UŽ JSME SI ZVYKLI
Možná se vám to bude zdát divné, ale my jsme si na podobné věci už zvykli. Je to zvláštní život. Vždy když jdeme v pátek, nebo při svátcích do Španělské synagogy tak venku stojí naše ochranka a každému musí projet detektorem kovů. Vždy se všem omlouváme, ale všichni to chápou. Pravidelně si nás tam chodí obhlížet skinheadi a snaží se zřejmě (bez úspěchu) o psychologický nátlak, pozoruhodný je jeden z nich, který vždy má v ruce Vzpomínky na Adolfa Hitlera a možná si připadá jako hrdina. To se ale děje jen u našich synagog. Když se ale rozejdeme domů, tak je každý odkázaný jenom sám na sebe. Vždy alespoň doprovodíme holky k metru, domů nebo k tramvaji. je to zvláštní pocit jít po ulici a být neustále ve střehu, vyhýbat se nejtemnějším uličkám na Starém městě, nosit v kapse slzný plyn nebo plynovku. Největší obavy máme o naše rabíny a nejstarší členy naší komunity. Většina z nich je už hodně pokročilém věku a tak vždy trnu, jesti si na nich nějaký holohlavec nevybije vztek. My mladší nejsme žádní poserové, řada z nás prodělala slušný výcvik v sebeobraně, ale na ně prostě nemáme. Jsou na rozdíl od nás vlastně bezbranní, ale z každého vyzařuje obrovské charisma lidí, kteří se nebojí tuposti ani násilí. Nejsme žádní náboženští fanatici, ale když v pátek začíná Kabalat Shabat Rabbi Morton Narrowe tak prožíváme pokaždé velké okamžiky. Většina z našich nejstarších jsou naším vzorem, protože kdysi přežili kancentráky a šli bychom za nimi do ohně. Naše úřady a policie sice nejstojí za nic ale je nám to v podstatě jedno. Pokud se skinheadi pokusí něco vyvést tak si s nimi vyřídíme a sami. Na žádnou pomoc nikdo nemůže čekat, protože pokud se fašistům nepostavíme sami, tak nebudou napadat jenom Židy, ale všechny lidi, kteří dávají přednost demokracii pře totalitním režimem.
