Hodinky, které zachránily astronautům život, když vše ostatní selhalo

aktualizováno 
Před čtyřiceti devíti lety se ve vesmíru odehrála jedna z nejnapínavějších událostí. Havárie Apolla 13 mohla lehce skončit tragédií. Jedním z důvodů, proč se tak nestalo, byly i „obyčejné“ hodinky. Musely toho vydržet opravdu hodně, než se poprvé vydaly do vesmíru a než mohly pomoci astronautům vyváznout ze smrtelného nebezpečí.

Hodinky, které zachránily život astronautům z Apolla 13 | foto: helveti.cz/blog

SC: Okay, Houstone. Eh, měli jsme tady problém.
CAPCOM: Tady Houston. Ještě jednou prosím?
SC: Houstne, měli jsme problém. Výpadek proudu na sběrnici

Apollo 13

Co se osudného 13. dubna 1970 opravdu stalo.

Celý přepis výše uvedené konverzace najdete v angličtině zde.

Houstone, měli jsme problém. Touto větou začíná jeden neuvěřitelný příběh o záchraně třech amerických astronautů, kteří se před čtyřiceti devíti lety, 13.4.1970, ocitli daleko ve vesmírů ve vážně poškozené kosmické lodi. Zkrat v elektrickém obvodě způsobil explozi jedné kyslíkové láhve, která roztrhla vnější hliníkový plášť servisního modulu kosmické lodi. 

Na palubních přístrojích v průběhu dvou sekund začínají naskakovat nové a nové chybové hlášky. V tomto okamžiku se astronauti už nepohybovali na bezpečné translunární dráze, která by je bez dalšího zavedla zpátky na Zemi. Domů to měli 321 860 kilometrů. Aby se vrátili, museli nutně provést sérii několik přesně odměřených zážehů motorů. Ale to teď nebylo hlavní starostí naší trojice hrdinů. Velitel kosmické lodě, Jim Lovell, totiž vidí nejzávažnější problém. Přes průhled jasně pozoruje, jak jim z lodi do vesmíru utíká kyslík. 

Tlak v jedné nádrží je na nule, v druhé vytrvale, a hlavně rychle, klesá. Nezbývá jim nic jiného než přepnout přívod kyslíku na nádrže v lunárním modulu určeném pro přistání na Měsíci. Problém byl v tom, že v nádržích měli dostatek kyslíku pro dva astronauty na dva dny. Oni byli na palubě tři a cesta domů jim bude trvat dny čtyři. Navíc kyslík nepotřebovali pouze k dýchání, ale taky k výrobě elektřiny. Museli tedy šetřit. Pořádně. V provozu nechali pouze nejdůležitější elektrické systémy, vše ostatní, včetně topení a navigačního systému, vypnuli.

Exploze kyslíkové nádrže vytrhla podstatný kus pláště lodi. Astronauti se skutečný rozsah škody dověděli až když se od velitelského modulu oddělili těsně před vstupem do zemské atmosféry. 

Exploze kyslíkové nádrže vytrhla podstatný kus pláště lodi. Astronauti se...

Exploze kyslíkové nádrže vytrhla podstatný kus pláště lodi. Astronauti se skutečný rozsah škody dověděli až když se od velitelského modulu oddělili těsně před vstupem do Zemské atmosféry. Foto, pravděpodobně Jim Swigert, astronaut Apolla 13.

Nebyli v tom ale sami. Doma na Zemi každý v NASA pracoval na plné obrátky, aby tyto tři vesmírné trosečníky dostal bezpečně zpět. A odvedli velmi dobrou práci. Dva dny po nehodě a po dalších nepřetržitých peripetiích se loď nacházela už podstatně blíže Země a začínalo to vypadat nadějně. Objevil se ale ještě další problém. 

Bez hodinek to nepůjde

Návratová trajektorie letu a úhel, pod kterým měla loď vstoupit do atmosféry, byl příliš mělký. Pokud by jej nekorigovali, jednoduše by se při pokusu návratu na Zem od její atmosféry odrazili zpět do vesmíru. Je to prakticky úplně stejný jev, jako když hodíte oblázek na vodní hladinu, a on se od ní odrazí dál. Jenomže v tomto případě by takový odraz dost jistě znamenal pro astronauty rozsudek smrti. Bylo potřeba ještě jednou zažehnout motory a zkorigovat úhel vstupu. 

