Byla to taková malá domácí idylka klasické středoevropské rodiny. Můj otec, důstojný pán v důchodu, dotčeně pozoroval svá vnoučata, sesazená kolem mého tabletu, jak na něm svorně něco kutí.
"Za mých mladých let jsme si hrávali s dřevěnými kostkami. To byla, panečku, hra. Co všechno se s tím dalo postavit. Celé město, při troše fantazie! A těch dětí, co se u nás sešlo!" komentuje dědeček. Pak se obrací na Lídu, starší dceru: "A co vy tam vlastně děláte?" Lída mu odpovídá, že hrají Minecraft, takovou hru, kde si z kostek staví ostrov po internetu spolu s dalšími dětmi z celého světa.
"Moc hezké," pochválí ji po odmlce dědeček a jde se na mém notebooku podívat na výsledky bundesligy.
Osobní jen podle jména
Dne 8. dubna ukončí Microsoft definitivně podporu operačnímu systému Windows XP. Může to vypadat jako maličkost, ale ve skutečnosti je to konec velké éry. A nejde ani tak o to, že umírá kdysi nejpoužívanější a nejslavnější verze operačního systému, ale o všechno kolem. S Windows XP končí také dominance domácích PC, těch "písíček", která se stala našimi prvními osobními počítači podle jména, jimž se však nepodařilo stát počítači skutečně osobními.
Onen 8. duben berme jako symbol, jako přelom. Samozřejmě, i po tomto datu všechny počítače s Windows XP poběží jako dosud, ale budou zbavené opravování bezpečnostních chyb, takže se stanou snazším terčem útoků nejrůznějších záškodníků. A že jich na internetu číhá hodně. Což je vzhledem k tomu, že podle statistik používá tento systém stále 30 % uživatelů, alarmující zpráva, která děsí nejen bezpečnostní experty.
Vzrušující je tak především otázka, co všechno se stane. Nejde ani tak o katastrofické scénáře, jakými nás svět IT častoval na přelomu tisíciletí kolem tzv. chyby Y2K. Při dobrém zabezpečení, rozumné správě a troše opatrnosti mohou XPčka fungovat ještě dlouho poté, co je Microsoft pustí ze zřetele. Jde spíše o to, kam až dospěla změna našich uživatelských návyků.
Zarážející je už oněch 30 procent. Jak je možné, že téměř třetina "velkých" počítačů je stále vybavena třináct let starým operačním systémem, když všude slýcháme, jak vývoj IT kráčí kupředu mílovými kroky a jak kdo chvíli stál, už stojí opodál?
Odpověď je jednoduchá. V běžné domácnosti počítač slouží k uspořádání fotek, trochy hudby, případně k e-mailům, v lepším případě k psaní dopisů. A to je něco, na co Windows XP stačí stále, navíc s výhodou toho, že můžete používat mnoho let starý počítač.
Jak by ne, velká část těchto činností se dnes děje v prohlížeči a operační systém počítače slouží jen jako spouštěč prohlížeče. Fotky, texty, hudbu, e-maily, všechno dnes obsáhne moderní internetový prohlížeč a celá řada on-line služeb. Případně je k dispozici celá řada programů, které si můžete instalovat. Pod XPčky fungují dobře a co na tom, že jsou navržené před pěti a více lety.
Právě tento problém, tedy že pět let stará výbava dostačuje, je největším důvodem k nechuti opustit stará Windows. Koupit si jejich novější verzi znamená nejenom výdaj za licenci, ale zpravidla i nutnost koupit si nový hardware, protože na tom starém se bude nový systém doslova ploužit. A učit se s novým softwarem. Přínos? Malý.
Nestačil by nám tablet?
A v těchto nízkých nárocích na výkon počítače můžeme najít příčinu obrovského úspěchu tabletů i počátek něčeho, co se označuje za "postPC éru". Když Apple před čtyřmi lety představil první iPad, nebylo úplně zřejmé, jak by se taková krabička mohla prosadit. Však o tablety se pokoušelo mnoho výrobců předtím, ale většina z nich sázela na oškubané verze přenosných počítačů s dotykovým displejem a systémem Windows. Výrobci se báli představit počítač, který nešel s hlavním proudem Microsoftu, báli se, že by pro něj nebyl dostatek softwaru. Vždycky se říkalo, že žádná počítačová platforma nemůže být úspěšná, pokud pro ni neexistuje balík Office.
Jenže v roce 2010 už situace byla jiná. Měnila se dlouho a možná nepozorovaně, přes četné slepé vývojové větve. Existovala celá řada otevřených formátů, uživatelé si již dlouhodobě zvykali na vědomí, že když chtějí editovat text, nemusí používat Word, že je celá řada jiných programů, které to nějak zvládnou. Navíc se jim stále naléhavěji zdálo, že na tu úroveň práce, jakou od počítače požadují, není třeba mít nejrychlejší procesory a obrovské disky, že přece deset let staré počítače zvládaly to samé.
Tuto skulinu zaplnil iPad. Počítač do ruky, který je vybaven úsporným, ale pořád dost výkonným procesorem, je tenký, lehký. S operačním systémem, který není třeba dlouhé minuty zavádět do paměti. Stačí zapnout a je připraven k akci. Co na tom, že na něm nelze spouštět programy pro Windows. Záhy přišly přehršle vlastních programů a komu to nestačilo, mohl používat webové aplikace.
