Oficiální prognózy ruského růstu HDP v roce 2009 sice zůstávají kladné, ale většina analytiků, včetně vládních funkcionářů, se připravuje na krušnou recesi, která ostatně podle všeho začala už ve čtvrtém čtvrtletí roku 2008. Zhroucení akciového trhu – pád o 72 procent, nejhorší na rozvíjejících se trzích – je toho jen nejviditelnějším projevem.
Oligarchové zastavují jachty
I ruští oligarchové dávají do zástavy jachty a prodávají soukromé tryskáče. Přibývá známek politické nestability. Oblíbenost ruského prezidenta i předsedy vlády jde v průzkumech ke dnu. Začaly se objevovat masové pouliční protesty a v jejich čele nestojí opoziční politické strany, ale dělníci a středostavovské rodiny, jež postihuje propouštění a klesající mzdy. Nejpodstatnější je, že nespokojenci požadují, aby odstoupila vláda – ještě před rokem něco nepředstavitelného.
protesty v ulicíchNespokojenci požadují, aby odstoupila vláda – ještě před rokem něco nepředstavitelného. |
Vzhledem k propadu cen ropy oproti vrcholu o 70 procent (a podobným cenovým pádům u kovů, dalšího významného ruského vývozního artiklu) není divu, že Rusko čelí závažným ekonomickým potížím. Růst je v ohrožení, rubl je slabý a vládní rozpočet v deficitu. Nicméně ruské vládě i soukromému sektoru se prozatím daří tuto bouři celkem ve zdraví přečkat.
Kritici režimu Vladimíra Putina tvrdí, že ruský politický systém je příliš centralizovaný a za dnešní ekonomické smršti mu hrozí pád. Ideologie režimu ostatně klade stát a loajalitu k jeho vládcům nad soukromé vlastnictví i nad zásluhy. Až krize udeří plnou silou, vláda znárodní největší banky a podniky a výsledná neefektivita pohřbí ruskou ekonomiku, právě tak jako odsoudila do záhuby Sovětský svaz.
Chyby ruské vlády
Ruská vláda se v přístupu ke krizi skutečně dopustila vážných chyb. V neúspěšné snaze podpořit padající ceny na burze použila peníze daňových poplatníků k nákupu firemních akcií. Není pravděpodobné, že by se vládě tato investice v nejbližší době vrátila.
Vláda rovněž příliš otálela s devalvací rublu. Lze sice tvrdit, že jednorázová devalvace by byla riskantní, protože by mohla vyvolat paniku, ale postupné znehodnocování mělo začít dřív. V posledních dvou měsících roku 2008 centrální banka nechala rubl oslabovat o jedno procento za týden, pak o 2 až 3 procenta týdně. Teď zřejmě ještě potřebuje pokles o dalších 10 procent. Přitom centrální banka nechala během obrany této pomalé korekce krvácet rezervy, zatímco komerční banky se v očekávání dalšího poklesu rublu drží dolarů.
Třetí chybou bylo zvýšení dovozních cel, zejména u importu automobilů. Bylo to nejen ekonomicky pošetilé (jelikož automobilový průmysl, tak jako ostatní sektory konkurující dovozům, nesporně ochrání slábnoucí rubl), ale také politicky nebezpečné. Majitelé aut jsou movitá, společensky aktivní skupina, již lze snadno zorganizovat. Pouliční protesty proti dovozním clům se staly první všeobecnou vzpourou, již Rusko po mnoha letech zažilo.
Velká banka nepadla...
Přesto se jedná o chyby relativně malé a napravitelné. Konečně ruská vláda neočekávaně přijala rezolutní a povětšinou správná ekonomická rozhodnutí. Zaprvé předešla krachu bankovní soustavy. Četné ruské banky byly silně exponované na zahraničních trzích, takže jakmile krize udeřila, dolehly na ně tíživé finanční problémy. Vydatná injekce likvidity ze strany vlády zajistila, že nepadla žádná velká banka, a krachy drobných bank byly zúřadovány překvapivě spořádaným způsobem.
další chybaChybou bylo zvýšení dovozních cel, zejména u automobilů. Bylo to nejen ekonomicky pošetilé, ale také politicky nebezpečné. Majitelé aut jsou movitá, společensky aktivní skupina. |
Navíc krize prozatím nevyústila v zásadní znárodňování soukromých podniků. Vláda mohla krize využít ke znárodnění všech bank a firem ve finanční tísni. Neučinila tak, navzdory svým stále ohromným zahraničním rezervám, které jí dávají prostředky na odkup valné části ekonomiky za ceny likvidačního výprodeje. Namísto toho vláda přinejmenším doposavad většinou poskytuje (vysoce úročené) půjčky a nepouští se do rozsáhlých odkupů akcií.
Neprobíhá ani finanční sanace oligarchů. Z 50 miliard dolarů zahraničního dluhu, které v roce 2008 zatěžovaly ruské banky a firmy, vláda refinancovala pouze 10 miliard dolarů.
Kreml se cítí ohrožen
Jak je možné, že se během krize prosadila tak uvážlivá hospodářská politika? Klíčovým faktorem je, že Kreml poprvé od nástupu Putina k moci cítí skutečné ohrožení. Léta snadné popularity jsou pryč. Na povrch vyplouvají všechna nepěkná fakta, která Rusové během roků rychlého hospodářského růstu házeli za hlavu.
Režim ví, že jeho přežití závisí na tom, zda zamezí ekonomickému krachu. Krize vlila systému energii do žil a přesunula rozhodovací pravomoci na ty, kdo něco vědí o ekonomice a mohou pro ni něco udělat.
Nepřišla ale tahle změna politiky příliš pozdě? Zkostnatělou, zkorumpovanou a neefektivní ekonomiku vybudovanou během tučných let ropné konjunktury nebude možné zachránit. Hlavní otázka, před níž Rusko stojí, tedy zní, zda vhodná hospodářská politika dokáže předejít ekonomickému a politickému kolapsu.
© Project Syndicate, 2009.
autořiSergej Gurjev, rektor Nové ekonomické školy v Moskvě. |
