"Ty letící scudy jsou totiž vidět a já byl u toho, když proti jednomu z nich ze základny v Camp Dóha, kde jsme nedávno sídlili, startoval americký patriot. Je jich tu všude plno. I tentokrát - stejně jako v ostatních šesti případech - vedli svou antiraketu Američané přesně, takže na zem - dva kilometry od Camp Dóha - spadly jen trosky iráckého scudu," popisuje velitel.
Na místo dopadu okamžitě vyslal chemický průzkum, aby ověřil, zda nenesl chemické zbraně.
"I tentokrát mně chlapi hlásili, že hlavice scudu nesla konvenční náplň - naštěstí," oddechl si Lupuljev.
Předpokládá, že to nejhorší přijde. S postupem spojeneckých jednotek do nitra Iráku bude podle Lupuljeva růst i odpor irácké armády.
"Myslím, že bude dost velký, zvláště když se Američané s Brity přiblíží k místům, v nichž by mohly být zbraně hromadného ničení. Však jsme také už od spojenců dostali první varování," přiznává generál.
|
Na chemiky mířily irácké rakety |
S nálety scudů se vyrovnávají postupně. "Většina z nich totiž nezažila to, co třeba já před dvanácti lety ve válce v Zálivu, kdy jsme si scudů užili až až," vysvětluje Lupuljev.
Od války v Zálivu se podle Lupuljeva mnohé změnilo. "Zatím jsou všechny scudy sestřelovány. Což se tenkrát Američanům nedařilo," připomíná generál.
Irácké rakety scud nejsou satelitem naváděny, jako jsou nejmodernější křižující střely spojenců, a létají s výchylkami několika set metrů. Mohou být ovšem krajně nebezpečné v případě, že by nesly zbraně hromadného ničení.
Dodnes se to naštěstí nestalo. V Izraeli během první války v Zálivu v roce 1991, kam jich tehdy dopadlo 39, způsobily jen minimální ztráty.
O velkém nervovém vypětí lidí, kteří jsou pod palbou iráckých raket, svědčí i následující maličkost.
Stačilo, aby někdo v blízkosti českého velvyslanectví v Kuvajtu vylil chlorový dezinfekční prostředek do kanálu, v němž se při reakci se splašky uvolnil čpící oblak, a hned zmizeli všichni lidé z okolí v krytech. Uklidnili je až čeští chemici, kteří zjistili pravou příčinu uniknuvšího čpavkového oblaku.
Když ministr obrany Jaroslav Tvrdík vytočil před novináři číslo satelitního telefonu Lupuljeva a chtěl na něm nejnovější informace, generál ho přerušil: "Promiňte, máme zrovna poplach... ozvu se později."
Jediným zraněným českým vojákem je kaplan Pavel Ruml, který z vyčerpání omdlel a poranil si hlavu.
