Mamuti, kteří se dožili pyramid
Mamuti a pyramidy? Zeměpisně je dělila bariéra, ale časově se setkat mohli.
Mamuty srstnaté si spojujeme výlučně s dobou ledovou. Předpokládá se, že ze severozápadní Evropy mizí přibližně před 21 tisíci lety, během posledního glaciálního maxima. Dílčí roztroušené populace mamutů však přežívaly ještě o něco déle. Prokazatelně existovaly ještě deset tisíc let před naším letopočtem v Asii, na Sibiři. Ani to však nebyl jejich definitivní konec.
Jak potvrzuje datace nálezů kosterních pozůstatků, poslední známá skupina mamutů srstnatých přežívala až do roku 1650 před naším letopočtem. V naprosté izolaci, mimo kontinentální pevninu, na Wrangelově ostrově.
Byla to počtem skromná populace, tvořilo ji přibližně pět set jedinců, kvůli příbuzenskému křížení byla geneticky velmi nestabilní, nezdravá.
To však neubírá na působivosti faktu, že Velká pyramida v Gíze je přibližně o tisíc let starší než poslední žijící mamut. Cheopsova pyramida byla totiž dokončena mezi lety 2509 až 2483 před naším letopočtem, tedy v době, kdy mamutům z Wrangelova ostrova ještě pár staletí času zbývalo. Historicky se tedy mamuti s pyramidou potkali.
Archaický výkon justice v moderní době
Fowler's Ghost, experimentální lokomotiva pro londýnskou podzemku, rok 1862. Nakonec ji dráha nevyužila.
Něco nostalgie. A takto vypadala podzemka kolem roku 1900.
Dav spílá odsouzenci, který váží své poslední kroky na popraviště. Zástupy pokřikují nadávky na kata, kterému nejde práce zrovna od ruky. Necivilizované pojetí trestního práva, morbidní zábava pro masy, která v Evropě připomíná temný středověk.
Jenže ve staré dobré Anglii to není zase tak dávná minulost.
Na poslední veřejnou popravu, která se tu konala 26. května 1868 u londýnské věznice Newgate, jste se už mohli pohodlně svézt podzemkou. A nemálo z dvou tisícovek přihlížejících, kteří se přišli podívat na věšení irského atentátníka Michaela Barretta, možnost moderní hromadné městské dopravy při cestě za předpotopní „ceremonií“ využilo. Zákonem byly veřejné popravy zapovězeny až tři dny poté.
Ve Francii měla ještě delší životnost poprava gilotinou. Obávaný nástroj tu sice svištěl nejvíc během Velké francouzské revoluce v 18. století, naposledy jím však stát popravoval 10. září roku 1977. Justice tímto způsobem připravila o život vraha Hamida Djanoubiho v době, kdy šly do kin první Hvězdné války.
Měsíc je dostupnější než ženská práva na Zemi
Pryč s mužskou diktaturou. V roce 1966 společnost ženám ve Švýcarsku volební právo upírala. Vybojovaly si ho až v roce 1971.
Jenže diskriminace tím neskončila. Na fotu z roku 1984 ženy pokořeně přihlížejí, jak muži znovu zamítli účast žen na hlasování shromáždění v oblasti Appenzell.
Konečně. V roce 1991 mohli ženy volit i v oblasti Appenzell. Musel o tom rozhodnout až švýcarský nejvyšší soud.
Co významného se přihodilo mezi lety 1971 a 1972? Významných událostí by jistě byl dlouhý seznam, ale proti sobě postavíme dvě. V rámci misí Apollo 15, Apollo 16 a Apollo 17 si po povrchu Měsíce drandili astronauté v lunárním vozítku – a ve Švýcarsku mohly ženy konečně volit.
Jednadvacátého července 1969, když na Měsíci stanula noha prvního člověka, Švýcarky ještě volební právo neměly. Pokrok zkrátka nejde ve všech oblastech stejně rychle a dostat muže do vesmíru je z nějakého nevysvětlitelného důvodu pro lidstvo snazší než přiznat rovná práva ženám.
Na obhajobu výrobců proslulých švýcarských sýrů, hodinek a čokolád je však třeba dodat, že v Evropě nebyli ti úplně poslední. Portugalsko se rozhodlo udělit ženám volební práva v roce 1974, v Lichtenštejnsku je získaly až o dalších deset let později.
