Práce na „létající brokovnici“ začaly v říjnu 2016. Dron, který prozatím nezískal jméno, byl poprvé představen na moskevské mezinárodní vojenské výstavě Armija 2017. Ruský dron má vzletovou hmotnost 23 kg, rozpětí křídel tři metry a schopnost kolmého startu a přistání. Palubní baterie stačí na 40 minut letu.
Dron je ovládán rádiem, obsluha navádí stroj a vyhledává cíle pomocí kamery umístěné na přídi. V podélné ose dronu leží automatická brokovnice Vepr 12 se speciálním stabilizátorem, který vyrovnává negativní vliv zpětného rázu zbraně na dron. Brokovnice je vybavena zásobníkem na 10 nábojů.
„Při vývoji tohoto stroje bylo vyřešeno mnoho zajímavých technických problémů. Pokud je hlavním cílem vývojářů při stavbě konvenčního dronu kvalita letu, tak zde to bylo upevnění zbraně na letadlo a zajištění maximální stability a vysoké přesnosti zásahu v cíli,“ uvedl v roce 2017 Igor Trifonov, vedoucí projektu. „Tento dron je postaven podle aerodynamické koncepce ‚kachna‘, což dovoluje soustředit působení sil z palby blíže ke středu těžiště stroje, což by u klasické konstrukce nebylo možné.“
Pro zajímavost uveďme, že podobný koncept kolmo startujícího „kachního dronu“ je vyvíjen také v České republice, konkrétně ve společnosti New Space Technologies (součást Czechoslovak Group). Český dron CANTAS AP (CANTAS Advanced Propeller) má rozpětí přes tři metry, hmotnost 75 kg a pohání ho hybridní (spalovací + elektrické motory) pohonná jednotka. CANTAS AP je ale především určen ke zpravodajství, sledování a průzkumu.
Video: Ukázka působení proti vzdušným cílům
Úkolem ruské „létající brokovnice“ je především boj s jinými malými drony (viz video). Ostatně vývoj dronu sponzoruje Almaz-Antej, což je přední výrobce systémů protivzdušné obrany (PVO). Malé drony (startovací hmotnost do 100 kg) přitom nejsou určeny jen k průzkumu, ale čím dál častěji také k útokům.
Můžeme samozřejmě zmínit neustále rostoucí rodinu kamikaze dronů, jako jsou izraelské Harpy, Harop nebo polský Warmate, případně americký Switchblade. Dále se objevují čím dál menší drony vyzbrojené velmi lehkou municí vzduch-země. Podle posledních zpráv například Ukrajina pro své drony Bayraktar ТВ2 získala laserem naváděné pumy MAM-L o hmotnosti pouze 22 kg. Svou výzbroj tak mohou již brzy dostat i menší taktické drony, jako je americký RQ-21 Blackjack s maximální startovací hmotností 61 kg.
Samozřejmě nejednoho čtenáře napadne použití „létající brokovnice“ proti pozemním cílům. V tomto případě však vyvstává otázka, při jakých operacích moderní pozemní války se podobné drony uplatní, resp. jaká je nejvhodnější taktika nasazení. Resp., jaké výhody „létající brokovnice“ (při působení proti pozemním cílům) přinese oproti klasickým kamikaze dronům.
Video: Ruský dron Carnivora
„Tento CUAS [Counter - Unmanned Aircraft System; ruský dron] zapadá do rostoucího počtu technologií a návrhů, které jsou vytvářeny pro boj s nepřátelskými drony. Rusové si myslí, že je důležité bojovat proti nepřátelským dronům nejen ze země prostřednictvím elektronických a kinetických opatření, ale také ve vzduchu samotném. Proto tento dron navazuje na antidron Carnivora,“ říká Samuel Bendett, vojenský analytik Centra pro námořní analýzy (Center for Naval Analyses).
Carnivora je ruské bezpilotní letadlo klasické konstrukce, které může přenášet užitečné zatížení rozličného druhu. Dron má rozpětí křídel pět metrů, maximální startovací hmotnost je 40 kg, cestovní rychlost 100 až 120 km/h a vydrž ve vzduchu deset až patnáct hodin. Carnivora umí shazovat na pozemní cíle například ruční granáty. Nákladový prostor lze vybavit i výmetnicemi sítí a zachycovat malé kvadrokoptéry ve vzduchu.
A konečně i jinde se výrobci snaží umístit palné zbraně na malé, člověkem přenositelné drony. Slavné je například video z roku 2016, kdy americký student umístil pistoli Glock na ručně postavenou kvadrokoptéru.
Video: V roce 2016 americký student umístil pistoli na kvadrokoptéru.
Existují rovněž snahy usadit útočnou pušku na stabilizovanou plošinu multikoptéry. Nejznámější projekt je multikoptéra TIKAD, kterou pro izraelskou armádu vyvíjí americká společnost Duke Robotics. Nicméně vývoj multikoptér s výkonnými palnými zbraněmi čelí vážným technickým výzvám, jak detailně popisuje článek ANALÝZA: Multikoptéry jako platforma pro palnou zbraň v Armádních novinách.
V každém případě letecký boj se nezadržitelně přenáší ze strategické a operační úrovně na taktickou. V budoucnu proti sobě nebudou bojovat jen nepřátelská letectva nebo jednotky PVO, ale čím dál častěji povedou svůj „letecký boj“ pozemní jednotky o velikosti praporu, roty nebo dokonce čety.
Článek vznikl pro web Armádní noviny a byl redakčně upraven. Původní text najdete zde.
