Dvacáté století, ovládané nejprve hrstkou států, pak během studené války dvojicí států a ve finále na jejím konci americkou převahou, vystřídalo století jedenadvacáté, jemuž nevévodí nikdo. Nazvěme jej nepolárním.
Nevyhnutelné, ne však fatální
Ten stav zapříčinily tři faktory. Zaprvé: některé státy získaly moc ve spojitosti s nárůstem svého ekonomického vlivu. Zadruhé: roli všech států oslabila globalizace, neboť ostatním entitám umožnila akumulovat významnou moc. A zatřetí: americká zahraniční politika urychlila relativní úpadek Spojených států oproti ostatním. Výsledkem je svět, v němž se moc nekoncentruje, nýbrž rostoucí měrou rozprostírá.
Vznik nepolárního světa se může projevit jako většinou negativní, jelikož ztěžuje utváření kolektivních reakcí na naléhavé regionální a globální výzvy. Větší počet těch, kdo rozhodují, komplikuje rozhodování. Nepolarita rovněž zvyšuje počet i potenciální závažnost hrozeb, ať už jde o nevyzpytatelné státy, teroristické skupiny či milice.
Je-li však nepolarita nevyhnutelná, její ráz nikoliv. Pro formování nepolárního světa je možné a vhodné ledacos vykonat. Řád ovšem nevznikne sám od sebe. Právě naopak, ponecháme-li jej sobě samotnému, nepolární svět bude časem nabývat na chaotičnosti.
Je to i na rodičích
Bránit šíření jaderných zbraní a nestřežených jaderných materiálů je zřejmě stejně důležité jako všechny ostatní soubory opatření. Budou-li zřízeny mezinárodně spravované banky obohaceného uranu a vyhořelého paliva, státy by mohly získat přístup k jaderné energetice, aniž by se jim dostal do rukou materiál potřebný k výrobě bomb. Státům, které by se jinak mohly cítit nucené rozvíjet svůj vlastní jaderný program, aby kontrovaly svým sousedům, by bylo možné poskytnout bezpečnostní záruky a obranné systémy. Lze též zavést masivní sankce, které ovlivní jednání států, jež by si rády jaderné zbraně pořídily.
Boj proti terorismu je také nezbytný, nemá-li se nepolární éra proměnit v moderní věk temnot. Existuje mnoho způsobů, jak stávající teroristické organizace oslabit pomocí výzvědných služeb, prostředků vymáhání práva a vojenského potenciálu. Bude to však předem prohraná partie, nebudeme-li schopni udělat něco pro omezení náboru nováčků do řad teroristů.
Rodiče, náboženské osobnosti i političtí předáci musí terorismu vzít legitimitu zostuzováním těch, kteří terorismus schvalují. Ještě důležitější je, aby vlády našly způsoby integrace odcizených mladých mužů a žen do společnosti, což vyžaduje větší politickou svobodu a ekonomické příležitosti.
Další valy proti nestabilitě
Rovněž obchod může být v nepolárním světě mocnou silou, jestliže státům vštípí zájem na vyhýbání se konfliktu, bude vytvářet větší bohatství, posilovat základy domácího politického řádu, a zároveň tedy snižovat riziko, že se stát zhroutí. Za tímto účelem je třeba prostřednictvím dojednání budoucích globálních uspořádání, která omezí dotace a celní i jiné překážky obchodu, rozšířit působnost Světové obchodní organizace.
V obdobném rozsahu bude zřejmě zapotřebí úsilí k zajištění vytrvalého toku investic. Metou by mělo být zřízení Světové investiční organizace (SIO), která by podporou přeshraničních kapitálových toků minimalizovala riziko, že by činnosti, které jsou stejně jako obchod ekonomicky přínosné a budují politické valy proti nestabilitě, byly potlačovány „investičním protekcionismem“. Taková SIO by mohla pobízet investory k transparentnosti, určovat, kdy je národní bezpečnost oprávněným důvodem k zabránění či omezení investice, a zavést mechanismus k řešení sporů.
Více úsilí bude třeba věnovat také prevenci zhroucení států a řešení jeho následků. USA a další vyspělé země by měly posílit své vojenské kapacity, aby se dokázaly vypořádat s oním typem hrozeb, jimž čelí v Iráku a Afghánistánu, a dále zřídit fond talentovaných civilistů, kteří by se podíleli na základních úkonech budování státu. Podstatná bude také rozsáhlejší ekonomická a vojenská pomoc, která zvýší schopnost států plnit své povinnosti vůči občanům i sousedům.
Přebudujme kupříkladu G8
V nepolárním světě bude nezbytný multilateralismus. Aby však uspěl, bude se muset pozměnit tak, aby zahrnoval nejen velmoci. Přebudovat by se měla Rada bezpečnosti Organizace spojených národů i skupina G8, aby reflektovaly současný svět, nikoli éru po roce 1945, a dále bude třeba zvážit účast nestátních aktérů v mnohostranných organizacích.
Multilateralismus možná bude muset být méně komplexní a méně formální, alespoň zpočátku. Vedle organizací bude zapotřebí spojování do sítí. Zajistit, aby všichni souhlasili se vším bude těžké; místo toho bychom měli uvažovat o dohodách menšího počtu stran nad užšími cíli.
Jistým vzorem je tu obchod, poněvadž vakuum, jež vzniklo neschopností uzavřít globální kolo obchodních jednání, vyplňují bilaterální a regionální dohody. Totéž platí pro změnu klimatu: jako průchodná se může ukázat dohoda nad vybranými aspekty problému (třeba odlesňováním) nebo o angažmá jen některých zemí (například hlavních producentů uhlíku), kdežto dohoda, která by zahrnovala všechny země a chtěla řešit všechny otázky, může být nedosažitelná.
Příkazem dne zřejmě bude výběrový multilateralismus. Není to sice optimální, ale v nepolárním světě se nejlepší řešení může ukázat jako nepřítel možného.
© Project Syndicate
