Počet obyvatel tchajwanského hlavního města atakuje tři miliony obyvatel, panorama metropole dokresluje padesátka mrakodrapů vyšších než 160 metrů, ulicemi se prohání 1,4 milionu osobních vozů a motocyklů. Rušné, životem tepající a nikdy neusínající Tchaj-pej je moderním, až futuristicky laděným sídlem.
To neznamená, že by se z domácností vytratily tisícileté tradice. Učení feng-šuej dál radí, jak správně urovnat kompozici jednotlivých místností, aby jimi harmonicky proudila životní síla čchi. Poradit jim s tím mohou stovky certifikovaných odborníků.
Ťiang Bole je jedním z nich. I když... on sám by se představil výrazněji, tituluje se jako Hlavní mistr tchaj-wanské numerologie.
Od početné profesní konkurence se liší tím, že si troufá ladit i to, co lidé jinak považují za nedotknutelné. Kosti vlastních předků. Bole na žádost svých klientů vstupuje do rodinných hrobek, aby tu vykopal ostatky, očistil je a znovu uložil podle principů feng-šuej.
Pomáhá tím prý dosažení kýžené harmonie domácnosti, k odstranění zátěží spojených s nepokojnými dušemi předků. K léčení nemocí i neduhů, které nemají vysvětlení na tomto světě.
A pochopitelně, slušně si tím vydělává na živobytí.
Aby měly duše předků klid
Ke své specializaci se dostal skrze přiznání si, že tradiční úprava prostředí domácností podle principů feng-šuej lidem kýženou harmonii, klid a prosperitu často nepřinášela. Věci se jevily být v pořádku, ale jako celek dohromady zkrátka nefungovaly.
„Ve starých učeních jsem objevil, že v nesouladu a neklidu jsou v takových případech jejich předci,“ vysvětluje Bole. „V taoismu totiž věříme, že existují tři duše. Jedna odchází do zásvětí, druhá zůstává doma u desky předků a třetí leží u kostí. Po čase by však měly být kosti vykopány, sesbírány a uloženy do schránky. A pokud se to neudělá správně nebo se na kosti úplně zapomene, může to živým přinést nepokoj této třetí duše. A řadu neštěstí. Nemoc, prokletí.“
Bole, který vede svou praxi z luxusně vybavené kanceláře v centru Tchaj-peje, naštěstí ví, jak tomu předcházet. Nejprve je třeba kosti vykopat ze země. Kdy je na to ten nejlepší čas? Průměrná doba tlení těla činí na Tchaj-wanu šest let. V jižních regionech, které mají písčitější půdu, je to kolem sedmého až osmého roku. To je správná doba pro vyzvednutí a „úpravu“ ostatků.
„V devátém roce ovšem kosti sbírat nemůžete, protože slovo devět zní v čínštině stejně jako slovo pro psa. To by přinášelo další smůlu. A nemůžete ani příliš otálet, po desátém roce by se již většina kostí rozpadla na prach,“ vysvětluje a doplňuje i další podrobnosti postupu.
Kosti se musí citlivě očistit, ale nikoliv vodou. Používá se k tomu kartáč nebo zubní kartáček. A pak, kolem čtvrté až páté hodiny odpoledne, kdy slunce není tak silné, necháte kosti proschnout. Klouby, prsty na rukou a nohou přitom zabalíte do červené látky, aby se nerozpadly.
Poté jsou kosti uloženy do schrány. I tady je však třeba obezřetnost. Nebožtík, redukovaný na součástky skeletu, musí být dovnitř uložen vsedě. Nejprve se do schránky vkládají stehenní kosti, na každou stranu jedna. Nesmí se překřížit. Pak následuje zbytek kostí a úplně nahoru lebka. Celé se to ještě zasypává trochou dřevěného uhlí, které odstraňuje vlhkost.
Když maso odkapává z kostí
Vlhkost, respektive poškození rodinné hrobky vodou, je pro ostatky předků na Tchaj-wanu nejčastější zhoubou. Poměrně obvyklý je též i nerovnoměrný rozklad ostatků. V hrobkách s písčitým podkladem může dojít k částečné mumifikaci.
„V podmáčených regionech zase těla nebožtíků hnijí jako tofu a s pleskáním jejich maso odpadává od kostí,“ popisuje Bole realisticky. Tento neduh se řeší přidáním banánových a zelných listů, rýžového vína. Po půl roce v tomto oživeném substrátu už zůstane v hrobě jen kostra.
Bole pak dává do souvislosti potíže živých členů rodiny se strukturálním narušením rodinné hrobky. Pokud je poškozena svrchní část náhrobku anebo střecha hrobky, může mít někdo z rodiny problém s hlavou. Pokud je poškozený střed náhrobku, pravděpodobné jsou gastrointestinálními problémy. Hlavní však zůstává kondice kostí, jejich správné uložení.
Netradiční předmět tohoto feng-šuej podnikání nenarušuje ani to, že stále více obyvatel Tchaj-wanu volí kremaci. „Není to ani dobré, ani špatné,“ říká. „Důležité je, kam je pak v rodinné pagodě urna s popelem umístěna. Záleží na hvězdném znamení zesnulého.“ I s tím je schopný svým klientům poradit.
Zběhlý je rovněž v případech, kde už se nevhodně uložené ostatky rozložily a duše nenalezla pokoje. Pro tyto účely vyrobí speciální dřevěnou figurínu, do níž se může nehmatatelná pozůstalost zesnulého přenést.
Honoráře za práci s tělesnými ostatky se liší zakázku od zakázky, ale pod v přepočtu sto tisíc korun neklesá. Často je spíše násobkem této cifry, službu tedy vyhledávají převážně movití zákazníci. Vynaložených peněz prý nelitují.
„Pokud totiž není o kosti správně postaráno, duch by mohl celou rodinu proklít,“ říká Bole. „A já jsem na Tchaj-wanu nejspíš jediný, kdo vám s nepokojnými duchy předků může pomoci.“