Tento zážeh bylo ale potřeba provést naprosto precizně. Pokud by trval jen o trochu déle, než kolik bylo potřeba, úhel vstupu do atmosféry by byl naopak příliš ostrý a loď by v atmosféře shořela. A tady je ten problém. Navigační systém lodi spolu s přesným elektronickým časoměřičem, který normálně zaručuje naprostou přesnost těchto korekčních zážehů, byl v rámci úspory energie vypnut. 

Naštěstí měli astronauti na svých zápěstích další přesný časoměřič, který ke svému pohonu nevyužívá elektrické energie, ale mechanickou pružinu. Byly to hodinky, které každý astronaut dostal při letu do vesmíru. NASA je pro astronauty pečlivě a dlouho vybírala. Nyní se náročné testy ukazují jako správný postup. 

Hodinky i v těžkých podmínkách fungují skvěle a John Swigert přesně odměří potřebných čtrnáct sekund pro zážeh. Apollo 13 je na správné trajektorií. O něco později, a za mohutného potlesku všech v řídícím středisku, dosedá do Pacifického oceánu. 

Hodinky tentokrát bez nadsázky zachránily životy tři odvážných astronautů. Ale astronauti je nepotřebovali pouze v kritických situacích. Využívali je zcela běžně a pokud by se pokazily, následky by mohly být fatální. Jakou tedy hrály úlohu? Proč byly tak důležité, jakým testům byly podrobeny a proč byly vybrány ty, které byly vybrány? 

Počátky hodinek ve vesmíru

Vše začalo 5. května 1961, kdy první Američan, Alan Shepard, letěl do vesmíru. Jak je ale známo, na zápěstí mu žádný malý stroj netikal. Je to možné? Ano, NASA skutečně ve svých počátcích hodinky astronautů nijak neřešila a jejich případné obstarání i volbu typu nechávala na nich. Snad za to mohl i fakt, že Američané dostávali od svých sovětských kolegů ve vesmírném souboji pořádnou nálož a absolutní prioritou tak bylo je ve vesmírném závodě dohnat a předehnat. Na hodinky v tu chvíli myslel málokdo.

Prvním Američanem, který ve vesmíru použil časomíru, byl John Glenn. Vzal si sebou na misi Mercury 6 stopky značky Heuer, které si páskou připevnil na skafandr. První skutečné hodinky ve vesmíru na rukou amerického astronauta pak byly Breitling Navitimer Cosmonaut, a to v roce 1962 na palubě Mercury 7. Tímto se konečně dostáváme k třetímu astronautovi, který si do vesmíru vzal své vlastní hodinky. Byl jím Walter Schirra a jeho hodinky Omega Speedmaster. Je dobré si všimnout, že všechny dosud zmíněné strojky mají jedno společné. Jsou to chronografy, tzn. hodinky s funkcí stopek.

  • Heuer 
  • Breitling Navitimer Cosmonaut
  • Omega Speedmaster Professional
Omega Speedmaster Professional.

Omega Speedmaster Professional.

Breitling Navitimer Cosmonaut.

Breitling Navitimer Cosmonaut.

Jak se lety do vesmíru stávaly stále delšími a komplikovanějšími, NASA si začala uvědomovat, že se hodinky nutně stanou nezbytnou součástí výstroje astronautů. Klíčovou funkcí pak bude právě zmiňovaný chronograf. Astronauti potřebují přesně odměřit čas hned při více pracovních úkonech. A stopky musejí fungovat vždy bezvadně, jinak by se životy průzkumníků vesmíru ocitly v ohrožení. 

