Nedávné události v Tibetu a sousedních provinciích jsou důvodem k hlubokému znepokojení. Rozehnání pokojného protestního pochodu organizovaného tibetskými mnichy, které vedlo k vlně neklidu, brutálně potlačeného čínskou armádou a policií, vyvolalo v celém demokratickém světě rozhořčení.
Jako před rokem 1989...
Reakce čínských úřadů na protesty v Tibetu dává vzpomenout na totalitní praktiky, které si mnozí z nás pamatují z dob před rokem 1989, kdy ve střední a východní Evropě padl komunismus: nelítostná cenzura domácích sdělovacích prostředků, rušení zpravodajství zahraničních médií Číňany, odepírání víz zahraničním novinářům a svalování viny za nepokoje na „dalajlámovu spikleneckou kliku“ a další blíže nespecifikované temné síly, které jsou údajně manipulovány ze zahraničí. Také jazyk používaný některými představiteli čínské vlády a oficiálními čínskými médii připomíná nejhorší časy stalinistické a maoistické éry. Nejnebezpečnějším vývojem v této nešťastné situaci je však současná snaha odříznout Tibet od zbytku světa.
V době, kdy píšeme tento článek, je zřejmé, že se čínští vládci snaží ujistit svět, že v Tibetu opět zavládl mír, klid a „harmonie“. Tento druh míru a pokoje ovšem všichni známe z předchozích událostí v Barmě, na Kubě, v Bělorusku i v několika dalších zemích – říká se mu hrobové ticho.
"Maximální zdrženlivost" nestačí
Pouhé vyzývání čínské vlády, aby při jednání s tibetským lidem projevovala stejně jako vlády dalších zemí z celého světa „maximální zdrženlivost“, je příliš slabou reakcí. Mezinárodní společenství, počínaje Organizací spojených národů a konče Evropskou unií, sdružením ASEAN a dalšími mezinárodními organizacemi i jednotlivými státy, by mělo použít všechny možné prostředky k vystupňování tlaku na čínskou vládu, aby:
- umožnila zahraničním sdělovacím prostředkům i mezinárodním vyšetřovacím misím vstup do Tibetu a přilehlých provincií, kde budou moci objektivně prozkoumat, co se zde děje;
- propustila všechny, kdo jen pokojně využívali svých mezinárodně garantovaných lidských práv, a zasadila se o to, aby nikdo nebyl vystaven mučení a nespravedlivému procesu;
- zahájila smysluplný dialog se zástupci tibetského lidu.
Nebudou-li tyto podmínky splněny, měl by Mezinárodní olympijský výbor vážně posoudit, zda je dobré pořádat letošní letní olympijské hry v zemi, jejíž součástí je i tiché pohřebiště.
. AutořiVáclav Havel je bývalý prezident České republiky, André Glucksmann je francouzský filozof, Yohei Sasakawa je japonský filantrop, Hasan bin Talál je prezident Arabského myšlenkového fóra a emeritní prezident Světové konference náboženství za mír, Frederik Willem de Klerk je bývalý prezident Jihoafrické republiky a Karel Schwarzenberg je ministr zahraničí České republiky. |
