Rozstřel
Sledovat další díly na iDNES.tv
Mikroplasty jsou všechny plastové částice menší než 5 mm. „Čím je mikroplast menší, tím hůř pro naše tělo. Pokud pozřete ty větší, kolem 5 mm, tak s největší pravděpodobností projdou vaším trávicím traktem bez nějaké větší změny. Mikroplasty menší než 1 µm nebo v řádu mikrometrů ale mohou vstoupit do krevního řečiště, začít kolovat po těle a způsobit nějaké negativní efekty.
U vodních živočichů navíc ještě platí, že čím menší je ten živočich, tím nebezpečnější pro něj mikroplast je. „U takového planktonu to po pozření mikroplastu jde opravdu rychle. Vede to k jeho záhubě, a když umírá plankton, kterým se živí ryby, tak to pak postupuje potravním řetězcem výš a výš a ovlivní to celý ekosystém,“ vysvětluje problematiku Zdeněk Starý.
Doba rozpadu PET láhve se odhaduje na 450 let
Ročně se na světě vyrobí kolem 400 milionů tun plastů. V Evropě je to přibližně 55 milionů tun, z toho 30 milionů vstupuje do recyklačního programu, zbytek se dostává do směsného odpadu. Ten, pokud není spálen, končí na skládkách. „Doba rozpadu PET láhve se odhaduje asi na 450 let. U běžného pytlíku, do kterého si v supermarketu balíme ovoce, je to otázka několika let, naopak u takového polystyrenu až tisíce. Samozřejmě vždy záleží na intenzitě slunečního záření, teplotě a vlhkosti,“ upřesňuje vědec. Součástí procesu je ale vždy rozpad na výše zmiňované mikroplasty.
Češi patří ve třídění odpadu ke evropské špičce. Konkrétně u PET láhví jsme schopni v tuto chvíli, bez zálohovacího systému, vytřídit 80 % všech prodaných PETek. „Technologiemi, které máme k dispozici, jsme schopni recyklovat celou láhev. Láhve se podrtí, umyjí a dotřídí podle typu materiálu. Víčka, ve kterých není polyethylentereftalát, ale polyethylen jdou do zvláštního recyklačního proudu,“ popisuje proces recyklace host Rozstřelu.
Nejcennější z plastového odpadu jsou podle Zdeňka Starého nebarvené, transparentní láhve. „Pokud budeme chtít mít z láhve opět láhev, tak požadavky na čistotu vstupních surovin jsou vyšší. Materiál získaný z nebarvených láhví je přetaven a částečně smíchán s čistým polyethylentereftalátem.
Po přidání látek, které zajistí, že materiálové vlastnosti recyklátu jsou stejné jako vlastnosti panenského polyethylentereftalátu, můžeme vyrobit novou PET láhev, která se opět zapojí do oběhu.“
Má smysl zálohování plastových láhví?
V současné době se hovoří o možnosti zavést zálohování plastových láhví. Zdeněk Starý v Rozstřelu vyvrací rozšířenou domněnku, že vykupované plastové láhve se umyjí a vrátí do oběhu, podobně jako je to u skleněných láhví.
„Vykupované PET láhve vstoupí do stejného recyklačního kolečka, jako teď, ať už budou ze žlutých popelnic, nebo ze zálohovacího systému.“ Vysoké nároky na hygienu totiž nenabízejí cestu, jak plastové láhve dostatečně umýt. „Skleněné láhve se myjí koncentrovaným roztokem louhu při osmdesáti stupních. To ty plastové nevydrží, takže zatím není cesta, jak zajistit, že ten materiál bude nezávadný a budeme moci do něj zase načepovat nějaký nápoj,“ vysvětluje vědec.
Zálohování má být cestou, jak procento recyklovaných láhví ještě navýšit zejména v ostatních zemích EU, protože Češi jsou v tomto podle Zdeňka Starého daleko napřed.
„Podíl recyklovaných láhví by se zcela jistě ještě zvýšil i u nás. Otázkou ale zůstává, jestli se nám kvůli zvýšení podílu láhví, které jdou do recyklace, o 10 % vybudování celého nového systému vyplatí,“ dodává. Poukazuje při tom také na další problém, který by se zavedením zálohovaných PET láhví mohl vzniknout: „Pokud ze směsného plastového odpadu zmizí PET láhve, tedy to nejcennější, dojde ke snížení ekonomické efektivity celého systému svozu a dotřídění plastového odpadu, protože náklady zůstanou prakticky stejné.“ To by se pak mohlo promítnout do zvýšení cen za svoz a zpracování odpadu, které by ve výsledku dopadlo na obyvatele. Nemalé jsou i odhadované náklady na vybudování infrastruktury spojené se zálohováním ve výši 5 miliard.
Plast sám o sobě zdraví neškodí
Materiál, který si získal celosvětovou popularita ze stejného důvodu, jaký je v současnosti jeho prokletím, a tedy z důvodu odolnosti a trvanlivosti, většinou ve své čisté podobě podle Zdeňka Starého žádné zdravotní problémy nezpůsobuje. „Problémem jsou látky, které se do plastu přidávají, aby nějakým způsobem ovlivnily jeho vlastnosti. Změkčovadla, ztužovadla, plniva. To jsou látky, které během užívání mohou plastový produkt opouštět. Notorický známým příkladem jsou ftaláty, které byly dříve používány jako změkčovadla pro PVC a u nichž bylo prokázáno, že jsou zdraví škodlivé.“
Evropská legislativa je v tomto směru přísná. Většina problematické produkce se k nám dostává z Asie. „Tam si hlavu se zdravotní nezávadností tolik nelámou,“ vysvětluje host Rozstřelu a dodává: „Takový oblíbený trik, jak obejít například legislativu na nezávadnost hraček, je prohlásit, že ta věc není hračka, ale dekorativní předmět.“
Osvěta i omezení spotřeby
Řešení problému s plastovým odpadem má podle Zdeňka Starého dva hlavní pilíře: Omezení spotřeby a rozšíření recyklačních kapacit.
„Plasty jsou nadužívány. Vidíme to u obalových aplikací, kterých je na výrobku zbytečně mnoho, a také u velkého počtu jednorázových výrobků. Evropská unie sice se snahou o omezení jednorázových výrobků začala, ale brčka či vatové tyčinky jsou z hlediska plastového odpadu naprosto zanedbatelné.“ Podle Zdeňka Starého jsou nejvýznamnější oblastí použití plastů jednoznačně obalové materiály.
V případech omezování jednorázových plastů je ale podle hosta Rozstřelu také důležité brát v potaz, čím daný plast nahradíme. „Ne vždy totiž existují alternativy šetrnější k životnímu prostředí. Například papírové kelímky jsou potažené plastovou fólií, a jedná se tedy o kompozitní výrobek papír/plast, který je o dost hůře recyklovatelný než plastový kelímek. V případě náhrady plastového brčka například bambusovým by se každý měl zamyslet, zda chce jednorázově použít výrobek, který k nám musel urazit cestu přes půl světa nákladní lodí.“ Problematická je obecně podle vědce jednorázovost výrobku. Posunem by podle něj byla změna přístupu obyvatel k jednorázovým výrobkům.
V Rozstřelu dále Zdeněk Starý mimo jiné mluví o tom, co je bioplast, k čemu slouží a proč ani on není všespasitelný.
