Tomáš Zmeškal, spisovatel

Tomáš Zmeškal, spisovatel | foto: Josef Chuchma, Kavárna

Tomáš Zmeškal v románu Životopis černobílého jehněte nezvykle nahlédl téma odlišnosti v Česku

  • 1
Dosavadní dvě knihy Tomáše Zmeškala (1966) spojují kromě jiného zvláštní názvy. A stejně jako u jeho loňského debutu Milostný dopis klínovými písmem, i v druhém románu, Životopisu černobílého jehněte, se kořen nezvyklých slov v titulu vyjeví vlastně až za poslední větou díla.

Zmeškal se v české literatuře zjevil jako hotový autor. Prvotinou Milostný dopis klínovým písmem zaslouženě okouzlil většinu kritiky i nemálo čtenářů. Nejvýraznějšími rysy románu byly autorova rozpoznatelná erudice v historii literatury, její citlivé a vtipné vpletení do stylu vyprávění a vnesení klidného, trpělivého a výrazného vypravěče do současné tuzemské literatury. Obojí platí i v Životopisu černobílého jehněte. Přesto jde o knihu výrazně odlišnou.

Vina lidí, ne lidu

Dominantním tématem románu Životopis černobílého jehněte jsou sourozenecký vztah dvojčat-míšenců, Václava a Lucie, která od okolí odlišuje barva pleti, a jejich postupné objevovaní rasismu humpolácky českého i toho politicky uvědoměle zaonačeného.

o knize

Životopis černobílého jehněte; obal knihy Tomáše Zmeškala

Tomáš Zmeškal: Životopis černobílého jehněte.
Torst, Praha 2009, 340 stran, doporučená cena 299 korun.

Vztah Václava a Lucie, které vychovává jejich babička a strýc, protože rodiče údajně zemřeli při autonehodě, podává Zmeškal až neuvěřitelně citlivě. Neobjevuje se zde a priori přednastavený cit, ať už kladný či záporný, který by vypravěč uměle vyostřoval vlastními prostředky, jako se tomu stává u jiné naděje české prózy Petry Soukupové (1982). Zmeškal naopak nechá sourozenectví rozkvést, provede ho všemi fázemi, s jakými se sourozenci v životě setkávají. Nejprve se Václav s Lucií kočkují, předhazují si vlastní nedostatky a vlastnosti a spíše se jeden s druhým vyrovnávají. Postupně se z nich stávají ti nejbližší lidé. Přes povahovou odlišnost jsou oni dva jediní, kteří si skutečně rozumějí. Asi nejvýrazněji je spojuje jejich společná zkušenost. Barva pleti oba předurčuje k problematickému životu v české společnosti.

Tomáš Zmeškal, spisovatel  Tomáš Zmeškal, spisovatel

Spisovatel tu využívá obdobného postupu jako v Milostném dopisu klínovým písmem – nepředkládá obraz země trpící pod zlovůlí moci (příběh je vsazen do 60. až 80. let minulého století), nepracuje s vizí anonymní ruky zatlačující všechny občany včetně těch odlišných (barevných, handicapovaných) do kouta. Naopak v textu převládá obraz příjemného života ve vlastním mikrosvětě uvnitř státu s mnoha krásami, jak ho známe i v současnosti. Zrůdnost a absurdnost totality vychází u Zmeškala od jednotlivých lidí, od jejich přejímání a aplikování z podstaty pokřivených zákonů a principů, od ochotného lezení moci v ústrety. Že zlo a dobro vychází vždy z jednání jedinců, a nikoli ze závislosti na jakési anonymní síle, vypravěč nejradikálněji zjevuje v přístupu jednotlivých občanů k odlišným lidem. Vinu tedy vkládá do rukou lidí, nikoli lidu.

Stvrzení kvality

Vypravěč děj rozvíjí velmi trpělivě – v dlouhých, hutných odstavcích. Nejednou čtenáře zavede do hlubin vzpomínky, která proběhne postavě hlavou, a po chvíli se vrátí zpět. Působí jako vážka přelétávající lehce a rychle časovými horizonty vyprávění. Netrpí potřebou nutit čtenáře k emocím. Vyprávění zcela postrádá expresivitu; je-li tu nějaká, pak díky síle samotných vyobrazených situací.

Životopis černobílého jehněte je mimořádně působivá kniha s výrazným a neomletým tématem. Dle mého názoru svým sdělením, uceleností děje a mimořádně působivým závěrem dosahuje minimálně stejné úrovně jako Milostný dopis klínovým písmem.


Video