Spadané listí šustilo pod nohama a mladý muž v poutech vedl skupinu policistů tehdy zanedbaným parkem, který obklopoval prvorepublikovou budovu kojeneckého ústavu v Krči. Vzdálený pláč dětí jen dokresloval tuto pochmurnou scenerii. Procesí se zastavilo. „Sem jsme ho hodili,“ pronesl tiše.
Hospoda U Klimšů hučela. Čtyři mladíci u stolu pili na sekeru. Jako ostatně často. Jenže dnes nemuseli. Kdyby Antonín H. půjčil Josefovi prachy, jak mu slíbil. Kvůli čtyřiceti korunám se za ním táhli až na Libuš, kde teď pracoval. Jenže on mu půjčku odmítl. Prý by sám neměl na pivo.
Jan S., Jiří N. a Karel B. teď do Josefa šili, že je neschopný. A taky že by si Antonín H. zasloužil. Ten seděl u vedlejšího stolu, bavil se s kumpány a netušil, o čem vede čtveřice řeč. Zachytil však jejich pohledy a usmál se. Za chvíli už před mladíky stály čtyři orosené půllitry. „To vám posílá Tonda,“ pronesl hostinský. Nikdo netušil, že mladíci se právě tiše domlouvají, že Antonína H. dnes v noci zbijí. Bude to trest za jeho lakotu.
Snažil se bránit. Obličej mu pak přikryli sakem a několikrát mu skočili na hlavu. Vystřídali se. Opodál ležela cihla.
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
