„Až přijdete na palubu Independence, ocitnete se na jiné planetě, to vám zaručuji,“ sliboval pochybujícím novinářům Joe North, šéf vývoje projektu Littoral Combat Ship v konsorciu Lockheed Martin. „V každé loděnici stagnující Evropy budou na Littoral Combat Ship hledět s obdivem,“ dodal a předpověděl, že si projekt dozajista najde kupce i ve Starém světě, jak Američané občas Evropě říkají.
Protřelý a zkušený manažer North se mýlil. O tradičnější verzi Littoral Combat Ship s jedním trupem (třída Freedom) zájem skutečně je. Lockheed Martin nedávno uzavřel například smlouvu o pomoci při licenční výrobě těchto lodí s italskou loděnicí Fincantieri. Ale trimarany třídy Independence, které měly zahájit novou kapitolu lodní výstavby, trpí celou řadou závad, která vyvrcholila, když velení námořnictva eponymní jednotku USS LCS-2 Independence poslalo už po třech letech do suchého doku.
Tým expertů má zjistit, v jakém stavu se loď nachází, a navrhnout úpravy, které by lodi zajistily požadovanou funkčnost. Pokud by rekonstrukce už tak předražený projekt měla dál neúnosně zatížit, bude celý projekt Independence zastaven. Zdá se, že americké námořnictvo s touto variantou počítá. Případná náhrada za Independence, lodě třídy Ghost, už je připravená a čeká na šanci.
Páteř nového námořnictva
Projekt Littoral Combat Ship se zrodil na přelomu dvacátého a jednadvacátého století z nutnosti vyvinout zbraně schopné efektivnějšího nasazení v novém typu ozbrojených střetů, takzvaných asymetrických válkách. Jak je zřejmé už z označení, chtělo americké válečné námořnictvo lodě schopné nasazení v pobřežních vodách. Jejich konstrukce měla poskytnout dostatek prostoru pro vrtulníkové operace, vyloďování a naloďování malých úderných jednotek a přitom zaručit dostatečnou schopnost obrany především proti malým bojovým prostředkům protivníka, jako jsou výbušné čluny nebo střely krátkého a středního dosahu. A nikoliv v poslední řadě měly být tyto lodě levnější než křižníky a torpédoborce. Počítalo se s cenou zhruba 200 milionů dolarů za kus. Jak ještě uvidíme, rozpočtáři US Navy se zmýlili asi o půl miliardy dolarů.
Výsledkem výběrového řízení byla dvojí koncepce LCS. Lockheed Martin přišel s konvenčně laděnou lodí USS Freedom, zatímco společnost Austal se vydala odvážnější cestou. Využila značné zkušenosti, které získala při stavbě civilních plavidel s konstrukcí katamaranu (dvoutrupé) nebo trimaranu (třítrupé). Právě trimaran se stal základním konstrukčním prvkem lodi, která byla roku 2008 jako šestá loď US Navy pokřtěna tradičním jménem Independence. O dva roky později námořnictvo 127 metrů dlouhou a 31 metrů širokou loď se standardním výtlakem 2 307 tun převzalo od výrobce a zařadilo do služby.
Ani šikovně vedená propagační kampaň, která Independence představovala jako „páteř nového loďstva“ a vychvalovala zejména její úctyhodnou manévrovatelnost, nemohla nadlouho přebít stále hlasitěji zaznívající pochybnosti o kvalitě lodi. Krátce po zařazení do služby začala Independence rezivět, a to způsobem, který ohrožoval strukturální pevnost trupu. Námořnictvo obvinilo Austal z použití nekvalitních materiálů, ten kontroval zprávou o tom, že US Navy Independence nepoužívalo „podle návodu.“
Náprava problému přišla na pět milionů dolarů a jen co loď znovu vyplula na moře, rezivění pokračovalo. Nakonec muselo dojít k odstranění progresivního systému vodních trysek a jeho nahrazení konvenčnějším modelem. Rezivění sice přestalo, ale manévrovatelnost lodi se snížila. Navíc se naplnila noční můra všech ozbrojených sil: veřejnost se začala zabývat rozpočtem lodí třídy Independence.
Namísto plánovaných maximálně 420 milionů dolarů totiž Independence vyšla na 704 milionů dolarů. Celkem zatím projekt Littoral Combat Ship spolykal 34 miliard za třináct dokončených plavidel. Zejména výkony trimaranů třídy Independence navíc zůstávají daleko za očekáváními.
