Dakar plánuji stále, říká Libor Podmol po zlomeninách obou nohou

  • 6
Po nevyvedeném skoku na motorce si rozsekal nohy na cimprcampr, jak říká. Má v nich jednačtyřicet šroubů, čtyři železné pláty. „Pořád chodím jako kachnička,“ směje se freestyle motokrosař Libor Podmol. Skončit však rozhodně nehodlá a plánuje účast na Rallye Dakar.

Máte za sebou vážné zranění. Co říkají sponzoři na to, že ležíte, v uvozovkách, v posteli?
Když uzavíráme smlouvu, berou mě jako celek, zdravého i nemocného. Spolupráce je tak trochu můj i jejich risk, dělám prostě práci, která je nebezpečná. Na druhou stranu zlámat si nohy tak, jak jsem to udělal já, byl vlastně geniální marketingový tah. Takové mediální pokrytí, jehož se mi poté dostalo, jsem předtím nezažil. A na všem byli moji partneři samozřejmě vidět. Takže se jim to naopak zúročilo.

Jak vlastně ke zranění došlo?
Nepochytal jsem ve vzduchu motorku, skočil jsem nohama rovně na zem a kosti to nevydržely, sjely se mi do sebe. Obě nohy jsem měl zlomené na cimprcampr, mám tam jednačtyřicet šroubů, čtyři železné pláty, pořád chodím trochu jako kachnička… Pořád s tím bojuji.

Jak se ubírá léčba?
Hned po natáčení jdu do hyperbarické komory, je to taková speciální kůra, každý den ji podstupuji po tři hodiny. V zařízení podobném ponorce se potápíte až dvacet metrů pod vodu a dýcháte čistý kyslík. Tlak je tam vyvolávaný přístrojem, působí to hojivě na tkáně. I když přitom zaléhají bubínky.

Celý rozhovor v pořadu Drive na Óčku

Libor Podmol bude jedním z hostů pořadu Drive na televizi Óčko v neděli 8. prosince ve 22:00 hodin.

Povídal si s ním Jakub Buba Ouvín.

Kdykoli jsme se bavili o zraněních, přišlo mi, že máte otevřený přístup k alternativním způsobům.
Hyperbarická komora je super, jedu hodně mastičky, akupunkturu a akupresuru, taky fyzioterapii, protože když je člověk někde zablokovaný, neproudí to v něm, jak má. Dávám pozor na výživu, pitný režim, mám doma i magnety, i ty léčí tkáně. Když se mi to dobře hojilo, píchal jsem si kostní dřeň z malých ruských telátek, teď jsem na to zase najel, používá se to na problémy s kostmi. Hodně věcí, které aplikuji, jsou určeny pro starší lidi, pro lidi, kteří mají problémy s kostrou.

Pádů za sebou máte bezpočet, nějaký věk už máte také, nepřichází na řadu strach, strach z návratu, z velkých triků?
Z toho, že by mohl zklamat sebe, okolí, fanoušky, má člověk strach neustále. Pro mě to však představuje sílu, která mě dovedla až sem. Obavy samozřejmě mám, ale na druhou stranu se vyloženě těším, letět s motorkou vzduchem, v onu chvíli tam není nic, jen vy. Je to fajn pocit. Na ty úplně nejtechničtější triky, na ty se až tak úplně netěším, nevím, zda se mi je ještě někdy bude chtít dělat, myslím, že je nechám na příští rok. Ovšem na back flipy se vyloženě těším, těch se nevzdám nikdy, chci být backflipující dědeček.

Nehrozí tedy, že byste pověsil FMX motokros na hřebík?
Není důvod, abych se na to vykašlal jen proto, že jsem si zlámal nohy.

Mezi vašimi plány byla i účast na Rallye Dakar. Jak to vypadá teď?
Vlastně tři dny poté, co jsem si v Mnichově nohy polámal, jsem měl mít na Chodově velkou tiskovku, kde jsme měli oznámit, za jaký tým Dakar pojedu, na jaké motorce, jel se za tři týdny. Ještě onoho dne jsem z Mnichova řešil, kam dáme na tiskovce logo a tak. To byla zásadní chyba, že jsem chtěl mixovat moc věcí dohromady. Beru to však tak, že mi to dalo rok navíc na přípravu. Dakar bych však chtěl zajet, nyní hledáme partnery. Vypadá to, že bych ho odjel na motorce, ale ve hře je i nějaké čtyřkolové vozidlo. Uvidíme. První ročník, který přichází v úvahu, by měl být 2021. To bych se měl se vším seznámit, o rok později bych už tam chtěl trochu tahat za plyn. A v roce 2023 bych chtěl domů přinést placku, medaili.