Výčet knih, o nichž se v Americe vede ve školních, ale i veřejných knihovnách válka, je dlouhý.
Je to vlna, trend, fenomén. Knihy se totiž ve Spojených státech vykazovaly z veřejných a školních knihoven vždy, jenže to byly jednotlivé kauzy. Případ od případu se stávaly obětí stížností, nejčastěji kvůli sexuálnímu nebo násilnému obsahu. Jenže dnes se z toho stalo jedno velké hnutí. Za první pololetí školního roku 2022 a 2023 tak její organizace napočítala zákazy celkem 874 knih. Podle Asociace amerických knihoven bylo v roce 2022 vedeno dvakrát tolik řízení s cílem zakázat knihy než v roce 2021.
Mění se též způsoby, jak se válka proti „nevhodným“ knihám vede. „Odstraňují se celé police knih, někdy celé školní nebo třídní knihovny,“ vysvětluje v listu Los Angeles Times Allison Lee ředitelka PEN America, organizace střežící spisovatelskou svobodu vyjadřování. Kromě jednotlivých stížností se volá po plošných zákazech skrze zákony. A laškuje se dokonce s trestními postihy knihovníků a knihovnic za šíření „nemravných“ knih. „Knihovníci pod palbou,“ nezastírá realitu článek v The New York Times a shrnuje, že mnozí zaměstnanci knihoven kvůli tlaku, útokům, napětí a hrozbám raději opouštějí zaměstnání.
Kdo přitom křížovou výpravu proti knihám vede? V roce 2021 se podle statistik amerického PEN klubu opíralo 41 procent zákazů přímo o státní legislativu, případně byly knihy obětí politického tlaku. Ještě větší roli přitom hrály v cenzuře nevládní organizace, stály za padesáti procenty knižních zákazů. Válku proti „nevhodným“ titulům vede celkem přinejmenším padesát organizací, mnohé mají síť lokálních poboček, poznamenává server CBS News.
A jaké knihy cenzuře a pokusům o ni čelí nejčastěji? Jejich žebříček může být velkým překvapením.
Proti rozvracečským knihám: proti sexuální osvětě a LGBT
Texaský republikán Matt Krause sestavil úctyhodný seznam literatury - kterou je třeba zakázat ve školních knihovnách. Stal se terčem mnoha posměšků, jeho výčet totiž zahrnuje i velmi nečekané tituly, například knihu o superhrdince Wonder Woman.
To jsou ony, Mámy za svobodu, Moms for Liberty.
Obvykle se totiž křižácká tažení za zákazy přisuzují „woke“ aktivistům, pokrokářům, progresivistům, stoupencům politické korektnosti. Jenže cenzurním výpravám jednoznačně dominuje konzervativní pravice a bigotní křesťanské kruhy.
Ve válce nejsou samy, i druhá strana si připsala několik útoků, například na novelu O myších a lidech Johna Steinbecka nebo román Jak zabít ptáčka spisovatelky Harper Leeové, připomíná list The New York Times. Vadit měly kvůli zpracování rasové otázky. Jenže drtivá většina zákazů cílí na tituly, které se zabývají genderovou, sexuální diverzitou, případně historií z afro-americké perspektivy.
Předvojem jsou přirozeně jižanské státy, v Texasu například sestavil republikán Matt Krause seznam čítající 850 knih, které je podle jeho mínění třeba zakázat zákonem. Neschází mezi nimi například publikace o dějinách ženského spodního prádla. Texaským cílem je zakázat vše, co odpovídá „rozvratnickým konceptům“: do onoho koše se vejdou knihy o pohlavních chorobách, lidské sexualitě, publikace, které by mohly studenty rozrušit kvůli jejich pohlaví nebo rase.
O to, co se smí učit a vědět, se však vede bitva v mnoha dalších státech. V Tennessee pravicová nevládní organizace Mámy za svobodu usilovala o zákaz knihy o Galileo Galileim, protože prý byla proticírkevní. Ve Wyomingu zvažoval prokurátor trestní stíhání zaměstnanců knihoven, které nabízely knihy o sexuální osvětě a tématech LGBT.
Některé publikace však jsou terčem zákazů častěji než jiné. Seznamte se s pěti, které jsou v čele cenzurního žebříčku.
Flamer: vadí „alternativní sexualita“
Flamer Mikea Curata sklízel ceny, ale též zákazy.
Obrazový příběh Mikea Curata získal řadu ocenění, zohledňují, jak líčí složité peripetie procesu akceptace své sexuality s humorem, citem, láskou. Vyrůstal v katolickém prostředí, když začal řešit svou sexualitu, snažil se pochyby a pocity před ostatními zakrývat siláctvím.
Svou knihu Curato označuje za pomocnou ruku před sebevražednými myšlenkami. Jedním z jeho závaží totiž v době dospívání bylo, že se cítil jako naprosto podivín, jako někdo, s kým nikdo nemůže mít nic společného, kdo nemá šanci své pocity a obavy s někým sdílet. „Pravdou však bylo, že lidí jako já bylo hodně, jenže všichni jsme žili ve své bublině, navzájem jsme se neviděli,“ uvedl Curato v rozhovoru pro PEN America.
„Moje kniha říká, že jakkoli s vámi někdo nesouhlasí, pořád si tu zasloužíte být. Pořád je tu pro vás místo, a toto právo vám nemůže nikdo vzít,“ říká.
