- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Jiří Markovič o svém jediném nevyřešeném případu nerad mluvil. Těžce nesl, že se vrahům nedostal na kobylku. | foto: Profimedia.cz
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Pražská Nemocnice Motol začala jako supermoderní zdravotnické zařízení fungovat na počátku 70. let a dodnes je průběžně dostavována a modernizována. Ještě v „osmdesátkách“ a dlouho potom byla jedním velkým, nepřehledným staveništěm a podniky jako Armabeton a Výstavba sídlišť tu měly i své ubytovny.
A tak se stalo, že se z ubytovny Armabetonu 23. října 1982 vykulili dva dělníci, odsloužili si směnu a jeden z nich se ještě odběhl vyčurat za dřevěnou boudu. Pod pohozenými dveřmi na rumišti tu uviděl čouhat pěkné, takřka nové polobotky, aby si vzápětí uvědomil, že v nich jsou patrně něčí nohy. Spolu s parťákem vzápětí dveře odstranili a o dalším už informuje vyšetřovací spis: Šokovaní zedníci uviděli „mrtvolu muže od nohou po hrudník“ – neboli mužské tělo bez hlavy.
V prostředí veksláků se vyšetřovalo mimořádně obtížně, bez ohledu na věk se navzájem kryli. Sice prozradili lecjaký drb nebo podrobnost, ale o vzájemných kšeftech mlčeli jako ryby.
Připojte se ještě dnes a získejte: