 |
Italské varování
Vrchol Mottarone v italských Alpách, květen 2021. Kabina lanovky se přibližuje k cílové stanici a zpomaluje. Lidé uvnitř odtrhují své pohledy od krásných výhledů na jezero v údolí a připravují se k výstupu. Náhle se kabina vzedme jednou stranou k nebi, jako když se kůň postaví na zadní. Všichni lidé okamžitě popadají jeden přes druhého na tu stranu kabiny, která míří k hlubině pod právě zdolaným vrcholem.
Celý kolos se v mžiku dává do pohybu směrem dolů a obrovská hmotnost uvolněného přítažného lana nutí kabinu stále zrychlovat. Uběhne několik sekund, než kabina dorazí rychlostí zhruba 100 km/h k první podpěře. Závěs kabiny se vlivem rychlosti vymkne z vodicích kol a kabina s lidmi padá volným pádem z výšky 54 metrů. Šance na přežití je minimální. Experti později spekulují o vyřazení brzdného systému z funkce již v roce 2014.
Tak nějak by se dal popsat skutečný příběh italské lanovky z 23. května 2021, jak ho zachytila průmyslová kamera. V tomto případě zahynulo 14 lidí a jediným přeživším byl pětiletý chlapec. O pět měsíců později se odehraje stejný scénář na Ještědu. I zde je na vině prasklé tažné lano a následný, ničím nekontrolovaný pád.
Černá neděle na Ještědu
Ivan Rous je kurátorem sbírky průmyslového dědictví Severočeského muzea v Liberci. Spolupracoval s Drážní inspekcí na vyšetřování ještědské tragédie, protože v materiálech, které během minulých let nashromáždil, jsou některé unikátní dokumenty.
„Už dávno před tou nehodou jsme měli akvizici staré kabiny lanovky a já se na to dívám jako na každý jiný segment, který mám ve sbírce. Studuji různé typy lanovek po světě, abych byl schopen se v té sbírce orientovat,“ říká na úvod Ivan Rous.
Na Ještědu spadla kabina lanovky, zemřel její průvodčí. (31. října 2021)
Shrňme si základní fakta, která o neštěstí na Ještědu z října 2021 víme:
Technické údaje lanovky na Ještěd po r. 1974
|
Byla neděla 31. října 2021 okolo 14 hodin. Svědci zaznamenali zvuk, připomínající skřípění brzd. Pár desítek metrů před dolní stanicí se zastavuje jedna ze dvou kabin lanovky. Průvodčí na její palubě duchapřítomně zatáhl za ruční brzdu, a tím nejspíš zachránil sobě a dalším 14 cestujícím život. Tato kabina zůstává stát ve výšce 15 metrů nad zemí.
Na opačné straně se však odehrává něco zcela jiného. V kabince pro 35 cestujících jede průvodčí sám. Náhlé přetržení tažného lana jím nejspíš mrští na stranu kabiny a on nemá šanci jakkoli reagovat. Kabina se nekontrolovatelně rozjíždí po nosném laně dolů a po vyjetí z vodicích kol podpěry padá z třicetimetrové výšky. Svědci popisují tupou ránu a následné kutálení kabiny po svahu.
Příčinou pádu bylo prasklé tažné lano, které v tomto případě mělo v průměru 22,4 milimetru, na délku měřilo asi 1,4 kilometru a vážilo kolem tří tun. Vcelku logicky se nabízí domněnka, že s prasknutím tažného lana se v projektu každé lanovky musí počítat. A ano, tento scénář byl vyřešen. Ovšem jak vysvětluje Rous, byl vyřešen jen nějakých padesát let, tedy mezi lety 1933 a 1984. Pak už ne. Ten okamžik, kdy soudruzi nejspíš udělali osudnou chybu, si postupně vysvětlíme.
Lanovka na Ještěd (archivní foto)
Původní projekt přetržení lana zvládl
Nebudeme se zde pouštět do jinak velmi zajímavé historie budování lanovky na Ještěd, stačí, když se zaměříme na její technické řešení, a to jak se v čase proměnilo. Mezi lety 1933 až do kompletní rekonstrukce v roce 1971 měla lanovka dvě tažná lana.
Nákres rozdílného systému lan lanovky na Ještěd. Do roku 1971 byl využíván systém dvou tažných lan. Od rekonstrukce v roce 1974 ho nahradil systém jednoho tažného lana.
„To byl bezpečnostní prvek té staré lanovky. Dvě tažná lana, dvě přítažná, to je to lano, které jde spodem. Každý vůz jede na jednom nosném lanu. A když v tomto systému praskne tažné lano, tak se stane velice jednoduchá věc: Ve stanicích jsou veliké talířové kladky, které se najednou vychýlí, sepne se koncový spínač a lanovka se zastaví. Tam se nepočítalo s tím, že by praskla dvě tažná lana, nikdy se to nestalo,“ vysvětluje Rous původní sytém, který dobře prověřilo právě přetržení tažného lana 28. června 1944. Obě kabiny tehdy zůstaly viset na druhém tažném laně. Při této události došlo pouze ke zranění jednoho člověka během evakuace kabiny.
Rekonstrukce změnila systém
Mezi lety 1971 až 74 prošla lanovka na Ještěd významnou rekonstrukcí, při které se změnil celý systém lan i podpěr. Lanovka byla prodloužena o pět metrů na 1 188 metrů s převýšením 402 metrů. Dvojice podpěr byla nahrazena podpěrou jedinou o výšce 30 metrů. Nové kabiny nabídly kapacitu až 525 lidí za hodinu.
