Stát je už od svých počátků hlavní tepnou moci; dostat se k moci obvykle znamenalo ovládnout stát, ať už ve volbách nebo násilným převzetím. Tento model, v němž jsou jednotlivci poddanými či přinejlepším daňovými poplatníky a voliči, rozleptává několik současných trendů, které mocí obdařují jedince.
Tři základní trendy
Vezměme si internet, síť propojených uzlů vymyšlenou v 60. letech, na vrcholu studené války, aby ochránila Spojené státy před naprostým chaosem po jaderném útoku na jejich nervová centra. Byla záměrně koncipována bez hierarchie, bez jádra a bez ústředního orgánu, byť tehdy málokdo dokázal odhadnout, kam v důsledku řady průlomů v digitální revoluci vrozený sklon internetu k decentralizaci moci povede.
Vyústilo to ještě v další trend: proměnu výrobního procesu. Informace už není pouhou zprávou přenášenou určitou technikou; stala se surovinou vyspělých ekonomik soustředěných na služby a stavebním kamenem moderních společenských a výrobních organizací.
Filozofka Hannah Arendtová
Třetí trend se týká prostoru, který to otevírá individuálnímu i kolektivnímu jednání. V knize Vita activa filozofka Hannah Arendtová spojuje politiku se schopností člověka nikoli pouze jednat, nýbrž "jednat v součinnosti". Společné úsilí je známý pojem, leč bývalo zaměřené především na ovlivňování státu – což dokládá způsob, jímž občanská společnost přiměla Ameriku ke stažení z Vietnamu.
Stačí počítač a připojení
Dnes však mají kolektivní snahy jiný rozměr. V důsledku univerzality digitálního jazyka, jednoduchosti jeho používání a praktické neexistence mezních nákladů na tvorbu a šíření informací mocenské nástroje státu zeslábly a vyčerpaly se.
K nejhorlivějším mezi těmi, kdo z těchto trendů těží, patří globální finančnictví, které internetových sítí využívá nejen jako nástroje k uskutečňování operací s větší účinností a svižností, nýbrž také jako prostředku k obcházení státního dohledu. Korporace lpí na konektivitě, aby dokázaly globalizovat své trhy, výzkum a vývoj, vlastnickou strukturu, daňové usídlení a řízení, přičemž zcela proměňují své vztahy se státy, ať už v zemi svého původu či jinde.
George Soros, předseda představenstva společnosti Soros Fund Management a institutu Open Society
V září roku 1992 potřeboval George Soros 10 miliard dolarů, aby britskou centrální banku srazil na kolena a vyvolal devalvaci libry. Chcete-li způsobit vážné potíže dnes, postačí počítač a připojení k internetu: jsou tu průniky hackerů do chráněných sítí či nasazování pustošivých softwarových virů a červů do citlivých informačních systémů. Teroristické útoky z 11. září 2001 – historicky nejničivější – nebyly sice ani trochu "virtuální", ale jejich pachatel, al-Káida, vytváří mračno hrozeb a moci využíváním kyberprostoru k propagaci svých krvavých "úspěchů", šíření nenávisti a verbování džihádistů.
Roste moc jednotlivce
Samozřejmě, přístup do zasíťovaného světa vyvažuje moc států i pozitivními způsoby, jelikož dodává drtivé posily nezávislým zastáncům určitého zájmu, jak předvedla on-line kampaň za zákaz nášlapných min a úmluva, která stvrdila její úspěch – navzdory odporu mocných států. Daří se mnoha dalším organizacím podobného typu, které si osvojují schopnost formovat politické výsledky a veřejné politiky.
Transformační síla konektivity nemá ovšem větší potenciál nikde jinde než v Číně, kde je podle údajů 420 milionů uživatelů internetu. Čínské úřady, nehledě na jejich dychtivost udržet si internet pod kontrolou, například blokádou zahraničních webů, si rovněž uvědomují, nakolik dnes jejich hospodářství internet potřebuje. Nikdy tudíž neexistoval větší prostor pro "společné úsilí" jednotlivých Číňanů, kteří mají možnost se dostat k necenzurovaným informacím, sdílet názory a komunikovat napříč zemí, aby odhalovali pochybení úřadů. Laureát Nobelovy ceny míru Liou Siao-po byl uvězněn za to, že na internetu nechal kolovat svůj návrh skutečně demokratické ústavy, Chartu 08, pod níž se během 24 hodin shromáždilo 10 tisíc on-line podpisů.
Demonstrant s maskou uvězněného disidenta Liou Siao-poa před čínskou ambasádou v Berlíně. (10. prosince 2010)
Jedním hřebem do rakve Sovětského svazu byla koncem 80. let minulého století glasnosť čili otevřenost. Přestože WikiLeaks rozhodně podobný účinek nevyvolávají, ztělesňují rozsah nárůstu moci jednotlivce v zasíťovaném světě. Vždyť ke zpochybnění nejsilnější velmoci světa nebylo zapotřebí víc než jeden naštvaný analytik tajné služby armády USA, něco hackerských schopností, několik počítačů a hrstka odhodlaných aktivistů naverbovaných pod sporným praporem transparentnosti.
Co paní Clintonová nejspíš netušila
Když byla Anne-Marie Slaughter, respektovaná akademička v oblasti mezinárodních záležitostí, jmenována ředitelkou politického plánování na ministerstvu zahraničí USA, směle ohlašovala nástup zasíťovaného světa. "Válka, diplomacie, obchod, média, společnost… jsou zasíťované," napsala v časopise Foreign Affairs v lednu 2009 a dodala, že "v tomto světě je měřítkem moci propojenost". Díky největšímu potenciálu konektivity má prý Amerika ve "století sítí" výhodu.
Hillary Clintonová v Rusku (13. října 2009)
Americkou ministryni zahraničí Hillary Clintonovou tento podnět v lednu 2010 přiměl, aby "svobodu připojit se" prohlásila za kybernetický ekvivalent známějších svobod shromažďování či projevu. Samozřejmě, dodala Clintonová, že tyto technologie nejsou bezvýhradným požehnáním a lze je zneužít k temnějším účelům. Její výčet potenciálních nekalostí v propojeném světě však neobsahoval nic podobného nynější bouři kolem WikiLeaks.
Tato bouře za sebou nezanechá žádné stopy porozumění, posuzuje-li se samostatně, nikoli jako součást obecnějšího vzorce. Nedávná publikace dat skrze WikiLeaks ukazuje, že proměna moci vlivem "digitální revoluce" může být tak dalekosáhlá jako změny, jež v patnáctém století přinesl knihtisk. V této hře, kde se noví hráči zapojují samozvaně, si výhodu přisvojuje mrštnost a novátorství.
Z toho všeho plyne, že propojenost zůstane dvousečným mečem – moc, kterou přináší, bude tížit zranitelnost. Můžeme tedy počítat s tím, že státy zažijí další překvapení.
Pierre Buhler (uprostřed) v říjnu 2008, když ještě byl ambasadorem v Singapuru
Pierre Buhler, bývalý francouzský diplomat, působil jako docent na pařížské škole Sciences Po.Copyright: Project Syndicate/Institute for Human Sciences, 2010. Z angličtiny přeložil David Daduč ; titulek a mezititulky jsou redakční.