Okamžitá připravenost k akci a bytostné propojení s internetem, to je znamení, které do svého vínku převzaly i další úspěšné tablety, a tím se také staly novou formou domácích počítačů. Dnes, když děti loudí po rodičích počítače, nechtějí už ani klasický desktopový, ani notebook jako ještě před třemi lety, ale tablet. A rodiče rádi souhlasí, však takový tablet vyjde na třetinu ceny levného notebooku. Na psaní po Facebooku, hraní drobných her či Skype tablet stačí.
Tak vyrůstá nová generace uživatelů, kteří tablet považují za běžný počítač, fyzickou klávesnici za nezvyklý doplněk a myš za šidítko tam, kde chybí dotykový displej. Generace uživatelů, která je zvyklá, že jejich data jim vlastně nepatří, že jsou uskladněna na nejrůznějších cloudových službách a jen se na vyžádání stahují. Uživatelé, kteří si nepamatují dobu, kdy jediným způsobem zálohování kontaktů byla tužka a papír.
A tak také končí éra desktopových počítačů, o které se dělí celá rodina, a začíná éra opravdu osobních počítačů, jež si nosíme v kapse. Děti, které si dnes zvykají střílet z praku Angry Birds, si jen těžko na vysokou koupí desktop a velmi pravděpodobně si nekoupí ani notebook. Spíše výkonnější tablet, a pokud to bude nutné, dokoupí si k němu externí klávesnici.
Pokud jsme ještě nedávno brečeli nad úpadkem rukou psaného písma, přichází mimo jiné i vhodná chvíle zaplakat nad úpadkem dobrého prstokladu na klávesnici.
Změna není první, ale je nejrozsáhlejší
Ponechme teď stranou, co to znamená pro Microsoft. Ten prostě jen uspěje s přerodem Windows do spojnice mobilního, tabletového a desktopového světa, nebo postupně vyklidí pole ve prospěch systémů od Googlu a Applu. Což by byla, přes všechnu zlou krev, co si firma nadělala, velká škoda, i když trochu spravedlivá odplata.
Zajímavé spíše je, jak tato proměna dopadne na trh obecně. Nejde totiž o změnu první, ale zdaleka nejrozsáhlejší. Zatímco přesun zájmu uživatelů od desktopů k notebookům se podařilo řadě výrobců vcelku ustát, neboť architektura zůstávala stejná, přechod přes mobily k tabletům už probíhá mnohem dramatičtěji. Původně se jej chtěly účastnit i telekomunikační firmy, které sázely na to, že se jim podaří se svými technologiemi prosadit ve světě klasického IT, jenže záhy narazily, jako třeba nedávno Nokia.
Ve skutečnosti se prosadily IT firmy, které si osvojily výrobu v Asii a telekomunikační technologie v podstatě ignorovaly. Kde zůstaly vize wapu jako speciálního mobilního internetu? Pohřbené pod plnohodnotnými mobilními prohlížeči.
Jen začátek
Jenže stejné zděšení jako přinesla "mobilizace" do samotné výroby IT zařízení, přinesla a stále ještě přináší do všech ostatních odvětví lidské činnosti.
Vezměme si jen vydávání informací. Vydavatelé se ještě nestihli vzpamatovat z přechodu na internet, řada z nich se na něm vyčerpala a už je čeká přechod na mobilní internet. Znovu se učit, co uživatelé čekají, znovu hledat či adaptovat obchodní modely, znovu hledat ideální formáty zařízení a přitom nezůstat stát opodál a neztrácet uživatele.
Jenže ani mobilní telefony a tablety nejsou poslední revolucí. Další přichází s "oblékatelnými technologiemi", jako jsou brýle nebo hodinky, či dokonce kontaktní čočky vybavené digitálním rozhraním a propojením do internetu. Nelze se domnívat, že přechod internetu do mobilních telefonů bude trápit jen vydavatele novin či hudby. U nich se jen projevuje nejdříve. Internet a jeho "mobilizace" zasahuje všechna odvětví lidské činnosti, působí obrovský tlak na cenu, rychlost a kvalitu produktu. A vkrádá se všude.
Senzory, které hlídají zdravotní stav, vypadaly ještě před pěti lety jako zbožný námět sci-fi knih. Dnes jsou realitou. Náramky, které z vaší aktivity, zátěže a vzorců chování u jiných lidí odhadují, kdy dostanete infarkt a jak se proti němu máte bránit, jsou blíže než kdykoliv předtím. Automobily, které vědí o bouračce ještě předtím, než se stane, topení, které se automaticky vypíná, když nejste doma. To všechno může zlepšit kvalitu našich životů nebo ji zachovat při snížení nákladů, ale také zvýšit závislost společnosti na technologiích.
Nebude nic příjemného, když kolizní systém automobilů vyhodnotí, že je třeba prudce zabrzdit, ačkoliv k tomu nebude skutečný důvod, ale nepochybně se to jednou stane. Programátorské chyby, útočníci, špatné uživatelské ovládání. To všechno otevírá obrovský trh pro nové produkty, bezpečnostní řešení, nové odborníky, nová pracovní místa. Intenzifikace našich životů prostřednictvím digitálních technologií a mobilního internetu nebude cesta jednoduchá, přímá ani beze ztrát.
Ale tak je to vždycky, když jedna éra končí a další začíná.