K čemu konkrétně astronauti hodinky potřebovali? Tak třeba první americký EVA (výstup do volného vesmíru) byl naplánován už během mise Gemini 4 v roce 1965. Astronaut v tomto případě používal hodinky k tomu, aby určil čas, který ve vesmíru strávil, a tak se mohl včas a bezpečně vrátit do své domovské lodi. Dále astronauti potřebovali odměřit čas zážehů motoru. Měli k tomu sice primárně určený zabudovaný časoměřič v palubních systémech lodi, ale jistota v podobě mechanického chronografu na zápěstí byla vždy vítaná. A jak již víme, přesně tato pojistka pomohla zachránit astronauty z mise Apolla 13. Výhledově astronauti budou potřebovat hodinky k tomu, aby odměřili čas, který stráví na povrchu Měsíce. 

Odolné proti všemu ...

Hodinky musely fungovat naprosto spolehlivě. A to i v drsných podmínkách které ve vesmíru a na povrchu Měsíce panují. Vybrané typy musely vydržet obrovské rozdíly teplot (v otevřeném vesmíru je teplota -270,15°C; v kosmické lodi cca 20°C), možné nárazy během pohybu astronauta v lodi při nulové gravitaci, obrovská přetížení při startu a návratu na Zemi, všudypřítomný měsíční prach, možná vystavení vlhkosti (kosmická loď při návratu na Zemi přistává do oceánu), rozdíly atmosférického tlaku z vakua do natlakované kosmické lodi a naopak, vibrace a další. 

Jak je vidět, nároky na hodinky byly značné. Zvlášť vezme-li v potaz, že to měly být chronografy, skládající se ze stovek miniaturních pohyblivých částí, které k sobě musejí přesně lícovat. Jakýkoliv pohyb součástek uvnitř strojku nebo i jen smítko prachu na nesprávném místě v hodinkovém strojku by mohlo mít pro astronauta fatální následky.

Musí jít nosit na skafandru

Někdy počátkem roku 1964 pověřila NASA mladého ambiciózního inženýra, Jamese H. Ragana úkolem vybrat pro astronauty vhodné hodinky. Ragan na to samozřejmě nebyl sám, utvořil kolem sebe celý tým odborníků, kteří mu pomáhali s výběrem i organizací testů. Tato komise připravila oficiální listinu se seznamem požadavků, které u hodinek vyžadovala. 

Fotogalerie

K nejdůležitějším patřila funkce chronografu, možnost hodinky bezpečně nosit vně skafandru a odolnost vůči podmínkám, které je na cestě do vesmíru, a ve finále i na Měsíc, budou čekat. Tuto listinu následně komise rozeslala jednotlivým dodavatelům velkých hodinářských firem v USA. 

Bohužel nyní se dostáváme do fáze příběhu, kde se mnohé informační zdroje rozcházejí a často i rozporují. Zde je pouze málo skutečně původních informací ohledně dalšího postupu při výběru. Asi největší spory a nejasnosti se týkají informací ohledně toho, které značky byly osloveny, které na výzvu NASA reagovaly a které nakonec postoupily do finální fáze výběru, tedy testování. 

Jednu věc ale víme celkem jistě. Často opakovaná historka o tom, že NASA zakoupila hodinky k testování na lety do vesmíru u houstonského klenotníka, není a nemůže být pravdivá. NASA je a vždy byla veřejnou výzkumnou organizací vlády Spojených států amerických. Podle tehdejších zákonů tedy NASA nemohla zakoupit hodinky do svého vlastnictví od soukromé osoby.

Pravdivý je ale fakt, že ne všechny hodinkové značky vůbec věděly o tom, že jejich modely NASA testuje pro jejich následné použití ve vesmíru. Bylo to proto, že pokud NASA kontaktovala společnost, která své sídlo neměla v USA, nekomunikovala přímo s originálním výrobcem, ale hodinky obstarávala u amerických dodavatelů těchto firem. Ne všichni dodavatelé o tom informovali své partnery ve Švýcarsku.

Zdroje se rozcházejí i v tom, kdo všechno byl kontaktován a kdo na výzvu reagoval. Nejpalčivější otázka je u Bulovy. Spolupráce s touto americkou firmou se zdá logická už vzhledem k tomu, že strojky Bulova Accutron v té době už deset let spolehlivě plnily funkci palubních časoměřičů prakticky ve všech strojích NASA. Navíc je to čistě Americká společnost (byť s českými kořeny), na což hrdý občan USA tehdy slyšel. 

