Zatímco devadesátá léta se podle něj nesly v duchu online her, lidé nato začali toužit po návratu do reálného světa. „Chtěli něco zažít na vlastní kůži, zažít úkol ve skutečnosti. Něco rozmlátit, něco najít,“ vysvětluje.
Právě to je podle něj důvod, proč únikové hry zažívají svůj rozkvět. A dál se vyvíjejí, mění, zdokonalují. Původně čistě matematické, logické hry, v nichž hrály největší roli šifry, se ozvláštňují. „Zavádějí se herci a zdůrazňuje se atmosféra. Takže máte například jen tři až pět hádanek, ale hodně emocí. Hádanky jsou též mechaničtější, aby člověk opravdu zažil reálný kontakt. Nebo se do her včleňuje víc multimediálních elementů, tematizuje se budoucnost, hvězdy, vesmír,“ popisuje Zaitsev.