Knize, v níž toto poselství čtenářům a čtenářkám sděluje, však právo na existenci v knihovnách politici a pravicoví aktivisté upírají. Současný prezidentský kandidát Ron DeSantis a Mámy za svobodu ji odmítají kvůli „alternativní sexualitě“. Celkem kniha inkasovala pětadvacet zákazů, dvaašedesát pokusů o ně.
Out of Darkness: milostný příběh pohoršuje sexem
Někteří knihovníci a knihovnice tlak vzdávají, jiní bojují za svobodu. Jamie Gregory ze školní knihovny v Jižní Karolíně drží v rukou i knihu Out of Darkness Ashley Hope Pérezové.
Na čtvrtém místě se umístila lovestory. Na pozadí skutečné události výbuchu v roce 1937, který zabil téměř tři stovky studentů a učitelů texaské školy v New London, líčí kniha Ashley Hope Pérezové fiktivní milostný příběh černošského chlapce a mexické dívky. Nevyhýbá se potížím, které vztah napříč rasami přináší, rodinným tenzím a traumatům.
„Nejde o to provokovat nebo někomu způsobovat úzkost, ale chceme-li psát o lidské zkušenosti upřímně a úplně, musíme do ní zahrnout i bolest, kterou přináší, bolest být člověkem,“ uvedla Pérezová v rozhovoru pro NPR.
Porna je plná Bible, vykažte ji ze škol, naléhá výzva na konzervativní Utah |
Co vadí na jejím díle, proč si vysloužilo jednatřicet zákazů, padesát procesů? Popisy sexuálních scén. Jenže sexuální prožitky k lidské existenci podle autorky patří. A nedělá to z nich pornografii o nic víc, než činí pornem sexuální obsah Bibli.
The Bluest Eye: výpověď o sexuálním násilí se zapovídá
Poprvé vyšla kniha Toni Morrisonové před padesáti lety. Vadí pořád.
Toni Morrisonová ve své knize spojila příběh s výlety do sociologie a dějin.
Dílo Toni Morrisonové vyšlo poprvé již v roce 1970, ještě dnes však pohoršuje. Vypráví příběh dospívající černošské dívky, která se v kontextu velké hospodářské krize setkává s tím, jak je v Americe pojímaná krása. Nejmodřejší oči odkazují na ideál bělošské krásy, blond vlasy a modré oči. Co černošská slečna s hnědýma očima? Jenže stejně jako Amerika promarňuje pestrost krásy, přichází i o lidskost, talenty, nadání.
Kniha není jen fiktivním příběhem, nahlíží do sociologie, folklóru, dějin společnosti i hudby. Důvodem pro jeho vypovězení ze škol a knihoven byly popisy sexuálního násilí a zneužívání. Kniha si připsala dvaatřicet zákazů, třiasedmdesát pokusů o ně.
All Boys Aren´t Blue: černošský hoch, ještě navíc queer
All Boys Aren´t Blue je kniha, kterou její autor potřeboval, když dospíval.
George M. Johnson tvrdí, že dnešní mladá generace již předsudky porazí. I zakazování knih
Vyrůstal jako černošský queer chlapec a nikdy se k němu nedostala kniha, která by pojednávala o podobném osudu, obdobné postavě. Proto se ji později George M. Johnson rozhodl napsat sám, výsledkem je kniha esejů, která se setkala s osmatřiceti zákazy a šestaosmdesáti řízeními.
I Johnson říká, že jeho cílem bylo sdělit kus lidského příběhu. „Nepíšeme, abychom měli politickou agendu,“ uvedl za zakazované autorky a autorky, „píše o zkušenostech. Píšeme o skutečných lidech. Setkal jsme se s šestnáctiletým bílých americkým hochem, z venkova, řekl mi: ‚Žádné černochy jsem neznal. Vaše kniha mi pomáhá pochopit věci, kterými černoši museli projít.“
Zákazům a protestům se na jedné straně nediví. „Když píšete knihu o pravdě, budou lidé, kteří se onu pravdu budou snažit umlčet,“ uvedl Johnson pro NPR v roce 2022. Na akci Zakázané knihy: na obranu práva číst však varoval: „Jenže takto začíná fašismus.“
Terčem se jeho dílo stalo kvůli sexuální explicitnosti a LGBT obsahu.
Gender Queer: nepřítel číslo jedna
Nejzakazovanější ve školním roce 2022 a 2023 byla kniha Gender Queer.
I obrázková kniha Maii Kobabe je velmi osobní, zachycuje její vlastní příběh, její hledání odpovědi na otázku, co to vlastně znamená být nebinárního genderu. Přiznává pochyby o genderové a sexuální identitě, zmatek, nejistotu, všemožné sexuální zkušenosti a fantazie. I Kobabe míní, že ji napsala pro ostatní, jimž může ulehčit život. „Kdybych tehdy četla knihu, jako je tato, ušetřilo by mě to deseti let zmatení a nejistoty,“ cituje Kobabe server Los Angeles Times.
Jenže kritici křičí, že kniha je pornografií. Dílo se stalo téměř ideálním terčem zakazování a protestů. Do pomyslné popravčí čety se seřadili konzervativní politici, rodičovská sdružení, kazatelé. Kniha si vysloužila šestapadesát zákazů a sto padesáti řízení.
