Ručník jako štít před obličej - a pálit o sto šest. Festivalové instrukce jsou...

Ručník jako štít před obličej - a pálit o sto šest. Festivalové instrukce jsou prosté. | foto: Profimedia.cz

Kravský trus jako munice. Bitvou si v Indii připomínají svatbu bohů

  • 4
Třeštění se účastní celé vesnice, stovky lidí. Metají po sobě připravený ztvrdlý kravský trus, to na památku bájného sňatku dvou božstev. Po ohromné bitvě následuje očištění, usmíření a božské požehnání pro všechny potřísněné účastníky.

Scénář onoho jarního festivalu, který následuje po náboženském svátku Ugadi, se v Kairuppale nemění už stovky let. Odkazuje totiž na sňatek bohů, který se měl odehrát v předvěkých časech. Svatebčané to nejsou v hinduistickém panteonu zrovna druhořadí, své „ano“ si tenkrát měla říct Bhadrakálí, personifikace strašlivé bohyně Kálí, a mocný válečník Vírabhadry, tedy jedno z vtělení mocného boha Šivy. Jenže pak přišly komplikace.

Podle pověstí měl zamilovaný Vírabhadra dospět k poznání, že se svým dosavadním vytrvalým nadbíháním bohyni prodává trochu pod cenou, proto začal dělat drahoty. O účelnosti sňatku začal veřejně pochybovat. Takové znevážení mu samozřejmě zástupci nevěsty nemohli jen tak odpustit. A zaútočili na něj hromadami metaného lepkavého kravího trusu, což jej mělo přivést ke zdravému rozumu. To zase pochopitelně popudilo jeho následovníky, kteří stejnou měrou oplatili následovníkům Bhadrakálí.

Potřebujete jen ručník a dobrou mušku

Výsledkem byla velkolepá bitva bez padlých, po které se notně umazaní a vyčerpaní lidé i bohové usmířili. Svatba pak proběhla bez dalších komplikací, oba novomanželé svým obráncům požehnali, aby jim zajistili štěstí a zdraví do dalších let.

A přesně na onom scénáři stojí celý festival v Kairuppale. Lidé se shromáždí v ulicích a vyberou si stranu, kterou budou hájit. Není nic neobvyklého, když jste loni „hráli“ za nevěstu, a letos to budete táhnout za ženicha. K obraně cti vybrané božské personifikace budete potřebovat jen ručník, jako štít. Protože o zásoby munice pro oba tábory se už postarali vesničané v dostatečném předstihu.

Nedáte si koláček?

Jsou jimi čtvrt až půlkilové „bochníky“ sušeného, sluncem vypečeného kravího trusu. Právě proto, že vzdáleně tvarem připomínají kousky pečiva, se jim tu říká pidakala, koláčky. Na povrchu mají tvrdou krustu, pod kterou se skrývá měkká výplň.

Na strategických místech hlavní ulice jsou koláčky navezeny v několikatunových hromadách. Aby vyšlo na všechny. I když tu probíhá jakési formální rozdělení na diváky a zápasníky, pozorovatelé okupují střechy domů a bojovníci mají být v ulicích, velmi záhy pozbude takové dělení smyslu. Stačí totiž jen pokyn duchovních představených, kteří velkou bitvu slavnostně zahájí, a záhy je to vlastně zápas všech proti všem.

Zásahem získávají všichni

Následující půl hodinu až čtyřicet minut probíhá vřava, která nemá obdoby. Hroudy trusu sviští vzduchem na všechny strany. A dostat přímý zásah do obličeje se tu nepovažuje za problém.

Ano, lehce zraněno bývá kolem padesáti lidí, ale kromě podlitin, které zmizí za pár dní, nejde o nic vážného. Munice z exkrementů má spíše demoralizující, nikoliv ničivý potenciál. Nad spořádaným průběhem bdí místní policisté, kteří zajišťují, aby se festivalové veselí nepřelilo mimo vybrané hlavní ulice a neskončilo skutečnou rvačkou.

Na zaneřáděných zápasnících vrhajících koláčky pidakala je po desítkách minut znát únava, postupem času je patrné, že už jen zesláble vyhazují trus do vzduchu. A to je ten správný čas na příměří.

Bitva nemá vítězů ani poražených, stejně jako sňatek bohů končí oboustranně příhodným kompromisem, na kterém nikdo netratí. Po vzájemném usmíření a sbratření mohou oslavy pokračovat v pietnějším duchu.

Za každý zásah, který jste obdrželi, a za každou vámi rozdanou ránu na vás teď budou bohové shlížet příznivěji. Štěstí a zdraví, které chvíli pršelo z nebes, se na vás doslova lepí. V Kairuppale jsou se svou „válkou“ spokojení. Věří, že přináší prosperitu, vláhu a úrodu.

,
Témata: Svatba, Indie, Šiva