Některé zdroje tvrdí, že Bulova kontaktovaná byla a že dokonce dodala své vlastní modely hodinek, které ale v testech propadly . Další tvrdí, že Bulova se svým modelem byla ve všech testech úspěšná, ale NASA dala přednost jiné alternativě, protože hodinky Bulovy byly jednoduše příliš drahé v porovnaní s jiným modelem, který testy prošel rovněž. Žádný z těchto zdrojů ale není podložen oficiálními dokumenty a ve zprávě NASA se o Bulově v této části výběru nic nedočteme. Nicméně absence důkazu neznamená důkaz absence, čili nemůžeme Bulovu s jistotou odepsat. 

V muzeu Omegy vám sdělí, že Bulova nebyla dokonce ani kontaktována. Mělo tomu být proto, že v té době Bulova sice vyráběla a dodávala speciální model určený pro astronauty, konkrétně Accutron Astronaut, ale ten postrádal funkci chronografu. Po pravdě, Bulova v té době neměla v nabídce žádný model s chronografem. V klasickém, mechanickém, ani v ladičkovém provedení. I další postup Bulovy poté, co byl vybrán vítěz prvních testů, by odpovídal verzi, jenž uvádí muzeum Omegy. S jistotou to ale říct nedokážeme.

Přetížení, dekomprese, mráz, žár, nárazy, vibrace ...

Jistě však víme, že NASA se zpět ozvaly minimálně čtyři společnosti a zaslaly k testování své modely. Byly to značky Longines, Omega, Rolex a Hamilton.

Poslední jmenovaný zaslal NASA model kapesního chronografu. Jelikož bylo už na první pohled patrné, že nesplňuje požadavky stanovené hned v zadávací dokumentaci, tedy možnost nosit hodinky vně skafandru, NASA ho vyřadila. K samotným testům se dostaly modely tří švýcarských značek. Testy, kterými hodinky musely projít, měly simulovat všechny možné scénáře, které je mohly ve vesmíru čekat, a byly rozděleny do jedenácti samostatných zkoušek:

  1. Vysoká teplota: hodinky byly vystaveny po osmačtyřicet hodin teplotě dosahující 71°C a poté na 30 minut teplotě dosahující 93°C.
  2. Nízká teplota: čtyři hodiny při teplotě -18°C.
  3. Teplota a atmosférický tlak: patnáct cyklů během kterých byly hodinky zahřívaný na teplotu 71°C po dobu 45 min a poté chlazeny na -18°C po dobu čtyřiceti pěti minut při tlaku 10-6 atm.
  4. Vlhkost: dvě stě čtyřicet hodin při střídavých teplotách 21°C a 71°C a relativní vlhkosti vzduchu minimálně 95%.
  5. Čistý kyslík: osmačtyřicet hodin ve vzduchu skládajícího se ze 100% kyslíku při tlaku 0,35 atm.
  6. Nárazuvzdornost: vystavení šesti otřesům o síle 40 G, každý trval jedenáct milisekund a to v šesti různých směrech.
  7. Přetížení: akcelerace z 1 na 7,25 G během 333 sekund.
  8. Dekomprese: devadeást minut ve vakuu při teplotě hodinek 71°C a třicet minut při teplotě 93°C
  9. Přetlak: 1,6 atm na minimální čas jedné hodiny
  10. Vibrace: Tři cykly vibrací trvajících třicet minut ve spektru od 5 do 2000 Hz
  11. Akustický hluk: 130 DB na frekvenci 40 až 10,000 Hz po dobu třiceti minut.

James Ragan si na těchto testech dal záležet. Hodinky se testovaly od 21. října roku 1964, přičemž testy trvaly skoro půl roku. Vítěz byl znám 1. března 1965. Stal se jim model Omegy z řady Professional – Speedmaster.

