Podívejte se do šuplíku. Za primky se dávají desetitisíce, říká sběratel

Takřka všichni tuto značku znají. Mnozí z nás jsme takové hodinky měli, leckdo je najde u rodičů ve skříni. Stojí za to se tam podívat, za vybrané modely se dnes dává až sto padesát tisíc korun, říká sběratel hodinek Prim Libor Hovorka.

Co vlastně znamená tradice značky Prim pro Česko?
Řeknu to takto, když země dokáže vyrábět hodinky, je to známka toho, že dosáhla jisté úrovně.

Čím si získala značka Prim srdce lidí dnes? Měla přece punc reliktu z doby před rokem 1989…
Dřív si tady bylo možné koupit jen primky, kolem roku 1990 to najednou padlo. Když jsem začal v 80. letech primky sbírat, byl jsem za exota. A zůstal jsem jím až do poloviny 90. let. Lidi mi říkali: Ty sbíráš primky? Ty ses zbláznil. Ale postupně se to měnilo, neskromně to přičítám i knížce, kterou jsem napsal a která již vyšla ve druhém, rozšířeném vydání. Najednou si o té značce mohli lidi přečíst, dostali do rukou kompletní katalog, co se kdy vyrobilo. Najednou se to stalo tématem pro sběratele, ale i pro hipstry.

I tady se tedy potkáváme s hipstry…
Nosí to mnohdy sice, co si budeme povídat, jen příležitostně. Ale nemusí to kupovat, stačí zajít za rodiči prarodiči, zeptat se, kde mají doma staré hodinky, a na devadesát procent tak nějaké primky najdou.

Hodinky proslavil i František Venclovský, měl je při svém zdolání kanálu La Manche.
K tomu je perfektní historka. Začaly mu docházet peníze, vrážel je do přípravy na přeplavání, vrážel je do soli, kterou si dával do vany, aby si tělo zvyklo na slanou vodu. Pak si do vany bral i ty hodinky, jestli vydrží. A v jeho knížce La Manche můj osud je i zmínka, která říká: Koupil jsem si primky, musím za ně babičce vrátit 600 korun.

Celý rozhovor v pořadu Drive na Óčku

Libor Hovorka, sběratel hodinek značky Prim a autor knihy Primky, bude jedním z hostů pořadu Drive na televizi Óčko v neděli 31. března ve 22:00 hodin. Povídal si s ním Ivo Rafan Traxmandl.

Značka si udělala jméno i speciálními edicemi.
Z dnešního pohledu je to rozhodně bláznivé, ale v té době to byla smrtelně vážná věc, myslím tím hodinky pro delegáty 15. sjezdu KSČ v roce 1976. Skutečně existuje edice, která se dělala pro sjezdové delegáty. A my to neradi slyšíme, my z Nového Města, kde jsme ty hodinky vyráběli, protože to je terčem posměchu, ale ty hodinky přestaly na sjezdu fungovat, údajně proto, že delegáti tleskali tak freneticky, že se něco porouchalo.

Bylo to tak opravdu?
Ano a ne. Je to nafouknuté. Několik delegátů hodinky do výrobního závodu skutečně vrátilo a byla z toho aféra. Nikomu nebylo do smíchu, protože se muselo řešit, jestli to není sabotáž.

A byla?
Nebyla. Bylo to nedodržení technologické kázně, řečeno přísně.