Schematický nákres lanovky na Ještěd z let 1933 až 1953. Systém lanovky byl založen na dvou tažných lanech.
„Stále zde bylo nosné lano, ale místo dvou tažných a dvou přítažných lan se nově kabiny uváděly do provozu jen pomocí jediného tažného lana a do okruhu byly spojeny přítažným lanem,“ uvádí Ivan Rous ve Čtvrtletníku Severočeského muzea a pokračuje:
„Na nový systém se muselo reagovat stavbou vozové čelisťové brzdy, která funguje tak, že dvě bronzové desky, každá o délce 50 centimetrů, sevřou ocelové nosné lano. Jedna část brzdy je pohyblivá, druhou tvoří tělo běhounu. Při tragédii v roce 2021 se podařilo tuto brzdu aktivovat průvodčím v kabině jedoucí vzhůru. Tato brzda však mohla a měla být aktivována minimálně jedním dalším způsobem.“
Schematický nákres lanovky na Ještěd z let 1975 až 2021. Zde jde již o systém jednoho tažného lana.
Nelze to nechat jen na člověku
Ruční nouzová brzda byla v kabině umístěna pro případ nouzového zastavení třeba z důvodu překážky na laně apod. Pro případ fatálního selhání, jakým je třeba přetržení tažného lana, počítal projekt z roku 1974 se zcela automatickým zabrzděním vozu.
Sedm největších neštěstí lanovek. Kaprun překonal tragédií zbývajících šest |
Automatická brzda
Automatický brzdný systém byl v původním projektu aktivován poklesnutím tažné síly na tažném či přítažném laně. Pravě tento by dokázal okamžitě sevřít brzdné čelisti v případě přetržení tažného lana a pravděpodobně kvůli vychýlení při prudkém brzdění byl tento systém regulován tachodynamem. To vše nezávisle na lidské reakci.
Dobový pohled na buben ve kterém jsou tlačné pružiny vozové brzdy. Na bubnu je ještě nádobka na hydraulickou kapalinu.
„Z dokumentů vyplývá, že brzdný účinek vozové brzdy mohl jít nastavit, tedy seřídit, a dokonce relativně přesně regulovat pomocí tachodynama,“ upřesňuje Rous. Proč však tyto systémy nezabránily smrtelné nehodě v říjnu 2021? Jednoduše proto, že tam vůbec nebyly.
„To jsou ty dějiny techniky,“ říká muzejník. „Lanovka nemohla být takto – bez automatické brzdy – postavena, to bylo jasné od začátku. Nemohla mít jen jeden bezpečnostní prvek v podobě člověka, tedy toho nejvíc chybujícího prvku, který má zatáhnout za brzdu. Bylo jasné, že projektanti nemohli lanovku takto navrhnout. Postupem doby jsem se dopracoval k tomu, že tam byla nouzová hydraulická brzda, která byla ale bohužel časem odstraněna. Prostě jí demontovali a provozovali lanovku bez této havarijní brzdy,“ uzavírá Rous.
Běhoun lanovky na Ještěd. Mezi kladkami je vozová brzda.
Toto „vylepšení“ navíc bylo papírově v pořádku a celý systém dál procházel pravidelnými revizemi. V průběhu let pak zřejmě nikoho nenapadlo, že lanovka může připomínat houpající se Damoklův meč. Ivan Rous pátral dál a z dokumentace mu vyplynulo, že ještě minimálně do roku 1982, tedy asi sedm let od znovuuvedení do provozu, měly vozy ještědské lanovky instalované automatické brzdné systémy. Dále však objevil jednu zásadní poznámku, kterou zmiňuje v muzejním Čtvrtletníku:
„Vozová brzda byla odstavena někdy mezi lety 1982 až 1984, což dokazuje dokument ‚1. oprava Provozního předpisu lanové dráhy Horní Hanychov – Ještěd‘ s účinností od 1. 6. 1984, kde se píše: ‚Str. 41 — bod 181 b.: v 1. řádku zrušit větu Prohlédne náhon tachodynama, zda není poškozen.“ Věta těžko mohla být vyškrtnuta z jiného důvodu než kvůli odstranění tachodynama z vozu. Kdy byla odstraněna nouzová havarijní brzda napojená na talířové pružiny, nevíme, ale jisté je, že těmito kroky přišly vozy o jakýkoliv automatický systém, který by dokázal zabránit katastrofě v případě přetržení tažného lana.“
Řez starým a novým nosným lanem
Zločin na technice
Z dnešního pohledu se tato skutečnost opravdu těžko chápe. Nicméně jak ukazuje zmíněná tragédie z Itálie, zřejmě to není neobvyklé. Ivan Rous si to vysvětluje takto:
„Spoléhali se na to, že se to lano nepřetrhne. Desítky let to už byla tak zažitá věc, že už to nikomu nepřišlo divné. Ono to prošlo úředním kolečkem, a dokonce se to zapsalo i do předpisu o provozu. Pak už si toho nikdo nevšímal, nikomu to nepřišlo divné,“ spekuluje Rous a uzavírá:
„Projektant by si v žádném případě nedovolil projektovat lanovku bez té automatické pojistky. Počítali s tím, že to jsou lana, která se mohou přetrhnout. Fakt je, že jsem viděl spousty koncovek lan z ještědské lanovky, která se zkracují přibližně každé dva roky a odřezané zbytky lan za desítky let zpátky nevykazovaly žádné poškození. Jenže najednou se lano z mně neznámých důvodů přetrhlo a katastrofa byla na světě. Přitom žádná fatální nehoda by nenastala, pokud by se nedemontovala automatická brzda. A právě demontáž a následné úřední schválení tohoto byl zločin na technice.“
