Pracuje jako zdravotní sestra v nemocnici ve Zlíně, kde též studuje na univerzitě. A po ukončení bakalářského studia nevylučuje pokračování za magisterským titulem. „Uvidím však, kolik elánu do studií budu po první metě mít,“ přiznává.
A jedním dechem předestírá další možné plány, lákalo by ji též absolvovat kurz piercingu a odejít do Rakouska nebo Německa. Nezastírá, že jasné kontury ony vize nemají: „Jsou to momentální plány, všechno se může ještě desetkrát změnit.“
Náladová, ale už vytrvalejší
Trochu s tím koresponduje i to, že je podle svých slov náladová. „Chtěla bych s tím něco udělat, ale jsou to geny, tak nevím, zda to půjde,“ směje se. Ráda by též byla vytrvalejší, a v onom ohledu má dobrou zprávu: „To se mi v poslední době docela daří.“ A pokud jde o změny fyzické stránky? „Hned bych měnila nos a prsa. Nejsem sice zastáncem plastik, ale tyto dvě partie bych si hned nechala vylepšit,“ doznává.
MOgirl RelentlessPochází z Lednice, žije ve Zlíně, kde pracuje jako zdravotní sestra. |
Žádnou změnu naopak nehledá v osobním životě. „S přítelem jsme spolu tři roky. A máme super vztah, takže žádný jiný chlap by u mě šanci neměl,“ říká. Jací muži se jí obecně líbí, však prozradí: „Světlejší vlasy, modré oči, kérky a plugy. Nemám ráda hnědé oči a moc vysoké muže.“ A ještě v jednom si je jistá: „Nedokázala bych žít s někým, kdo mi bude rozkazovat a držet mě doma.“
Řídí se heslem „Žij si svůj život“, k němuž však ještě pro jistotu výmluvnosti dodává: „Hlavní je se z toho nepos*rat. Dělej to, co tě baví a naplňuje.“
MOgirls: dívky k nepřehlédnutíMají jiskru, osobnost, často tetování a piercing, pestrobarevné vlasy, nekonvenční účesy. Nejsou otrokyněmi stereotypního diktátu ideálu krásy ani konvenčních společenských norem. Jsou zajímavé, protože jsou své. Magazín MOmag.cz dává šanci dívkám, které se nebojí vybočit. |
K focení se dostala docela náhodou. „Přivedla mě k němu asi kámoška, když jsme jednou seděly na pivku. Začaly jsme se bavit o focení, pak přešla řeč přímo na MOmag a řekla mi, ať to zkusím. Napsala do MOmag a vyšlo to. Takže jsem k tomu přišla vlastně jakoby náhodou,“ usmívá se.
Vypovědět, jakým všem tetováním nabídla svou kůži, by však byl delší příběh. „Mám jména psů, na hrudníku smrtihlava, protože se mi to stvoření prostě hrozně líbí a je dost vzácné. Na ruce mám růži, na pravé noze maják, který pro mě představuje naději, a dvě ruce, jednu lidskou, jednu ďáblovu, a u toho nápis Rád jsem tě poznal. Všechna tetování až na smrtihlava jsou v old school stylu,“ říká.
A nestručný je i výčet toho, co plánuje: „V červnu jdu na oba nárty, bude to taková old school mandala, pak by se mi hrozně líbily ruce začerněné až po předloktí. Na stehna plánuju kachnu a kohouta, protože ty zvířata prostě miluju.“ S limitem si nedělá problém: „Mám to tak, že čím víc, tím lépe. Obličej si však tetovat nehodlám.“
