I když diamanty nejsou v přírodě zdaleka tak vzácné, jak se nám obchodníci snaží namluvit, vydělávat se na nich dá pořád velmi dobře. Jedním z těch, kdo se živí hledáním těchto vzácných kamenů, je i americký geolog Stephen Haggerty. Je zaměstnancem Floridské univerzity a také šéfem průzkumné divize firmy Youssef Diamond Mining Company, která vlastní práva na těžbu diamantů v africké Libérii.
V této zemi pracoval pro firmu i Haggerty, konkrétně na severovýchodě země. Jeho skupina tu pátrala po takzvaných kimberlitových komínech. Kimberlit je vyvřelá hornina, která pochází z relativně velkých hloubek a k povrchu se dostává během poměrně dramatických událostí, kdy se natlakovaný kimberlit prodere horninami nad sebou tak trochu jako příslovečný nůž máslem. Vznikají tak vertikální komíny s malým průměrem (na některých nalezištích jen pár desítek metrů), které jsou plné látek vynesených z poměrně velkých hloubek. Jsou bohaté na fosfor, hořčík, draslík a někdy také diamanty. Ty vyžadují ke svému vzniku vysoké teploty a tlaky zemského nitra, na povrchu běžnými procesy vznikat nemohou.
Důlní jáma zvané Big Hole zbylá po diamantovém dole nedaleko jihoafrického Kimbereley. Těžba z této jámy na konci 19. a začátku 20. století vynesla na povrch více jak 2 700 kilogramů diamantů. Kimberlitový komín pod tímto povrchovým lomem byl podzemní těžbou vytěžen až do hloubky téměř 1 080 metrů.
Neznamená to, že by se diamanty nedaly najít jinde, voda je může z mateřské horniny vyplavit a dopravit dále po proudu, ale kimberlitové komíny daly vzniknout slavným diamantovým dolům například v jižní Africe a pro těžaře jsou velmi zajímavé. V oblastech, jako je Libérie, se ovšem hledají těžko, především kvůli terénu. „Buš je neproniknutelná,“ řekl Haggerty pro časopis Science, a tak jich v jinak slibné lokalitě bylo objeveno poměrně málo.
Haggertymu se takový objev v několika případech podařil. Na jedné z lokalit si všiml rostliny s palmám podobnými listy, která jinde v okolí nerostla. Když ji pak objevil i na 50 kilometrů vzdáleném kimberlitovém komínu a nikde jinde, uvědomil si, že možná diamantovým prospektorům otevřel zcela nové pole možnosti.
V časopise Economical Geology hypotetizuje, že by mohlo jít o „botanický indikátor“ přítomnosti kimberlitu. Ten díky obsahu jinak poměrně vzácných prvků připomíná přírodní hnojivo, říká Haggerty, a je tedy možné, že dotyčná rostlina tyto látky využívá účinněji než konkurence, ale bez „přihnojování“ se jí naopak daří podstatně hůře. Pokud to tak je, jde o objev, který by mohl velmi výrazně zjednodušit a zlevnit hledání slibných diamantových lokalit v tropických oblastech.
Neznámá, ale slibná
Samotná rostlina je na pohled poměrně nezajímavý strom, který dorůstá výšky kolem deseti metrů. Nápadná je jeho kořenová soustava, která podobně jako třeba u mangrovníků začíná ještě nad zemí (kmen se dělí na kořeny ještě nad zemí). Haggerty oslovil několik botaniků z USA i Velké Británie, kteří se domnívají, že by mělo jít o rostlinu známou jen pod latinským názvem Pandanus candelabrum z čeledi pandánovitých.
Rostlina Pandanus candelabrum, která by mohla identifikovat přítomnost hornin bohatých na diamanty.
Domorodci používají listy na pokrývání střech, ale mnoho jiného se o této rostlině neví. Vyskytuje se v Africe i v Jižní Americe, ale jisté to úplně není. Botanici totiž připouštějí možnost, že Haggertym zaznamenané stromy jsou nový poddruh, nebo úplně nový druh z této skupiny.
Abychom se vyjádřili zcela jasně: přítomnost rostliny automaticky neznamená, že na místě musí být diamanty. Zdá se však, že indikuje přítomnost kimberlitových komínů, z nichž většina ovšem nebude využitelná (diamantů v nich bude málo, budou hluboko, místo je příliš odlehlé atp.). Na světě je známo zhruba šest tisíc takových útvarů, z nichž zhruba desetina obsahuje diamanty, ale jen jedno procento obsahuje dost diamantů na to, aby se vyplatila těžba.
Rostlina Pandanus candelabrum, která by mohla identifikovat přítomnost hornin bohatých na diamanty.
Zveřejnění tohoto pozorování také nepovede geology k tomu, aby hodili za hlavu všechny své dnes používané metody. Už proto, že mohou existovat místa, kde je kimberlit na povrchu, ale Pandanus candelabrum na nich z nějakého důvodu neroste. Ale pokud se tato teze potvrdí, úspory času a prostředků by mohly být zajímavé.
Precedenty pro to jsou. Výskyt některých rostlin je pro prospektory indikátorem už minimálně od středověku, kdy se hledači měděných rud ve Švédsku pomáhali rozhodovat podle výskytu kohoutku alpského (Lychnis alpina). Tato rostlina, která se dnes používá i na českých skalkách, toleruje vyšší výskyt mědi v půdě, a tak v blízkosti měděných žil přerůstala konkurenci. A ke stejnému účelu se dnes používají i další rostliny schopné tolerovat větší obsah kovů v půdě (např. Haumaniastrum katangese).
Platí to i o některých živočiších. V některých částech světa (Austrálie, USA, Botswana) geologové prohledávají termitiště a hledají v nich minerály, které by mohly naznačovat přítomnost kimberlitových komínů.
