Stejně jako předchozí dva díly, i třetí kniha funguje samostatně a se staršími komiksy má společné pouze hlavní postavy. V osmi kapitolách se postupně představí několik příběhů. Jednotlivé epizody spojuje společné téma - ono pomyslné prokletí, které zastřešuje celou knihu. Alan Moore tentokrát vsadil na mýty a všechno, z čeho už celá desetiletí žijí tvůrci hororů. Jen těžko se věří tomu, že vlkodlaci, upíři, mutanti a zombie můžou fungovat bez stínu obnošenosti. Nicméně: jde to!
O knize |
Nikoliv nadarmo Bažináč bývá přirovnáván k snovému a věčně zamyšlenému Sandmanovi od Neila Gaimana. Alan Moore totiž také dokáže navodit jakoukoli emoci, a pokud je řeč o Prokletí, bývá to nejčastěji mrazení v zátylku. Knihou prostupuje atmosféra nejistoty, avšak současně působí pohled z druhé strany, komentář za scénou, a s ním zcela nový pocit. Stačí ukázat motivaci zrůd, které vyvolávají strach. Upíři touží po klidném rodinném životě, vlkodlačice chce jen trochu uznání a ženské rovnoprávnosti. Zákulisí klasických hororových scén dodává příběhu nový rozměr a dokazuje, že i při čtení komiksu neškodí trochu se zamyslet.
Psycholog zrůd
Bažináč obecně patří mezi náročnější komiksy, které nepatří do metra, ale spíš k hořícímu krbu a večernímu přítmí. Jedno přečtení nestačí, na to si s Prokletím dali jeho tvůrci až příliš záležet. Forma přímo vybízí ke čtení novinových článků, jež v kresbách poletují vzduchem a odhalují kontext příběhu. Nutí znovu a znovu otáčet stránku a dokazovat si, jak dokonale funguje její přechod. V nejnovějším díle Bažináče navíc dominuje Moorova specialita – prolínání jednoho dialogu s rozdílnými příběhy. Proslovy postav, aniž by si to ony uvědomovaly, tak zároveň komentují dění v jiném prostoru, což evokuje pocit stereotypu a podobnosti lidských životů.
Ostatně scénář je nejsilnější stránkou Bažináče. Zajímavé pojetí vyzdvihává hned úvodní příběh tohoto svazku, kde se jediná událost opakuje z pohledu několika postav. Příběh se tak s každou další rovinou postupně odhaluje, a to až do chvíle, kdy je čtenář schopen složit dohromady kompletní mozaiku. Moorovu schopnost propojovat zdánlivě nesouvislé potom vykresluje příběh Prokletí, který také titulním příběhem tohoto svazku. I když je z celé knihy nejkratší, nejlíp ukazuje kontrast hororového ladění a "prosté" lidské psychologie.
Na rozdíl od první Bažináčovy knihy, dvojka i trojka vsadily na celobarevné provedení. Všechny příběhy použité v knize Prokletí pocházejí z roku 1985, odpovídá tomu i klasické barevné spektrum používané v tehdejších komiksech. Ony výrazné odstíny nepůsobí po čtvrtstoletí nijak rušivě, pozornost upoutává spíš dynamické okénko zvyšující rychlost děje.
O tvůrciAlan Moore Jeden z největších revolucionářů v oblasti komiksu se narodil roku 1953. Respekt si vydobyl dnes již kultovními díly, jako jsou knihy Z pekla či V jako Vendeta. Roku 1986 přivedl na svět monumentální dílo Strážci, které představuje základní kámen moderních superhrdinských příběhů. Alan Moore dokázal, že komiks si zaslouží stejné uznání jako literatura. |