Úspěch, o kterém firma nevěděla

Speedmaster tak získal oficiální status NASA – hodinky způsobilé pro použití při vesmírných misích Amerických astronautů. Žádný jiný model těmito testy úspěšně neprošel. Pikantní je, že samotná Omega o svém úspěchu dlouho nevěděla. Newyorský prodejce, který modely k testům pro NASA dodal, Omegu nijak neupozornil. Manažery Omegy ve Švýcarsku tak čekalo příjemné překvapení. 

V podvečer třetího června 1965 totiž do volného vesmíru vystoupil první Američan. Edward White strávil mimo kosmickou loď ve vesmíru dvacet dvě minuty a k sledování uplynulého času využíval své nově certifikované hodinky. Speedmaster. Hodinky bylo možné rozpoznat na fotografiích, které pořídil jeho kolega James McDavid, a Omega se neopomněla NASA zeptat, zda Edward měl skutečně na ruce jejich model. NASA to potvrdila spolu s informací, že se Speedmaster stal oficiálním modelem pro vesmírné mise. 

Překvapení to bylo vskutku příjemné a Omega až dodnes svým zákazníkům připomíná, že Speedmaster byl vybrán na základě sériově vyráběných a běžně prodávaných kusů. A že tedy nešlo o nějaký zvláštní prototyp. Taková byla kvalita tehdejších hodinek Omega.

Fotografie Eda Whitea při jeho výstupu do volného kosmu. Stal se tak zároveň...

Fotografie Eda Whitea při jeho výstupu do volného kosmu. Stal se tak zároveň prvním Američanem ve volném vesmíru a teprve druhým člověkem který tak učinil. Po přiblížení lze na jeho levé ruce vidět hodinky Omega Speedmaster.

Kupuj americké!

Byť netušíme, jak to se značkou Bulova bylo během prvních testů, víme docela dobře, co se dělo potom. Je asi zřejmé, že vítězství konkurenční Omegy při závodě o vesmírné hodinky v Bulově nenesli dobře. K čemu vám je, že jste vytvořili zcela novou technologii a zásobujete prakticky veškeré americké vesmírné stroje přesnými časoměřiči, když na fotkách z vesmíru strojky Accutronu poznat nepůjde? Zato budou výborně vidět konkurenční hodinky, které mají astronauti na ruce. 

NASA však už své vesmírné hodinky našla a docela dobře se osvědčily. Nebyl tedy žádný důvod provádět další testy a vybírat nové. V Bulově přesto vymysleli, jak toho dosáhnout. Jenže to nedomysleli do úplného konce a uřízli si docela slušnou ostudu.

Plán byl následující. NASA jakožto veřejná státní organizace musí postupovat v mezích správního řádu a dodržovat všechny v té době platné zákony a podzákonné předpisy. Pokud by tak nečinila, riskovala by postih v rámci státního dozoru nebo ji mohla žalovat zúčastněná soukromá osoba. A tady Bulova našla svůj svatý grál. 

Správní žalobou se domáhala zopakování výběrového řízení na hodinky pro astronauty, protože v původním řízení NASA neaplikovala zákon „Kupuj americké“ z roku 1933. Tento zákon stanovil, že veškeré nákupy pověřené vládou Spojených Státu mají preferovat americké výrobky. 

Konkrétně by tedy vláda měla pokud možno nakupovat pouze takové výrobky, které byly alespoň z 51 % vyrobeny na území USA. Jelikož Bulova je Americkou společností, měla za to, že tento zákon ji automaticky dává podstatnou výhodu. A skutečně. 

V roce 1972 NASA reaguje na žalobu a opakuje výběrové řízení hodinek pro astronauty. Tentokráte už v souladu se zákonem „Kupuj americké“. Tohoto řízení se účastní pouze dvě firmy. Bulova a Omega. Omega si byla vědoma, že fakticky má sice výhodu, Speedmastery se v té době už používaly skoro sedm let, ale pokud si chce zachovat prestiž výrobce hodinek pro astronauty, bude muset splnit podmínky amerických zákonů. 

