Czech Press Photo (CPP) je sledovaná a diskutovaná soutěž, což je pochopitelné už proto, že jejími účastníky jsou zaměstnanci a spolupracovníci redakcí a ty pak akci logicky věnují pozornost. Vloni na podzim mezinárodní porota rozhodla, že hlavní cenu, titul Fotografie roku, přiřkne Joeu Klamarovi z AFP za snímek amerického prezidenta Baracka Obamy řečnícího v Praze. Záběr, na němž převažuje pražské nebe a Obama je "figurkou" v levé dolní části snímku a vpravo dole na něho hledí socha T. G. Masaryka, byl komentován i v této rubrice – 31. října 2009.
Týž den vyšel v Lidových novinách záznam diskuse o CPP, jíž jsem se – spolu s redaktorem Respektu Janem H. Vitvarem, pedagogem a historikem fotografie Vladimírem Birgusem a pořadatelkou CPP Danielou Mrázkovou – zúčastnil. Všichni čtyři jsme se shodli, že za Fotografii roku bychom zvolili jiný záběr, od Jana Zatorského, na němž otec nese na zádech dceru v zaplavené české krajině.
Co se však nestalo: vzápětí se objevil jak rozmnožen na papíře, tak zavěšen na internetových stránkách CPP (http://czechpressphoto.cz) materiál nazvaný Opět jsou otazníky nad Fotografií roku. Anonymní úvod, sepsaný zřejmě Danielou Mrázkovou, očividně naráží na diskusi z Lidových novin, aniž ji však jmenuje, a tím pádem aniž je přiznáno, že Mrázková byla účastnicí diskuse a co sama o Fotografii roku během debaty tvrdila. "Člověk si maně klade otázku, co že se těch devět, deset či jedenáct odborníků z celého světa tak pomýlilo, že přiřklo hlavní cenu něčemu, co za to vlastně nestojí…" píše se v úvodu "vysvětlujícího" materiálu.
Následují obhajoby Klamarovy fotografie od čtyř z porotců – Němky Ruth Eichhornové, Brita Toma Anga, Maďara Pétera Kornisse a Itala Elia Piazzy. Jisté pochyby o pozornosti některých porotcovských pohledů zakládá tvrzení Kornisse, že u Zátorského fotografie "není jasné ani to, že jde o povodeň. Bez ostatních snímků série si divák může myslet, že jde o snímek otce s unaveným děckem na výletě". Zadíváte-li se na tu fotografii jen trochu soustředěně, spatříte zaplavenou krajinu s utopenými stromy, zmáčeného otce a zmoženou dceru vlečenou jím bez bot. Na výletě?! – to tedy ani náhodou.
Pointa však teprve přijde. Při takové sonorní chvále Klamarovy Fotografie roku, a také u vědomí toho, že porota – slovy jejího člena Toma Anga – "si je vědoma s využitím tohoto snímku v tisku, protože jeho působivost závisí na velkém formátu", by se dalo předpokládat, že Klamarův snímek bude "ikonou" celého podniku. Že se objeví na plakátech k výstavě, která do konce ledna probíhá na Staroměstském náměstí v Praze. Tak tomu ostatně v minulých ročnících CPP s Fotografií roku bylo. Ale ouha – na plakátech, právě na tom "velkém formátu", se nachází zpravodajsky sladký záběr manželů Obamových nad Prahou, který získal třetí cenu v kategorii Lidé, o nichž se mluví. Proč? Zřejmě proto, že pořadatelé, což samozřejmě nikdy nepřiznají, nevěří v marketingový potenciál Klamarova snímku, je to pro ně obraz nejspíš málo využitelný, složitě jednoduchý.
Najednou všechna ta porotcovská slova, určená pro zatlačení názoru zpochybňujícího verdikt o Fotografii roku, nic neplatí. Takový "diferencovaný" přístup lze označit za schizofrenii. Nebo za čirý pragmatismus.
