Původní gangy byly politickými kluby
Bill Cutting z Gangů New Yorku měl svůj předobraz ve skutečné historické postavě Williama Pooleho. Scorseseho film je však fikcí, postavenou zčásti na knize Herberta Asburyho, kterou autoritativnější historikové zpochybňují.
Násilné zákulisní politické frakce, tak by se dala popsat podstatná část kořenů newyorských gangů vzniklých v první polovině 19. století. Nezapomínejme, že politické násilí bylo v americké metropoli běžnější, než si myslíme. „Klidný den u voleb, pouze dva zabití,“ cituje pro ilustraci dobovou zprávu historik Tyler Anbinder.
Na jedné straně byly irské gangy jako Forty Thieves nebo Roach Guards, napojené na frakci demokratů, která výměnou za jakoukoli podporu irským přistěhovalcům materiálně pomáhala. Na druhé straně stály protestantské gangy, které viděly v irských imigrantech a jejich katolictví spiknutí a ohrožení. Hrálo se o moc, pozice, fondy, vládu nad policií, protislužby.
Bitky a války mezi gangy však nevybuchovaly jen tak. „Gangy mezi sebou nebojovaly každý den, každý měsíc, často dokonce ani ne každý rok,“ připomíná Anbinder. Důležitým momentem však byly volby, šlo o to znemožnit přístup k urně voličům protikandidátů, zastrašit, zfalšovat volby. Ve Five Points počet hlasů leckdy převyšoval počet registrovaných voličů až trojnásobně.
Bowery Boys: hasičství, násilí a politika
Moses Humphrey (vlevo) z Fire Company 40 se stal předlohou pro divadelní postavu Moseho. Vpravo je William „Řezník“ Poole, vůdce gangu Bowery Boys i xenofobního, protiimigrantského a protikatolického hnutí Know Nothing.
Pocházeli z relativně lépe zaopatřené pracující třídy, byli rodilými Američany, mnohdy řezníci s reputací boxerských zápasníků, většina z nich dobrovolní hasiči. Sjednoceni byli příležitostným chuligánstvím, módním stylem, ale stále víc i politikou. A ta byla od 50. let 19. století pořád víc zaměřena proti imigrantům. Zčásti kvůli nacionalistické ideologii a protestantismu, ale i proto, že jejich oblast Bowery sousedila s Five Point.
Ačkoli se k označení Bowery Boys (tehdejším slangem Bowery B´hoys) hlásila celá řada gangů, které měly formálnější struktury, jako například Spartan Association, byla to spíš pestrá subkultura, životní styl. Jeho inkarnací se, jak píše Richard Stott, stala postava Moseho ve veleúspěšné divadelní hře A Glance At New York: široký podvazkový pás, vysoký cylindr, cigareta visící z úst, naleštěné boty, vlasy pečlivě přilepené k hlavě, před ušima dlouhé, vzadu nakrátko.
Jejich struktury se věnovaly loupení, žhářství, fyzickým napadením. Největší moci dosáhly v 60. letech během hnutí proti odvodům do občanské války, kdy bojovaly nejen proti konkurenčním gangům a politickým formacím, ale i federální armádě a newyorské policii.
Gang Mrtvých králíků stvořila média
Tak ztvárnil časopis typizovaného představitele Bowery Boys (vlevo) a člena údajného gangu Dead Rabbit. První je zámožněji oblečený, druhý odbraný, s kusem cihly jako zbraní v ruce.
Největšími a nejznámějšími nepokoji starých newyorských gangů byly Dead Rabbits Riot. Pozadí bitek 4. a 5. července roku 1857 bylo samozřejmě politické, šlo o kontrolu nad prodejem tvrdého alkoholu a nad policií. Bojovalo se holýma rukama, ale hlavně klacky, cihlami a lahvemi. Poprvé v dějinách newyorských gangsterských bitev však i střelnými zbraněmi. Proti sobě stály ulice Mullbery a Bowery, hrdinně však bojovaly i ženy, do mely se zapletla samozřejmě i policie.
Za zjednodušené vylíčení aktérů dvoudenních bojů mohou novináři. To oni udělali z pestré subkultury Bowery Boys soudržný gang. A to oni si úplně vymysleli, přes protesty místních, tajemný gang Dead Rabbits, zatímco v ulicích bojoval především gang Roche Guard. Dílo završil magazín Frank Leslie´s Illustrated Newspaper. Přinesl obrazy údajně typických členů obou gangů. Obě figury vznikly na základě spojení mnoha prvků rozličných subkultur s novinářskými fantaziemi, jak dokládá spisovatel Ross Barrett.
Five Points byl slum, ale ne zločinné peklo
Jedna velká mela plná mravní zpustlosti, alkoholismu, neustálého násilí. Tak ztvárnil Five Points neznámý umělec zhruba ve 20. letech 19. století.
Byla plná nemocí a chudoby, ale nebylo to místo, kde by se běžně vraždilo. V celém New Yorku oné doby se ostatně odehrála stěží jedna vražda za měsíc. Čtvrť Five Points se dokonce ani nevymykala úrovni kriminality běžné jinde v New Yorku. „Zkoumal jsem statistiky a nebyla tam větší zločinnost než v jiných částech města,“ líčí Tyler Anbinder.
