a hotovost, vše v celkové hodnotě přes dva miliony korun.