Obrací se tedy s prosbou o pomoc na dvě americké společnosti. Pouzdro a sklíčko Speedmasteru se bude vyrábět v továrně Starr Watch v Michiganu a následně se tyto komponenty zašlou do továrny Hamilton Watch v Pennsylvanií, kde se zkontrolují a otestují. Nakonec se pouzdra zašlou do Švýcarska, kde do nich vloží své strojky zdejší hodinářští mistři a odešlou hotový výrobek do Houstonu.

Bulova mezitím řešila jiný problém. Jako americká společnost si s uvedeným zákonem nelámala hlavu, ale potřebovala hodinky, které by prošly náročnými požadavky americké vesmírné agentury. Bulova sama se v té době soustředila hlavně na Accutrony, a proto se o pomoc s výrobou vesmírných prototypů obrátila na svoje dceřiné společnosti ve Švýcarsku. 

Společně s Universal Geneve dali dohromady šestnáct prototypů, které pak poslali NASA k testům. Bohužel, tím si Bulova naběhla do své vlastní pasti. Ještě než federální úřad přistoupil k samotným testům, tak ověřoval, že všechny hodinky jsou v souladu s podmínkami v zákoně „Kupuj americké“. Omega prošla, Bulova ne. 

Ostuda?

Byť byla americkou společností, Bulova pro své prototypy používala skoro výhradně součástky od jiných firem, především z dílen Universal Geneve ve Švýcarsku. Po interním auditu vyšlo najevo, že cena komponentů potřebných pro výrobu hodinek zakoupených mimo země USA převyšovala cenu těch zakoupených nebo vyrobených na území Spojených Států. 

Marné byly argumenty Bulovy, že cena hodinek je mnohem více než jenom ceny komponentů a že drahý výzkum a vývoj úplně nových chronografů probíhal na území Spojených států. Vniveč přišla tvrzení, že Omega pouze vyrábí některé jednoduché části Speedmasteru v USA, ale veškerý vývoj, výzkum a reálná práce se nachází ve Švýcarsku. NASA nepustila ani jeden z šestnácti prototypů Bulovy do druhé fáze výběrového řízení a testů. A tak oficiálními hodinkami amerických astronautu zůstaly i po roce 1972 Omegy.

Jak se však později ukázalo, snahy Bulovy nakonec nebyly až tak marné. Firma to dost dlouho nevěděla, přitom to pro ni dopadlo snad nejlíp jak mohlo. Pokud by totiž, čistě teoreticky, splnila podmínky a v testech by se ukázalo, že její modely jsou lepší než Speedmaster, tpro let na Měsíc už by bylo stejně pozdě. 

Program Apollo byl totiž z politických důvodů ukončen předčasně. Poslední dva lety Apollo 18 a 19 byly zrušeny a již hotové rakety Saturn V se přesunuly ze vzletových ramp do muzeí. Ale zpátky k našemu příběhu. Bulova někdy v roce 1972 dodala NASA k testování oněch šestnáct prototypů chronografů. A ty se nevyvinou a neposkládají za noc. 

Vlastně už v roce 1966, kdy Omega postavila na úspěchů Speedmasteru svou reklamní kampaň, kontaktovala Bulova NASA s tím, že je schopna vyrobit kvalitnější hodinky a dostat tak americkou hodinkovou značku na Měsíc. Jak již víme, gentlemanům z Bulovy se pány od NASA nepovedlo přesvědčit, takže se nakonec se vydali cestou správní žaloby. Ještě předtím ale Bulova zkusila jiný přístup.

Záložní hodinky a prasklé sklíčko

Zástupcem společnosti Bulova byl v té době generál James McCormick, který se za času svého působení v armádě dobře seznámil s plukovníkem Frankem Bormanem. To byl původně stíhač, nyní ale již zkušený astronaut. Patřil do posádky Apolla 8, byl tedy jeden z prvních tří lidí, kteří kdy obkroužili Měsíc na jeho oběžné dráze. A Frank se pochopitelně dobře znal s dalším astronautem, Davidem Scottem. 

David Scott (Apollo 15) na Měsíci. U fotky s vlajkou si jde všimnout na jeho...

