Pomáhal ženě s kočárkem, zasáhli ho bezhlavě střílející sovětští vojáci

Tankocaching - Bylo 25. srpna 1968, dvě minuty po osmé večer a nezvykle klidný průběh okupace se i zde proměnil v krveprolití. Vojáci z velké kolony ruských tanků a dalších vozidel zahájili palbu do večerních ulic. Střílet nepřestali po celou dobu průjezdu městem. Jako první zahynul dvaadvacetiletý Josef Boháč.

První dny okupace vojsky Varšavské smlouvy proběhly v Prostějově vcelku klidně. Představitelé okresního i městského národního výboru, stejně jako funkcionáři předsednictva okresního výboru KSČ i obyvatelstvo reagovali na obsazení země protesty, prohlášeními na podporu legálních státních a stranických orgánů i nápisy na ulicích. 

Tankocaching

Jak na to

Na celkem 21 míst spjatých s tragickými událostmi srpna 1968 rozmístili autoři hry Tankocaching unikátní schránky, keše (od anglického slova geocache) s příběhy ze srpnové invaze. V každé ukryté schránce najdou hráči jeden popis jedné události, který se ve dnech invaze převážně sovětských vojsk, v dané lokalitě odehrál. Hra, která je unikátní verzí oblíbeného Geocachingu, začíná 14.8.2018.

Seznam míst, kde jsou kešky umístěny, bude postupně, vždy po sedmi lokalitách, uveřejněn v tomto článku. 

Pro první nálezce je připraveno malé překvapení v podobě malého modelu tanku a prázdná USB paměť. V některých keškách však z důvodu nedostatku místa ani jeden z výše uvedených dárků nenajdete. Pokud nám však jako první nálezce keše napíšete na adresu [e-mail] a doložíte odlovení, cenu vám rádi předáme.

Výhru (tank a USB flešku) získává ten, kdo nám jako první napíše, rozhoduje čas přijetí e-mailu. Je možné, že někdo keš odloví, ale o výhru mít zájem nebude. Teoreticky tak mají šanci i další nálezci v pořadí.

Speciální odměna za selfie!

Když nám navíc jako první pošlete z místa objevu selfíčko (na adresu [e-mail]) s nalezenou keškou, máme pro vás v redakci další drobné překvapení.

Tankocaching pro vás pořádá redakce Technet.cz ve spolupráci se společností Fujitsu Technology Solutions. Autorem odborných textů je historik PhDr. Prokop Tomek, Ph.D. z Vojenského historického ústavu Praha.

Ze strany okupačních jednotek nedocházelo k projevům násilí. Po dohodě se dokonce většina vojenské techniky z ulic poměrně brzy stáhla do prostoru prostějovských kasáren Československé lidové armády. 

Vojáci zatím ani neobsazovali žádné objekty ve městě. Byl klid, byť se objevovaly nápisy a občané podobně jako v jiných městech zamalovali ukazatele směru. Zúčastnili se masově protestní stávky 23. srpna. Dne 24. srpna odmítl Městský národní výbor uvolnit prostory pro zřízení vojenské komandatury.

Bezhlavá střelba

Směrem od Olomouce projížděla Prostějovem v neděli večer 25. srpna velká sovětská kolona tanků a nákladních automobilů. Dvě minuty po osmé hodině začali vojáci střílet. Nejprve do vzduchu, potom i do večerních ulic. Střelba pokračovala po celou dobu průjezdu kolony městem.

Jako první zahynul dvaadvacetiletý Josef Boháč, narozen 13. března 1946. Dělník podniku Sigma Lutín šel za rodiči do závodního klubu OP Prostějov. Na Vojáčkově náměstí pomáhal mladé ženě s kočárkem přes rozkopaný chodník, když jej střelba zasáhla. Na následky zranění na místě zemřel.

Na Žižkově náměstí pod lípou u spořitelny byl při čekání na autobus na místě zastřelen Ladislav Lang. Tomu bylo naopak již sedmdesát let. Stále ještě pracoval jako hlídač ve mlýně v Čechovicích. Lang patřil mezi zakládající členy KSČ.

Třetí obětí střelby se stala Marta Říhovská, narozená 8. května 1941. Bydlela na Náměstí 9. května v čísle 7. Když sovětská vojenská kolona zahájila střelbu, pokusila se vběhnout do domu. Projektil ji však zasáhl do zad a způsobil těžké poranění míchy. Zranění podlehla po převozu do nemocnice.

