Hlava mi při letu váží i 70 kilo, říká pilot Martin Šonka

aktualizováno 
První dovedností akrobatického pilota je umět zatínat svaly, aby mohl bojovat s gravitací a dokázal si udržet krev v hlavě, říká. Sám však musel posilovnu omezit, aby neměl těžké svaly. Váhu hlídám, na závody si beru svoje nejlehčí ponožky, líčí pilot Martin Šonka. Je jedním z nominovaných na cenu Esquire Man 2019.

Fatální chybu neřeší u létání doktoři, ale bagr, říká pilot. | foto: Petra Steinová

Jaký jste byl jako kluk?
Už odmala jsem v sobě měl velkou dávku soutěživosti. Mám o rok a půl staršího bratra. Takový věkový rozdíl je v dětství obrovsky znát. Ve všem jsem ho chtěl co nejdřív dohnat. Od pěti let jsem byl zapsaný na atletiku, od šesti jsem začal dělat sportovní gymnastiku, navíc jsem se vždycky chtěl umět prát, a tak jsem se věnoval i různým bojovým uměním. Řezali jsme se jako koně, dokonce létaly i židle. Nejdřív jsem dostával na budku, pak jsem se mu stal důstojným soupeřem a boje byly o to urputnější. Přesto jsem však nebyl divoké dítě, jsem spíš typ, který si jde tiše za svým cílem.

Fotogalerie

Je pro vás sport důležitý?
Sportoval jsem hodně celý život a snažím se o to i teď. Od šesti do osmnácti pro mě byla sportem číslo jedna gymnastika, na vysoké jsem dělal vojenský letecký pětiboj, jak to jen šlo, hrál jsem volejbal, fotbal… V Sezimově Ústí, kde jsem vyrostl, jsem dokonce v gymnastice závodil až do starších žáků. Chtěl jsem v ní pokračovat dál, ale jednou jsem se rozhlédl kolem sebe a zjistil, že z těch původně patnácti kluků jsem v oddíle zbyl sám, už jsem neměl s kým trénovat. To byl moment, kdy jsem si řekl, že na zemi už jsem si zasportoval dost a začal jsem pokukovat po nebi. Ale gymnastiku jsem pořád bral jako záložní plán, kdybych se nedostal na pilota.

Proč právě k nebi?
Jako každému klukovi se mi líbila letadla. Táta o nich má spoustu knih, speciálně o těch z druhé světové války, a já v nich vydržel ležet hodiny. Chtěl jsem být ten hrdina, který zachrání svoji vlast, když bude potřeba. Nejdřív jsem vyráběl modely letadel a nakonec jsem se po roce na FTVS přihlásil na vojenskou akademii v Brně. Tehdy se mnou na tělovýchově studovali i kluci z vojenské akademie a dost mě od mého rozhodnutí změnit školu odrazovali. „Neblázni, ty vůbec nevíš, co tady máš. Krásný holky, svobodu… a ty chceš jít tam. Budeš litovat.“ Já jsem však chtěl létat a nikdy jsem nelitoval jediného dne, který jsem tam strávil. Je to řehole, tvrdý režim jako na vojně, ale taky dobrodružství.

Na hranu musíte jít, abyste mohl posunout hranice

Ještě před třemi lety jste pilotoval gripeny. V čem je stíhačka jiná než letadla, v nichž létáte dnes?
Je rozhodně rychlejší a taky vyrobená k jiným účelům. Váží přes deset tun, zatímco letadla při závodech Red Bull Air Race šest set sedm set kilo. Akrobatické letadlo je samozřejmě obratnější, ale jen proto, že je na to, aby dokázalo ty nejkrkolomnější obraty, vyrobené. Gripen je naopak vyrobený na to, aby odstartoval, někam daleko velkou rychlostí doletěl, tam s někým bojoval, zkoumal prostor a dokázal se pohybovat v každém počasí. Řídí ho počítač. To, co člověk udělá, je jen impulz, který jde do počítače. Ten si ho přechroustá, pochopí, že chcete zatočit doleva, a zatočí.