V některých ohledech však oblast vynikala. Zaprvé byla prolezlá prostitucí. Už ve 30. letech 19. století byla centrem newyorského sexbyznysu. „Každý dům byl nevěstincem. A každý nevěstinec byl peklem,“ napsal tehdejší fivepointský misionář Lewis Pease. A novinář George Foster v roce 1850 dodal: „Není neobvyklé, když matka a její dvě tři dcery, všechny samozřejmě prostitutky, obsluhují muže najednou v téže místnosti.“
Jiné části New Yorku čtvrť převyšovala též všudypřítomným alkoholismem. „Když žijete na místě, jako je toto, budete chtít whisky, ne mléko,“ odtušila podle dobového záznamu městskému úředníkovi žena na ulici na neuváženou otázku, proč pije.
I ve Five Points se usilovalo o americký sen
Fivepointská Mullbery Street na obrázku ze 70. let 19. století. Neutěšené bydlení, ale i tady lidé žili a zápasili o důstojnou a lepší existenci.
Většina obyvatel Five Point měla běžná zaměstnání. Pracovali jako ševci, krejčí, zedníci, pekaři, výrobci doutníků, námezdní dělníci, prodejci alkoholu… A nechodili v hadrech a nežili v kobkách. „Dělali, co mohli, pro své rodiny, aby žili s důstojností. Na krbech měli ornamenty, na zdech obrazy, měli čajové konvice a hrnečky,“ líčí archeoložka Rebecca Yaminová, která zkoumala 850 tisíc kusů artefaktů z Five Points.
Irští imigranti se snažili naspořit, co mohli, aby peníze buď posílali svým příbuzným domů, nebo zajistili jejich příjezd. Mnohé rodiny dokonce našetřily dost i na to, aby ony samy, nebo jejich druhá generace, slum vyměnily za lepší adresu.
Jako jednotvárné bahno vypadala čtvrť Five Points zejména z pohledu vrchních tříd zvenku, náboženského moralismu a také novin, jejichž barvité popisy „pekla“ se dobře prodávaly.
Krysí zápasy, Shakespeare a stepování
Divadlo Bowery Theatre zrcadlilo ruch ulic. Vpravo je John Morrissey, irský imigrant, profesionální boxer a šéf gangu. Přesto se stal členem sněmovny reprezentantů a dvojnásobným senátorem.
Ano, Five Points, to byly zakázané boxerské zápasy bez rukavic, souboje krys a sázky. Ale též divadla. „Návštěva divadel byla velmi, velmi populární,“ zdůrazňuje v Gotham Gazette Tyler Anbinder. „Tamní obyvatelé dokázali citovat Shakespeara právě tak jako lidé z lepších částí města.“
Většinou to však byla divadla, v nichž by smetánka nepřežila: byla rušná a divoká stejně jako fivepointské ulice. Chodili do nich šviháčtí mladíci, vyšňořené ženy pochybné pověsti i chuligáni a zcela očividné prostitutky nejnižší úrovně. Nejslavnější však bylo sousední divadlo Bowery Theatre. Na pódiu byla nahá herečka, pod ním se diváci cpali podle libosti párky i vepřovými žebry, popisuje dobový pozorovatel Charles Haswell. Kosti se rozpustile házely po známých v okolních řadách, pokud jste trefili špatný terč, bylo třeba se tvářit nevinně a nezúčastněně, dodává.
Irové po svém příjezdu našli ve Five Points Afroameričany. A mix kultur dával vzniknout kultuře nové. Historik Anbinder vysvětluje, jak právě ve Five Points vznikly kořeny stepování. Zrodit se měly z kombinace irského tancování a černošských tanců jako „shuffle“.
Éru politického násilí gangů ukončily střelné zbraně
Nepokojů, které tisk nazval Dead Rabbits Riot, se zúčastnily stovky lidí, mužů i žen. Bojovalo se na barikádách, cihly a kameny se házely z oken i střech domů. Také se ovšem střílelo.
Je to tak. Nepokoje nazvané Dead Rabbitts Riot vedly k tomu, že po několik dalších let byly volby zcela poklidné, bez násilí. Bylo to proto, že použití střelných zbraní šokovalo i Five Point. „Lidé poprvé v životě viděli, co udělají střelné zbraně s tradičními nepokoji s cihlami a klacky,“ líčí Anbinder.
A dodává, že proto pomalu ustaly i nepokoje jako takové. „Jakmile na scénu vstoupily zbraně, odehrávaly se bitky stále méně, protože od té doby jste místo inkasování modřin mohl být zabit,“ připomíná.
Samotný Five Point se v 60. letech 19. století uklidnil. O dvacet let později se stal opět nechvalně proslulým kvůli nekalému byznysu Italů a Číňanů. To už se však jeho dny krátily. V roce 1897 začalo demolicí oblasti Mullbery Bend boření celé čtvrti. Dnes jsou na jejím místě administrativní a soudní budovy.
