 |
„Podzemní letiště“, resp. podzemní hangáry, poskytují tam dislokovaným leteckým silám značnou pasivní ochranu zpravidla proti útokům ze vzduchu. Termín podzemní letiště je poněkud zavádějící, protože minimálně vzletové a přistávací dráhy v terénním masivu samozřejmě ukryty nejsou (i když třeba v Severní Koreji dokážou i nemožné, ale v žádném případě není pod zemí ranvej celá), proto jsme použili uvozovky a dále dáme přednost označení podzemní hangár.
Podzemní hangáry jsou stavby tunelového typu vedené do terénního masivu (kopec, hora apod.), v lepším případě masivu skalnatého. Oproti klasické letecké základně, kterou lze obohatit zodolněnými kryty letadel (u nás je známe jako úly, což vychází ze zkratky ÚL – úkryt letadel), vyžaduje základna s podzemním hangárem vyšší investiční náklady.
Hlavním obdobím výstavby podzemních hangárů byla léta studené války. Ovšem první podzemní hangár vznikl už za druhé světové války nedaleko Göteborgu ve Švédsku, na tehdy nově zřizované letecké základně Säve.
Italská letecká základna na ostrově Pantelleria s velkým zodolněným hangárem (železobetonová konstrukce, uměle zakryt kamením a zeminou) a stíhací letouny Macchi M.C.200
Zde je třeba zmínit, že už na samém začátku války v září 1939, po dvou až tříleté výstavbě, zprovoznili Italové na středomořském ostrově Pantelleria velký zodolněný hangár, který sice ve finále vypadá jako podzemní, ale nevznikl „stavebním vnořením“ do existujícího terénního masivu. Mohutný klenutý železobetonový hangár o půdorysu 340 × 26 metrů a s výškou v maximu 18 metrů, dostal vysoké zakrytí prostřídanými vrstvami kamení a zeminy.