David Scott (Apollo 15) na Měsíci. U fotky s vlajkou si jde všimnout na jeho levé ruce chronografu od Bulovy

Byl to Frankův parťák z armádních dob. Oba pak působili v NASA a David se připravoval na vrchol své kariéry, let na Měsíc na palubě Apolla 15. James McCormick tehdy skrze Bormana oslovil na začátku roku 1971 Scotta a přemluvil ho, aby si jako záložní hodinky sebou vzal na povrch Měsíce i prototyp chronografu od Bulovy. Dave souhlasil a ještě Jamese poprosil, jestli by mu Bulova nemohla dodat přesné stopky.

Omegy ho zklamaly, nasadil si hodinky českého emigranta. Příběh Apolla 15

Chronografy na zápěstí totiž odměřovaly čas s přesností 1/5 sekundy. Scott měl strach, že pokud by se něco stalo s palubním časoměřičem, pouze za pomocí hodinek na zápěstí nebude moci přesně odměřit čas zážehu motoru ve fázi posledního přiblížení k Měsíční orbitě. 

Byla to relativně oprávněná obava. Astronauti se totiž ve svém velitelském modulu snažili vždy dostat až na nejnižší možnou orbitální dráhu nad povrch Měsíce, aby to přistávací modul měl k povrchu co nejblíž. To ale znamenalo, že pokud by se modul brzdil o sekundu déle než měl, dostal by se do kolizního kurzu s Měsícem a následky by minimálně pro průběh mise byly fatální. Bulova souhlasila a Dave si na palubu vzal jejich náhradní chronograf a záložní stopky.

Kapesní stopky, které David Scott použil jako zálohu při odměření délky zážehu...

Kapesní stopky, které David Scott použil jako zálohu při odměření délky zážehu motoru u finálního přibližovacího manévru k Měsíčnímu orbitu. Všimněte si lepicí pásky u ukazatele 24 sekund – přesné délky zážehu.

Během mise Scott použil oba strojky. Stopkami kontroloval palubní časoměr při přibližovacím manévru. Manévr proběhl v pořádku, stejně tak sestup v lunárním modulu a 29. července 1971 v 20:05:46 přesně dosedli na povrch Měsíce. Tam Dave a jeho kolega James v lunárním vozítku řádili tak bujaře, že Davovi prasklo sklíčko na jeho Speedmasteru. Naštěstí si toho všiml a u třetího výstupu tedy použil náhradní prototyp od Bulovy. Ten vydržel a Scott jej pak používal po celý zbytek mise až do úspěšného návratu na zem. Akorát to pak poněkud opomněl sdělit Bulově.

Popletl si značky

Stejně zajímavý je osud hodinek poté, co se astronauti Apolla 15 úspěšně vrátili na zem. Všechny oficiálně dodávané Speedmastery pro astronauty byly totiž stále ve vlastnictví NASA a astronauti je po návratu na zem museli vrátit. Chronograf i kapesní stopky si Dave Scott na palubu vzal jako své osobní věci. To znamenalo, že po nutné inspekci mu je NASA vrátila zpátky do jeho vlastnictví a mohl s nimi volně nakládat. 

Popravdě je docela pravděpodobné, že na ně Scott na nějaký čas zapomněl. Když aké  doplňoval transkripci své komunikace z mise, uvedl, že měl u sebe náhradní hodinky značky Waltham. Až později, když celá věc začala zajímat novináře, zavzpomínal, vytáhl hodinky z úschovy a své tvrzení opravil.

Později se rozhodl tyto hodinky prodat. Suvenýrů měl přece jenom dost a o hodinky byl zájem. Jednalo se o jediný kus, který mohli obyčejní lidé vlastnit. Jak již bylo řečeno, všechny Speedmastery jsou stále ve vlastnictví NASA a ta je rozhodně prodávat nehodlá. 