Dalších devět obyvatel města bylo těžce zraněno: 

• Františka Bobková, nar. 1911, 
• Ferdinand Hochvald, nar. 1913, 
• Jan Klapka, nar. 1951, 
• Jaroslav Kokeš, nar. 1945, 
• Jan Matečný, nar. 1945, 
• Marie Ošťádalová, nar. 1944, 
• Jaroslav Slatinský, nar. 1942, 
• Marie Vrátková, nar. 1948, 
• Jan Zatloukal, nar. 1922.

Důvod tak zběsilé a dlouho trvající střelby není znám. Podle jedné verze ji měl vyprovokovat výstřel z poplašné pistole. Nejpravděpodobnějším důvodem by mohlo být bloudění kolony v ulicích se zamalovanými ukazateli směrů.

Okresní národní výbor (ONV) a Městský národní výbor (MNV) v Prostějově i MNV ve Vrahovicích (odkud pocházel Ladislav Lang, dnes je to součást Prostějova) vydaly společné smuteční oznámení. V něm se uvádělo, že tři občané padli v palbě zbraní projíždějící sovětské jednotky 25. srpna 1968 ve 20:02 hodin. 

Josef Boháč, 22 let, jedna z obětí střelby v Prostějově

Státní pohřeb proběhl jako rozloučení se třemi občany 29. srpna 1968 v 10:00 před prostějovskou radnicí. Čestnou stáž stáli příslušníci ČSLA a Lidových milicí. Doprovázelo jej houkání sirén a rozsvícené pouliční osvětlení. Pohřbu se zúčastnily tisíce občanů. Nad pohřebním obřadem létal sovětský vrtulník a rozhazoval letáky.

Městský výbor Národní fronty v Prostějově poslal protest vládě ČSSR, doručený 30. srpna 1968. V dopise představitelé města odsoudili barbarský čin a protestovali proti vraždění civilního obyvatelstva. Požadovali potrestání velitelů, kteří vydali rozkaz ke střelbě a bezpodmínečný odchod okupačních vojsk z republiky. Podle dopisu jej podepsalo 17 000 obyvatel města.

Za smrt tří nevinných civilistů nebyl samozřejmě nikdo potrestán. Podle smutečního oznámení neměla být památka prvních obětí násilné okupace ve městě nikdy zapomenuta. Ve skutečnosti však byla intenzivně zamlčována po dvacet let. Až 25. srpna 1990 byl na náměstí T. G. Masaryka v Prostějově postaven památník třem obětem intervence vojsk Varšavské smlouvy. Stejně tak mohli být pozůstalí odškodněni až v roce 1991.

Počet mrtvých a těžce zraněných v Prostějově neměl v městě takové velikosti tehdy obdobu. Na podzim 1968, kdy byla „dočasně“ usazena sovětská vojska v ČSSR, se nejbližší posádka nacházela v Olomouci. Navíc všechny běžné trasy přesunů sovětské vojenské techniky vedly mimo Prostějov. Sovětská vojska byla rozložena v pásu kopírujícím na severu hranice Československa. Tento pás se táhl v západovýchodním směru, od severních Čech po střední Slovensko.

Oběti na životech během sovětské okupace 1968-1991

Za prvních deset dní, tedy od období 21. až 31. srpna 1968, zahynulo v Československu nejméně osmdesát Čechů a Slováků. Již počet 23 obětí ze září 1968 (tedy za třicet dní) ukazuje sice rychlý pokles, ovšem současně i skutečnost, že situace nebyla zdaleka uklidněná. V říjnu zahynulo dalších osmnáct lidí. 

Odsun většiny okupačních vojsk ze země na přelomu října a listopadu 1968 a přesun „zbývajících“ jednotek Sovětské armády z veřejného prostoru do kasáren pak měl za následek rapidní pokles obětí na čtyři mrtvé za listopad 1968. V prosinci to byli dva mrtví. 

Ovšem sovětská vojenská přítomnost si vyžádala od ledna 1969 během následujících dvaceti let dalších 285 obětí. Vesměs šlo o oběti autonehod, ale také třeba čtrnáct obětí vražd. Celková bilance je tedy 422 obětí na životech vzniklých v důsledku sovětské okupace 1968-1991. Je třeba nezapomínat i na těžce raněné, kteří si velmi často nesli doživotní zdravotní následky.