Začíná to už prací rytmické skupiny. Piano, basa a bicí vedou neustále zvlněný rozhovor, zcela odlišný od pravidelného jazzového beatu. Bicí Martina Nováka jsou překvapivě vynalézavé v nabídce rytmických vzorců, akcentů a zvukových kombinací. Basa Petra Dvorského je neustále v popředí a vede vlastní melodickou a rytmickou linku, která vstupuje do rozhovoru s pianem Viliama Béreše, a to se občas rozjíždí do sól, v nichž se napětí jazzové improvizace prostupuje s kompozičním myšlením. Trubka Miroslava Hloucala a alt a sopránsaxofon Petra Kalfuse k tomu přidávají melodické linky, které se občas spojují do připravených dvojhlasů, ale mnohem častěji se proplétají, střídají a dotvářejí směsici, v níž není snadné odlišit kompoziční strukturu od improvizace nebo snad i od náznaků aleatoriky (nahodilosti – pozn. red.).
o albuInfinite Quintet: Speak Slowly CD, stopáž 61:11 minut. Vydala firma Animal Music 2009.
Nejbližší koncerty Infinite Quintetu v ČR: |
Autorem šesti skladeb je Hloucal, dvou Béreš a jedné Kalfus. Všechny ty skladby mají zvukově i rytmicky nevšední začátky a také neočekávané konce: není tu rutinní stupňování intenzity či očekávaný uzávěr fráze: nahrávka prostě přestane, když autor a interpreti zřejmě řekli vše, co měli na srdci. Jednotlivé skladby se dostatečně liší svým charakterem, ale nevytvářejí záměrné kontrasty v obvyklém smyslu. Hloucalův Song for P. K. zní v některých pasážích skoro jako osobitý free jazz.
Kalfusovo Gone So Fast vychází z téměř sonatinového pianového doprovodu. Bérešova Gaza je vlastně jediným číslem ve vysloveně rychlém tempu. Závěrečná Hloucalova After Midnight je tradičně pomalá a snad nejstandardnější.
Pro posluchače, který hledá v hudbě nezvyklé a nové, je tento vklad poutavý až provokující. Nemohu se však zbavit dojmu, že kompoziční složka, která tu hraje významnou roli, má stále ještě spíše charakter sympatického příslibu, než plodu dozrálého. Napětí, které plně upoutá posluchačovu pozornost, totiž plyne zatím spíše z improvizovaných sól, tedy tam, kde mají příležitost nabrat vlastní tempo a intenzitu. Prolínání hlasů spojované s kompozičním záměrem působí zatím poněkud roztěkaně. I z tohoto důvodu mi jako nejpůsobivější připadá nahrávka Hloucalovy skladby Night Callin´. Jenže vzácných pozitiv je na tomhle debutu víc, než na kterémkoliv jiném v naší současné produkci. Ani génius se dnes zpravidla nevylíhne ze skořápky bez toho, že by prozkoumával nový terén včetně slepých ramen.
skladby a obsazeníSkladby: 1. Ghost Town (Viliam Béreš) Obsazení: Petr Kalfus – alt & soprán saxofon |