V současnosti ženy nemohou volit už jen v jediné evropské zemi. Ve Vatikánu.
V Japonsku Nintendo, v Anglii Jack Rozparovač
Dlouhé kořeny. Kjótské sídlo firmy Nintendo v roce 1889
Tento lístek měl Jack Rozparovač poslat policii v roce 1888 jen pár dní před svou nejhroznější vraždou, její obětí byla prostitutka Mary Kelly.
Dnes je japonská společnost Nintendo synonymem herních konzolí a videoher. Nebylo tomu tak vždy. Než prorazila na trh digitální zábavy, zkoušeli její manažeři ledacos. Vyráběli figurky pro studia Disney, prodávali „stroje lásky“ a také neúspěšně expandovali do byznysu zdravé výživy. Jejich nápad s instantní rýží byl však neskutečný propadák, proto se rozhodli vrátit ke svým kořenům.
Co jimi bylo? Společenské hry. Firemní praotec-zakladatel Fusadžiró Jamauči totiž vybudoval své podnikání na výrobě karetních her. V jeho Hanafuda se to v balíčku osmačtyřiceti karet hemžilo zvířaty, ptáky a rostlinami. A Květinové karty, jak se jim přezdívalo, byly jednoznačný úspěch.
Svou společnost Nintendó Koppai oficiálně zaregistroval 23. září 1889. Tedy v době, kdy bylo pod mostem u Pinchin Street v londýnské čtvrti Whitechappel nalezeno torzo ženského těla a celý Londýn v hrůze řešil, zda je vrahem opět onen nepolapený Jack Rozparovač.
Fax a osídlování Ameriky, extáze a Titanic
Bainův vynález se masového používání nedočkal, v Americe i kvůli právním krokům Samuela Morseho.
Při listování zažloutlými stránkami románů vypadá kolonizace Severní Ameriky jako báječné dobrodružství. Například taková Velká migrace roku 1843! Přiměla tisícovku osadníků vyrazit v povozech do neznáma liduprázdné pustiny, ve směru, kde jejich průvodci tušili Oregon. Cesta dlouhá 3 200 kilometrů byla plná úskalí. Zima, hlad, rozvodněné řeky, neprostupný zalesněný terén, nezdolná pohoří i nepřátelští domorodí obyvatelé se k oněm strázním počítali.
Proto se zdá až neuvěřitelné, že v cíli své cesty mohli – samozřejmě jen teoreticky – o své pouti poslat do civilizace zprávu faxem. Skotský vynálezce Alexander Bain si totiž podal patent na elektrický tisknoucí telegraf 27. května 1843. Škoda, že si žádný nepřibalili na cestu.
Farmaceutický gigant Merck si nechal patentovat „báječný přípravek na hubnutí a potlačení chuti k jídlu“, látku MDMA (3-4 methylendioxymetamfetamin), dnes lépe známou jako extáze, v tomtéž roce, kdy se potopil Titanik. Na trh ji však nakonec neuvedl, takže kapitán zaoceánského parníku pod jejím vlivem jistě nebyl.
Univerzita Karlova předběhla Aztéckou říši
Prvním představitelem Karlovy univerzity se stal Arnošt z Pardubic.
Své vědomosti, nejen brutální kulturu obětin, měla i Aztécká říše neboli Aztécký trojspolek. Působivý je kamenný kalendář.
Nejen historická setkání překvapí. Pozoruhodná mohou být i míjení se – pokud se odehrají v jiném časovém sledu, než který bychom očekávali.
Krvavé obětiny, dokonalý kalendář, spousta zlata a zbožštění kukuřice. Vypadá to jako lekce z pradávné historie. Ovšem nápad spojit trojici městských států Tetzcoco, Tlacopan a Tenochtitlan a položit základy aztécké říše není zase tak starý, jak by se mohlo zdát.
Trojspolek v Mexickém údolí vznikl až v roce 1428. Toto domorodé impérium tedy bylo o rovných osmdesát let mladší než Univerzita Karlova. Založení Karlovy univerzity 7. dubna 1348 nebyla žádná maličkost, ale událost celoevropského významu. Těch vysokých učení totiž na kontinentu zatím existovalo jen čtyřiadvacet, a většina z nich v Itálii, Francii nebo Anglii.
To pražské bylo první na sever od Alp a východně od Paříže. A ano, bylo starší než Aztécká říše. Navíc ji přežilo o patnáct století.