Pilot samotný by stíhačku neuřídil?
Ne, je sama o sobě aerodynamicky nestabilní a přes joystick by ji pilot uřídit nedokázal. Proto když se vám u stíhačky za letu onen řídící mozek porouchá, nezbude vám nic jiného než se katapultovat ven. Stává se to však většinou jen u prototypů, které se zalétávají, a pilot je na něco takového připravený. Naopak u akrobatického letadla je řídicí knipl spojený ovládacími táhly přímo s řídicími plochami, takže když pohnete kniplem, reaguje na to. Je to ryzí řízení, každý váš sebemenší pohyb ovlivní pohyb stroje. V obou případech je to však let letadlem, který mě naplňuje. Mám pocit volnosti, štěstí, to je ten moment, kdy si řeknete, že tohle je prostě ono.

EsquireMan 2019

Kdy jste byl v životě nejšťastnější? Bylo to ve vzduchu?
I když v mém životě bylo spousta vzletů a propadů, vždycky jsem měl štěstí na lidi kolem sebe a na rodinu. Vypíchnout jen jeden moment nejde. Pamatuju si na ten pocit, kdy jsem poprvé seděl v letadle a viděl vzdalující se zemi pod sebou, na to, když se mi narodilo první, druhé i třetí dítě. Miluju i ty chvíle, kdy přistanu, zalije mě naplněnost z letu, a aby toho nebylo málo, rozeběhnou se ke mně po trávě moje malé děti. V tu chvíli si říkám, čím jsem si tohle všechno krásné zasloužil. A tohle se děje neustále. Moje práce je tak hezká… Takže já jsem vlastně šťastný pořád.

Jak to ve vašem případě dopadlo?A kdy jste se v životě nejvíc bál?
Já jsem se nikdy moc nebál, neměl jsem k tomu sklony. I když jsem v letadle zažil pár momentů, kdy ve mně zatrnulo, jsou to věci, které se dají řešit… většinou. Obvykle mi chcípl motor ve chvíli, kdy jsem to fakt nepotřeboval. Když letíte střemhlav k zemi a něco takového se stane, je to ještě dobré, protože máte rychlost, ale když v malé výšce visíte na motoru, děláte z letadla vrtulník, a ve vzduchu drží stroj jenom ten motor, je to hodně nepříjemná situace.

Tehdy se mi naštěstí podařilo letadlo na poslední chvíli překlopit a přistát. Celé to trvalo jen pět vteřin, takže jsem se vlastně bát ani nestačil začít. Kdybych zareagoval o půl vteřiny později, už bych to nestihl. Když však něco takového přežijete, je to dobrá zkušenost. Poučení nedělat příště takový trik při tak nízké výšce, nepohybovat se úplně na hraně toho, kde se dá ještě bezpečně přistát.

Martin Šonka

Narodil se v roce 1978 ve Dvoře Králové nad Labem. V roce 2001 vystudoval na vojenské akademii obor pilot bojového letounu, téhož roku se začal účastnit závodů v akrobacii na kluzácích, o dva roky později na motorových letounech. V roce 2004 se stal součástí reprezentačního týmu v letecké akrobacii. V současnosti závodí s letounem Extra 300 SR v kategorii Unlimited.

V roce 2010 začal jako první český pilot létat v prestižní sérii Red Bull Air Race. 

Je mistrem Evropy a vicemistrem světa v letecké akrobacii kategorie unlimited  freestyle.

Esquire Man 2019 – Sport

O titul Esquire Man 2019 se Martin Šonka uchází v kategorii Sport. Zaměřuje se na sportovce, kteří se nepyšní jen skvělými výkony, ale též charakterem, houževnatostí, smyslem pro kolektiv, solidaritu, pomoc, spravedlnost.

Spolu s ním byl nominací oceněn též handicapovaný sportovec Heřman Wolf a profesionální cyklista Zdeněk Štybar.

Pohybujete se rád na hraně?
Člověk na tu hranu musí jít, jinak by nebyl opravdu dobrý a nemohl by posouvat hranice toho, co umí. Když se plácá uprostřed, nikam se nedostane. Musí si hranice posouvat. Pro mě je normální být na hraně, ale fungovat tam přirozeně jako v zóně bezpečí. Pro mě je vlastně ona hrana bezpečnou zónou.

