to je neuvěřitelné, jak čerstvé zpravodajství technet přináší

tak tohle není něco, o čem se musí psát hned ten den...

Vzhledem k tomu, že to bylo v energetickém sedle, tak stačilo neodstavit dva, tři uhelné bloky... Nakonec chlapi na velíně beztak sledovali taky a po první třetině jim to došlo, proč. :)

Myslím,že ten den se řadí mezi takové, kdy si člověk přesně pamatuje, co v té chvíli dělal,kde byl, co prožíval.

Emotivní vypětí bylo myslím srovnatelné s tím, když se zeptáte staršího Američana, co prožíval ten den, kdy zavraždili JFK. Dodnes je schopen vám minutu po minutě odvyprávět, kde byl a co dělal, když se to dozvěděl, byť dnes trpí nemocí toho otravného Němce, který mu soustavně schovává věci.

Srovnatelné je i 11.září. Stejně jako zápas v Naganu si do posledních podrobností pamatuji, kdy jsem informaci obdržel, co jsem zrovna dělal a jak jsem potom celé odpoledne "visel" na obrazovce zpravodajského programu...

Říká se tomu osudové dny a s tím naprosto souhlasím.

jájsem to nesledoval vůbec

Jo, to byla taky poslední olympiáda co sem sledovat celou....

Kafe jsem teda nepotřeboval. Zvlášť když na druhou třetinu vypadl koaxiál k anténě a hodně dlouhý minuty nám trvalo zjistit, kde je problém. To bylo vo mrtvici. Potom jsme šli do hospody, kde jsme měli přechodný. Nikdo nás nepřejel, naopak, všichni byli milí na 3 mátohy. V neděli ráno! A pak ta naše blondýna přitáhla do hospody z ulice japonce a celá hospoda plakala a děkovala mu za krásný hry a když jsem se ho ptal odkud je, ta že studuje v Tokiu, ale pochází z Nagana. No to byl gól. Jestli kecal, tak bravurně, vypadal, že je úplně mimo. Každopádně mu na stole přistálo asi pět tácků s fernetem. Hospoda šílela, nějaký infarkty taky proběhli, japonec nakonec utekl s výkřikem že chemickou sepuku on nechce. Blondýna pak přitáhla korejce, ale ten už nikoho nezajímal. Stejně byl z Paříže. Tak šla domů a my to s korejcem dopili. Zlatý časy.

Hezký.

Taková radost a celonárodní euforie už se opakovat nebude. Každoroční MS v hokeji už jsou rutina a lidi si toho tak neváží a z olympiád se stala politicko-marketingová fraška

máte naprosto pravdu

Nezapomenutelný zážitek...dodnes mám husinu, když si na to vzpomenu. Stejné pocity ve mě vyvolávají už jen snad tři další sportovní zážitky. MS 2010 a Karlova rána, která nás poslala do prodloužení v semifinále proti Švédům, Petra, když v roce 2011 završila sezónu vítězstvím v Istanbulu a Radek, když přehrál na konci loňského roku Nicolase almagra v Davis Cupu.

Doma a rozbil jsem křeslo, jak jsem skákal! Bydlel jsem na malém městě, ale tolik aut tam nejezdilo ani ve špičce.

no já si bohužel finále Nagana zrovna neužil, na semifinále i finále jsem byl ve vojenské base na Florenci, dozorci nás nechali jenom poslouchat za dveřmi, pak jsme šli spát a ve tři ráno nás zbudili, všude hrozný bordel, na chodbě hořel krém na boty a tak dvě hodiny jsme ještě šůrovali

pamatuješ si to nejak divně. Já na zápas koukal ráno, přijel jsem z noční.

pardon..., ale pokud vim, tak hokej má dvě přestávky... Proč teda tři vrcholy...? Vařilo se kafe i před zápasem, nebo spíš po zápase...? Nerozjely se spíš někde dvě tramwaye...?

Tak o přestávce jdeš třeba na záchod, pro pivo a nebo si jdeš udělat to kafe. Po cestě si svítíš, jede ti televize, otevřeš ledničku(žere pak víc) a jdeš si třeba udělat kafe a k tomu si uděláš k snídani vajíčka. Když to udělá celej národ, tak jasně, že se to pozná. Takže s těmi tramvajemi jdi do háje.