Patnáctého října roku 2015 se otevřela aukce, v níž je David nabídl vášnivým sběratelům všech tikajících a létajících věcí. Vyvolávací cena tohoto kusu byla stanovena na 50 000 dolarů (cca 1,1 milonu korun). To, že tato hodnota bude hodně daleko od reality, bylo docela zřejmé už tehdy. Nikdo ale netušil jak moc. Konečná cena hodinek se totiž vyšplhala na astronomických 1,3 milionu dolarů. Po zdanění dokonce na 1,6 milionů dolarů, což je v přepočtu přibližně 36,5 milionů korun.

Bulova se této akce chytila a po vzoru svého rivala z 60. a 70. let Omegy se rozhodla vydat reedici měsíčního chronografu. Není to úplně věrná kopie originálu se vším všudy, protože tehdy šlo jen o prototyp. Bulova nicméně vzala originální design, včetně skutečně stylových podlouhlých tlačítek pro ovládání stopek, a vložila do něj to nejlepší co momentálně nabízí. Vylepšený Quartzový strojek Bulova Precisionist. Hodinky stojí 16 000 Kč a jsou k mání ve dvou barevných variantách, stříbrné a černé.

Když si pořídíte hodinky Bulova, dostanete k nim zdarma i příběh o dobývání vesmíru. Příběh o tom, že pokud chceme, dokážeme velké věci. A také o tom, že i v tak obrovském projektu, jakým bylo Apollo, se najdou tak malé věci, jako je příběh jedněch hodinek, o kterých je přesto potřeba psát. 

Článek byl redakčně upraven. Původně vznikl pro Helveti blog, kde jej najdete v rozšířené podobě.

Autor:
 

Nejčtenější

„Převrat“ od Nikoly Tesly, který se v praxi nikdy neujal

Dobový snímek prototypu Teslovy turíbny s odhalenými disky rotoru.

Když se Nikoly Tesly na konci jeho života ptali, co považuje za svůj největší vynález, označil za něj údajně svou...

Soukromá kosmická loď pro lety s posádkou při zkoušce vybuchla

Elon Musk a vpravo záběr z jediného zatím dostupného neoficiálního videa, které...

Firma SpaceX během testů únikových raketových motorů přišla o jeden exemplář lodě Crew Dragon. Stroj, který za sebou...

USA budují Vesmírné síly. Evropa ani Rusko nemají potřebné technologie

Nejsilnější raketou současnosti je Falcon Heavy od společností SpaceX. Motory...

K zahájení budování samostatných Vesmírných sil Spojených států zbývá už pouze jeden legislativní krůček. Základní...

Neuvěřitelné množství chyb! Jako zázrakem většina lidí havárii přežila

Pohled na kokpit, patrný je splasklý skluz. Boeing 707 společnosti BOAC...

Piloti letu BA712 společnosti BOAC udělali koncem šedesátých let jednu fatální chybu. Neaktivovali hasicí zařízení...

U nás bude pivo, básnil zajatý Američan. Čtyřicet nacistů se mu vzdalo

Takto zachytil americké námořníky s pivem dokumentární film The Fighting Lady z...

I lži, sliby a prázdné výhrůžky dokážou vyhrát bitvy a zvrátit konflikty. Povedlo se to famóznímu Skotovi Tommymu...

Další z rubriky

Nejvýkonnější současná raketa podnikla první komerční let, vynesla satelit

Start rakety Falcon Heavy společnosti SpaceX, která podnikla svůj první...

Společnost SpaceX může slavit. Její raketa Falcon Heavy úspěšně absolvovala první let s placeným nákladem a ještě se jí...

Hodinky, které zachránily astronautům život, když vše ostatní selhalo

Budoucí legenda. Omega Speedmaster za nedlouho těmto hodinkám nikdo neřekne...

Před čtyřiceti devíti lety se ve vesmíru odehrála jedna z nejnapínavějších událostí. Havárie Apolla 13 mohla lehce...

Američané chtějí dostat na Měsíc první ženu a pak odsud létat k Marsu

Americký astronaut Edgar Mitchell byl šestým člověkem na Měsíci a jedním z...

První žena, která stane na povrchu Měsíce, bude Američanka. Alespoň to plánuje NASA, která chce člověka na našeho...

Najdete na iDNES.cz