Problémy nechávám Cecilovi

Máte kouče, který vás dostává do psychické pohody?

Řešil jsem kdysi něco kvůli výkonnosti ve sportu, jak se soustředit, nebýt nervózní. Všeho všudy jsem byl však u psychologa pětkrát. Vždycky jsem si myslel: „Co mi kdo bude říkat, jak mám přemýšlet a chovat se, když já se znám nejlíp?“ Když se však ve sportu dostanete na vyšší úroveň, zjistíte, že hlava je půlka úspěchu. Uvědomil jsem si, že když nejsem soustředěný a jsem nervózní, ten výkon tam není. Ruce i nohy fungují jinak a mozek najednou nedokáže ve zlomcích vteřiny vyhodnotit to, co má. Nakonec to však skončilo, protože jsem neměl čas. Určitě mi však ona sezení ukázala možnosti, jak se zbavit stresu a koncentrovat se.

Jak se tedy zbavujete stresu?
Pokaždé je to jiné. Záleží na tom, jak se mi daří v tréninku. Když dobře, pak je to radost a nějakou specifickou přípravu nepotřebuju. Když se nedaří, začnu přemýšlet nad tím, co se stane, když teď nevyhraju, kam spadnu v pořadí. Pak už se ten kolotoč rozjede a nemůžete se z něj dostat ven. Nespíte, příprava jde do háje a výsledek tomu odpovídá.

A co vy na to?
A v oněch chvílích přichází na řadu mé druhé já. Říkám mu Cecil. To je ten stresař, na nějž hodím všechny problémy, ať je pěkně řeší on. Cecil pak zůstane v hangáru a já můžu odejít čistě soustředěný na let. Když se vrátím, doufám, že už tam nebude, ale on si vždycky nakonec najde nějakou cestu, jak se ke mně dostat.

Co na vaše povolání říká přítelkyně?
Je to otrlá žena, taky sportovkyně, když se se mnou seznámila, věděla, do čeho jde. Mám od ní veškerou podporu, ví, že nemá smysl mně v tom, co dělám, bránit, protože bych pak nebyl šťastný. I když určitě nechce zůstat se třemi dětmi sama. Ale to nechci ani já, takže jsem opatrný. Zatím se mi nic strašného nestalo, maximálně nějaká zlomená klíční kost nebo natažené vazy v rameni.

Kdyby vás měsíce lepili v nemocnici, možná by názor změnila…
No, ono je to v létání trochu jinak. Je to buď, anebo. Když uděláte fatální chybu, už vás v žádné nemocnici nedají dohromady, to už řeší bagr.

Esquire Man 2019

Už samotná nominace je oceněním. Je totiž certifikátem, že kandidát je: 

aktivní ve svém profesním i soukromém životě ● slušný k druhým ● odpovědný za svá rozhodnutí a činy ● svobodný a samostatný, pro svá rozhodnutí nepotřebuje autority ● statečný, staví se k problémům čelem ● čestný, drží slovo  ● rovný rozený lídr s přirozenou autoritou.

Patnáct mužů, pět kategorií

Redakce časopisu Esquire vybrala patnáct mužů, kteří podle ní náročná kritéria splňují. Rozdělila je do pěti kategorií: Human, Sport, Byznys, Art a kategorie Do 35 let.

Hlasujte

O tom, který vám ve svém kategorii personifikuje osobnost Esquire Man nejvíc, můžete hlasovat od 1. srpna do 5. listopadu 2019. Hlasovat můžete v každé kategorii vždy jednou, celkem tedy můžete hlasovat pětkrát.

Hlasujte na esquireman.cz, kde najdete též výčet všech nominovaných ve všech pěti kategoriích.

Znal jste někoho, kdo v letadle zemřel?
Jasně, například kamaráda z práce, kolegy akrobaty… To k tomu bohužel patří, ale vždycky to bylo jejich vinou. Nevyřešili situaci tak, jak měli, nebo udělali řízenou blbost, kterou se uvrtali do problému. Tomu se snažím předcházet.

