Příběh o papírové, dálkově ovládané lokomotivě začal před rokem a půl. Lukáš Vykydal tehdy autorům magazínu POZOR VLAK slíbil, že takový model vyrobí. Boj s papírem začal v lednu tohoto roku. Statické modely v měřítku 1:25 Lukáš umí skvěle, ale toto byla výzva, která řádně prověřila jeho schopnosti.
 |
„Práce šla celkem pěkně, ale problém byl s podvozkem. Původně jsem ho dělal samozřejmě z papíru, ovšem po prvních testech na trati bylo jasné, že to není správná cesta. A tak jsem podvozek vyrobil pomocí 3D tisku,“ popisuje stavbu modelu Lukáš. Protože jde o pohyblivý model, součástí stavby byly i zátěžové testy. Nejprve se sáčky mouky a cukru, ale na řadu přišly i láhve s domácí slivovicí.
U sběračů byl však příběh zcela opačný. Nejdřív je Lukáš vyrobil z plastu, nastudoval si jejich pohyb a pak je formou mnoha pokusů a omylů vyrobil z papíru. Když se zvedají anebo padají, nepoznáte, z čeho jsou.
„Prostřednictvím dálkového ovládání můžu lokomotivu rozjet na obě strany, zapínám a zhasínám osvětlení kabiny, přední i zadní světla, ovládám i houkání a všechny další zvuky, které jsou charakteristické pro lokomotivu řady 162,“ popisuje vlastnosti papírového modelu Lukáš.
Ve 115. vydání magazínu POZOR VLAK samozřejmě nechybí ani pravidelné rubriky. Po stopách drážní architektury se průvodce Martin Harák vydá k pražskému Negrelliho viaduktu, v Legendách se Rostislav Kolmačka zaměří na úzkorozchodné stroje řady T47.0 (později TU 47.0, dnes 705.9) a v Úžasných návratech nám archivář Národního archivu Miroslav Kunt pustí film o alkoholismu na železnici Bez přehánění, i jedna sklenička škodí.
