Do dnes se mi vybavuje obchoďáček ve východoněmeckém Gőrlitz, tam do hračkářství v druhém patře jsem se vždy těšil jako "malej Jarda". Tam se dalo na tehdejší dobu slušně vybrat.

Já takhle jezdil do Žitavy... hlavně pro vláčkařské věci.

Pamatuji ještě polský turistický letoun RWD-5 od firmy ZTS. Polovina 80tých let už byla vidět, krásný povrch představující plátno.

Začali jsme s kámošema dopravákama od Dubeny, když jsme pak přešli 1/72 od Kovozávodů nebo Směr, tak dopravní letadla skončila naplněná strouhanými prskavkami, navíc jedním poplašňákem a prolitá Lepi M.

Efektní pro 12ti leté piloty!!

Ty malé modýlky si pamatuju také. Vyráběly se v Polsku ale u nás skoro nebyly k dostání. V r. 1976 jsme byli na výletě v Zakopaném , a tam mi naši koupili několik krabiček s těmi zelenými letadélky. Vybavuje se mi PZL-P11C , P23 Karas a P37 Los...

P37 byl kvalitou nejlepší, P23 nestál za nic, P11 spousta práce, Jaků-1(M) jsem postavil asi pět, RWD-5 krása, Il-2 dost nepřesný a RWD-14 taky.

Niekedy v 73. alebo 74. roku môj brat "objavil",že v Tuzexe sú dostať modely lietadiel z 2.svetovej vojny.Otec,v tom čase vojenský pilot,chcel mať doma nejaký stroj postavený a tak sme vyrazili do Tuzexu.Prvý model,ktorý sme kúpili,bolo Zero,1:32 od Frogu.Boli sme fascinovaní,detailný motor,kokpikt,pilot a dokonca aj figúrka stojaceho letca so samurajským mečom! Ale nemali sme farby,brat to dokonca skúšal malovať temperami (!!!) - no boli sme začiatočníci...teda ja ako najmladší som skôr obsmŕdal,lepiť som začal až neskôr.Postupne sme zistili,že existujú aj špeciálne farby,mali ich v Tuzexe,2,5 bona za ks,čo bolo vtedy dosť peňazí (12,50 Kčs),brata to chytilo a začali sme kupovať ďalšie modely,väčšinou 1:32 Revell,mnohé mám dodnes ešte nepostavené v garáži.Stáli na tú dobu dosť peňazí,18 až 24 bonov,tie v mierke 1:72 potom od 6 do 15 bonov... ja ako najmladší som tuzexové stavebnice stavať nesmel,to staval len bracho,ale naušil som sa chodiť do modelára,tam mali KP a Směr a tie mi stačili.Otec to podporoval,naučili sme sa pri stavaní modelov mnoho aj z histórie a nielen letectva.Dodnes mi to vydržalo,dnes sú už modely na úplne inej úrovni a s tými z mojeho detstva a dospievania sa nedajú porovnávať (ani tie z TUzexu nie),ale bolo to fajn,mať taký koníček

Jooo...To lepidlo z vychodonemeckych krabic byla parada...Kdyz se to hodilo do ohne a chvilku pockalo, byla zabava.. :-)

Tak těch co tohle pamatuj jsou desetitisíce Z těch stavebnic v měřítku 1:72 ze spřátelených zemí jsem postavil PZL-11 a Jak 1 z Polska, Tu-2 z NDR. P-61, MS.406, P-47 a Bristol 138 ze SSSR. Ale dali se sehnat třeba i stavebnice ze západu Matchbox u nás v hračkárně byl Westland Siskin a Saab 29. Rewell P-40. Ježíšek mi nadělil Mirage III od Helleru. Sám jsme si koupil za kapesné P-51 D v měřítku1:48 od Rewellu. A na burzách se dalo sehnat mnohem víc, ale za velké částky Třeba P.40C od Monogramu v 1:48. Za 300 korun roce 1988. Kovozávody a Směr to byla klasika a postavil jsem toho tolik co šlo. Rodiče měli znémé u obou výrobců tak sem toho měl fakt hodně

Začal jsem stavět modely jako dítě, cca od sedmi let (takže asi rok 1979), podle toho také vypadaly, postupem času byly svým skutečným předlohám více podobné, ze začátku jsem byl rád za každé letadlo, které jsem dostal, až mnohem později, někdy v druhé polovině 80. let, jsem začal dělat druhou světovou 1:72.

Takže mi rukama prošlo skoro všechno, uvedené v článku.

Někdy kolem roku 1984 jsem si začal na základě inzerátu z L+K vyměňovat modely s modelářem z Kyjeva, kurz byl 1 Novo = 2xKP, nebo 2 Novo = 3x Směr, to byly ty modely v pytlíku, už si přesně nevzpomínám, za kolik byly ty exportní, krabičkové, ale Beaufighter jsem měl ten exportní.

Každý den jsem koukal do schránky, jestli už je balík na poště.

Něco jsem si nechal, něco jsem prodal na burzách.

Naše výměny skončily, když jsem dostal od nějakých příbuzných z NSR P-38 Lightning od Revellu 1:32. Ten jsem mu poslal, protože domů by se mi to nevešlo, uznal jsem, že stavbu bych asi zmršil a hlavně, byl prasklý horní díl kabiny. Dohoda byla, že pošle 10x exportní Novo. Jenže několik měsíců se nic nedělo. Takže jsem mu poslal dopis, co se děje, jestli nemůže kity sehnat a že mám čerstvě v 1:32 Stuku a pošlu jí, až dorazí předchozí zásilka. Poslal balík obratem a to byl poslední kontakt.

Jak byl problém s dostupností barev a modelů, vždy mě jsem záviděl prodavačům v DTM, že jsou u zdroje a chtěl být jedním z nich. Po škole jsem ale nastoupil k podniku, kde jsem se vyučil, takže k vysněné práci v DTM jsem se dostal až na podzim 1991. Sice už tehdy byly modely dostupné, ale mě ta práce strašně bavila i kolegyně byly super, bohužel, jak mi říkala vedoucí před nástupem, že plat není nic moc, měla pravdu. Byl nižší, než má předchozí podpora v nezaměstnanosti, takže po dvou měsících jsem tu jinak nádhernou práci musel opustit a jít dělat něco, co mě uživí.

Na dětství a mládí člověk vzpomíná rád, ale už bych tu dobu vrátit nechtěl.

Dneska je modelování tak drahé, že se vyplatí koupit si 3D tiskárnu a tisknout si ty modely sám.

To musí být neohrabané ne? Můžeš porovnat cenu? Vždyť modely stojí par stovek, to muže dělat prakticky každý.

Přiznám se, že Dubena Český Dub a její modely mne zcela minuly a vůbec si nevzpomínám, jak vypadaly krabičky, byť jsem stavěl všechno, co se dalo sehnat a prošel jsem si všemi možnými Kovozávody, Směry, Frogy, výjimečně Matchbox, nebo Revell, Italery...

V Československu se vyráběl také model R-U granátníka z období napoleonských válek (a tuším i jeho francouzského protějšku) měřítko cca 1:32 /odhad/, na svou dobu velmi pěkný - ale zaboha si nevzpomenu, kdo byl výrobce, tuší někdo?

Pokud byli i s dělem, tak je autorem Družstvo SMĚR.