Nástupce Independce by mohl být projekt Ghost.
Námořníci mají strach
Jako velký problém se ukazuje například samotná lehká konstrukce lodí. Ta je technologicky identická s výsadkovými loděmi třídy San Antonio, o kterých oficiální místa vyřkla nemilosrdný verdikt: nejsou schopné nasazení v oblastech, kde hrozí zásah nepřátelskými zbraněmi a námořníci se na nich „bojí sloužit.“
Příliš se nepodařilo naplnit ani představu o Littoral Combat Ship coby základně pro kyberútoky proti nepřátelským počítačovým sítím. Jak zjistili reportéři agentury Bloomberg, ve skutečnosti jsou počítačové systémy Littoral Combat Ships až příliš snadno „napadnutelné.“
Posudková komise složená z vysloužilých admirálů současně konstatovala, že dělostřelecká a raketová výzbroj lodí tříd Freedom a Independence je nedostatečná. Kritika se snesla zejména na rozhodnutí vybavit lodě 57mm kanonem z produkce konsorcia BAE. Při plánovaném nasazení v některé z aktuálních „horkých“ oblastí by hlavňová výzbroj byla nedostatečná a neschopná lodím poskytnout odpovídající ochranu. V následujících dvou letech by všechna existující plavidla měla dostat balíčky rozšířené protiletadlové a protiponorkové výzbroje.
Nově vyvinuté zbraňové systémy zatím nejsou dostatečně zralé a jejich instalace na Littoral Combat Ship byla založena na optimistickém předpokladu, že než lodě vstoupí do služby, povede se na nich vychytat všechny mouchy. Nepovedlo se to a ekonomové z velitelství amerického námořnictva začínají počítat, na kolik tato chyba vyjde.
Podle obvykle dobře informovaného washingtonského publicisty Dana Parsonse je možné, že éra Littoral Combat Ships skončí dříve, než stačila pořádně začít. Pokud se během přestavby USS Independence ukáže, že je příliš nákladná, budou přinejmenším trimarany staženy ze služby a stanou se například cvičnými loděmi. Jejich futuristická koncepce je totiž daleko obtížněji modernizovatelná než konvenčně pojaté lodě třídy Freedom. Jestliže se americké námořnictvo skutečně rozhodne projekt Littoral Combat Ship zastavit (a leccos nasvědčuje, že k tomu dojde), už se nabízí náhrada.
Ta vznikla ze soukromé iniciativy Gregoryho Sancoffa, zakladatele a ředitele Juliet Marine Systems. Tato společnost, která vznikla původně jako jeden z mnoha amerických startupů, se rychle vypracovala na významnou a respektovanou pozici mezi inovativními loděnicemi. Projekt Ghost na první pohled připomíná rekvizitu ze Star Treku, ale jde o plavidlo, které přesně splňuje požadavky admirálů na Littoral Combat Ship.
Už několik významných námořních důstojníků se vyslovilo pro to, aby americká marína při zadávání zakázek dala šanci novým dodavatelům. Například ředitel Marine Corps System Command John Burrow prohlásil: „Vidíme, že stávající dodavatelé setrvale nejsou schopni splnit zadání. Námořnictvo a námořní pěchota dostávají zbraně, které nedokážou to, co se od nich očekává, to vše za horentní sumy. Současně existují alternativní možnosti. Proč nezačlenit mladé dodavatele, jako je Juliet Marine Systems, do stávajícího výzbrojního systému a čerpat z jejich nápadů?“
Zatím není jasné, zda současná podoba Littoral Combat Ship přežije, nebo ji nahradí efektivnější plavidla. Střízlivě uvažující námořní důstojníci však upozorňují, že například princip superkavitace, který je základním stavebním kamenem projektu Ghost, nelze ani zdaleka počítat mezi vyspělé technologie. Mohlo by snadno dojít k tomu, že namísto jedné třídy lodí trpících dětskými nemocemi by americké námořnictvo mělo dvě. Jisté je zatím jen jedno: Projekt Littoral Combat Ship ani zdaleka nesplňuje naděje, které do něj americké námořnictvo vkládalo. Zatím tedy tíha asymetrických konfliktů zůstane na tradičních typech válečných plavidel. Roli, kterou měla hrát Littoral Combat Ship, budou i nadále muset hrát například přestavěné obchodní nebo výsadkové lodě.
