Hodně jste cestoval, proč?
Jako kluk jsem četl hlavně cestopisy, ve kterých realita připomínala bohatě prostřený stůl. Kolika jazyky jen lidé na světě mluví, jak různé životy žijí… V 11 letech jsem maminku donutil podepsat slib, že se mnou pojede do Afriky.
Později jste svět projel křížem krážem. Co vám to dalo?
Když jste v cizině delší dobu, začnete si připadat jako na Marsu. Nepatříte tam a nevíte, jak na co v cizí kultuře reagovat. Díky odstupu se z vás stane nezúčastněný pozorovatel. Sledoval jsem úsilí lidí, kteří chtějí vydělat peníze, zapůsobit nebo si třeba koupit auto… Logicky jsem proto došel k závěru, že stejně se pinožíme i my doma. Díky cestování jsem začal přemýšlet jinak. Uvědomil jsem si, že jsme tu jen na chvíli a že nic vlastně není skutečné. Ženeme se možná za mylnými cíli. Jediné, co je pravdivé, je naše narození a naše smrt. Vše ostatní je pro nás obalené a zahalené mámivou hrou mysli, kdy člověk hraje sám se sebou, s ostatními i s vlastním svědomím, pravdou, vůlí, úhlem pohledu a též s každým momentem rozhodnutí o čemkoliv.
Nic mě nezměnilo víc než ta noc, když na mne Pán Bůh promluvil ústy bezdomovce.