Hlava má až 70 kilogramů

Vím, že ve stíhačce dochází k velkému přetížení, ale překvapilo mě, že se totéž děje i u akrobatického létání.
Když letadlo letí rychle a najednou změní směr, vzniká odstředivá síla, to je přetížení. Čím rychleji letí a čím rychleji změní směr, tím vyšší je. Já létám od nulové rychlosti až do 420 km/h, a když v tu chvíli změním směr, pěkně mě to přimáčkne do sedačky. Nebo mě to z ní naopak rve ven a já visím jen na pásech. To například když letím hlavou dolů a zatočím tak, že mám hlavu ven z manévru.

Co se při takovém přetížení děje s tělem?
Při kladném přetížení třeba 10 G, kdy jsem zatlačený do sedačky, se z mých 85 kilogramů stane 850 kilo. Všechno je desetkrát těžší. Hlava váží například sedmdesát kilo a krk ji musí udržet. I krev je desetkrát těžší, takže ji srdce nedokáže vytlačit až k mozku. Postupně se krev z celého těla tlačí do nohou. Mimochodem, ve stíhačkách proto musí mít piloti antigravitační oblek, který se nafoukne a stlačí nohy jako citron, aby se všechna krev z hlavy nedostala ven a vy jste neomdleli.

A při akrobacii?
Při akrobatickém létání na sobě nic takového nemáte, takže se snažíte co nejvíc zatínat svaly na nohou a na břiše, svaly pak mačkají žíly a funguje to podobně jako oblek, ale ne tak efektivně. První věcí, kterou se člověk při akrobatickém létání musí naučit, je proto zatínat dobře svaly a dělat to pak v kokpitu už úplně automaticky. Navíc i ovládání kniplu vyžaduje dost velkou sílu. Tady se mi gymnastika hodí. Ale i tak jsem po dvaceti minutách v letadle úplně hotový. Pak půl hodiny jen sedím a celé to vydýchávám.

Jak dlouho vlastně trvá akrobatický let?
Záleží na tom, jestli jde o soutěžní nebo tréninkový let. Soutěžní do deseti minut, samotná akrobatická sestava má přibližně čtyři minuty. Když však trénuju, trápím se ve vzduchu klidně i pětadvacet minut. Aby měl trénink smysl, dá se takhle letět denně třikrát maximálně čtyřikrát.

Jak často cvičíte?
Snažím se každý den, ale ne vždy to jde, zvlášť když trávím hodně času po hotelích. Tak cvičím alespoň s vlastní vahou. Musel jsem však hodně omezit posilovnu, protože svaly jsou těžké a já musím být s váhou na minimu. Jsem jako modelka, dvakrát denně na váze. Poslední dny před závody řeším každé deko, takže si beru ty nejlehčí ponožky. Že by mi však byla v kokpitu zima, se bát nemusím. Tím, jak létám nízko nad zemí, je tam ještě větší teplo než normálně. Když závodím v Abú Dhabí a venku je třicet, uvnitř je šedesát. Není tam žádná klimatizace, jen malé větrání, které se v průběhu závodu zavírá, aby byl odpor vzduchu co nejmenší. Pak jste jako ve skleníku a u toho ještě cvičíte aerobik.

Máte nějaký nesplněný sen?
Těch jsou mraky, popsal bych jimi celý toaletní papír. Chtěl bych být například desetkrát mistr světa v Red Bull Air Race, desetkrát mistr světa v akrobacii a úplně nejlepší by bylo, kdybych tenhle titul získával každý rok jako Kája Zlatého slavíka. To se neochodí. Existuje spousta typů letadel, které bych chtěl lítat, třeba spitfiry, a taky spoustu těch, které bych chtěl vlastnit. Mít je hezky v hangárku za zahrádkou. Jsem teritoriální typ, který potřebuje mít jednou svůj domek, kolem něj plot a za tím plotem letadla. Nebo alespoň jedno.

Časopis Esquire vyhlašuje 6. ročník ocenění Esquire Man

Ocenění Esquire Man uděluje na popud čtenářského hlasování redakce časopisu Esquire. Redakční rada vybere napříč všemi oblastmi lidského snažení patnáct mužů, rozdělí je do pěti kategorií a nechá čtenáře, aby si vybrali toho, kdo je jim nejsympatičtější. Z pohledu redakce je už samotná nominace oceněním práce a chování každého kandidáta. Jde nám o to, představit muže známé i méně známé, kteří mají pozitivní vliv na své okolí i na celou společnost, jejich práce nebo podnikání pozitivně ovlivňuje životy ostatních a jejich působení je pro druhé motivující.

human
53 let, spisovatel a nakladatel
33 let, producent
50 let, neurochirurg Nemocnice Na Homolce
sport
33 let, profesionální cyklista
54 let, handicapovaný sportovec
41 let, pilot
byznys
36 let, obchodní a marketingový ředitel R. Jelínek
42 let, radikální inovátor a městský hacker
30 let, majitel agentury Socialsharks
art
32 let, sklářský výtvarník
32 let, herec a režisér
35 let, vizuální umělec a malíř
do 30 let
31 let, reportér
30 let, podnikatel
33 let, spisovatel
HLASUJTE ZDE
Autor:

Nejčtenější

Monogamie škodí. A ženám ubližuje víc než mužům, tvrdí autorka

„Žena hledá sexuální rozkoš a monogamie jí v tom brání,“ říká Wednesday...

Ženy jsou sexuálně výstřednější než muži. A je to tak v pořádku. Uzavření monogamního vztahu škodí ženám a jejich...

Jsem typická holka z Moravy. S divokými fantaziemi, směje se MOgirl Dia

Sází na přejícnost a dobrou náladu. A nezávislost. „Chtěla bych být ženou,...

Jakkoli vypadá nevinně, dokáže prý mít i svou ďábelštější stránku. „Mé fantazie jsou velmi divoké a často zvrácené....

Audio porno: ženy našly svůj žánr. A vynáší miliony dolarů

Sluchový vjem může být rafinovanější a vzrušivější než přímočarý vizuální. A...

Nabízí sexuální uspokojení, kultivované, rafinované, bezpečné. Otevírá obzory, umožňuje, aby posluchačky prozkoumávaly...

Killdozer: Američan vytáhl na úřady obrněným buldozerem

Marvin Heemeyer byl docela normální, usměvavý  chlápek. Jak se však asi tvářil,...

Pětaosmdesátitunový kolos vyztužený ocelovými pláty a betonem, s puškami ve třech střílnách, rozpoutal na ulicích...

Šílení Norové: skoky do vody na vikinský a dělnický způsob bolí

Frajerské naparování se ke smrtícím skokům do vody patří.

Zapomeňte na předpisová salta, čisté vruty, ukázkovou akrobacii. Dobrodruzi praktikující norské skoky do vody se...

Další z rubriky

Ruply pode mnou tři postele, říká mistr světa v silovém trojboji

David Lupač

Při výšce 188 centimetrů váží 155 až 157 kilogramů. Postel proto musí mít z masivu, protože už tři rozlámal, a myšlenek...

VIDEO: Ke skokům do vody mě přiměla mamka, vzpomíná Michal Navrátil

High Jump se blíží, jednou z největších hvězd bude skokan Michal Navrátil.

Je plný energie, dychtivý, trénuje víc než jiní a je silnější než kdokoli druhý. Legendy skoků do vody nešetří v...

Šílení Norové: skoky do vody na vikinský a dělnický způsob bolí

Frajerské naparování se ke smrtícím skokům do vody patří.

Zapomeňte na předpisová salta, čisté vruty, ukázkovou akrobacii. Dobrodruzi praktikující norské skoky do vody se...

Proti chuligánům není na trashtalk čas, říká MMA zápasník a policista

„Vevnitř nejsem štípač, rváč,“ říká Daniel Brunclík.

Není rváč a MMA nedělá, aby upustil páru nebo se vyřádil z divokosti. Když do soupeře nasype tvrdé údery a kopy, bývá...

Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?
Testujeme barefoot boty: Jsou opravdu pohodlné, nebo z nich bolí nohy?

Někteří je vnímají jako výstřelek pro alternativně založené maminky. Fyzioterapeuti zase prohlašují, že nic lepšího pro nohy neexistuje. My jsme se je rozhodli otestovat na dvou kolegyních z kanceláře a zjistit, kde je pravda.

Najdete na iDNES.cz