Trocha historie
S příchodem šestnáctibitových počítačů v polovině 80. let začala nová éra počítačové hudby. Čtyřkanálový stereo zvuk, který do domácností přinesl Commodore Amiga, neměl ve své době konkurenci. Bylo to úplně něco jiného než pípání osmibitů a uživatelům s hudebním sluchem bylo jasné, že tento potenciál se musí nějak využít. Jako první svého druhu spatřila světlo světa aplikace SoundTracker. Čtyřstopý krokový sekvencer používal k tvorbě skladeb hotové vzorky hudebních nástrojů - samply; prakticky se jednalo o Wavetable syntézu. Výstupem SoundTrackeru byly soubory nového formátu, který v sobě kombinoval jak data sekvenceru, tak i samply. Zrodil se hudební modul, zkráceně MOD.
Nezůstalo ovšem u jednoho formátu. Časem začaly vznikat různé odnože, zejména zvláštní komprimované formáty pro počítačové hry, neboť se muselo šetřit místem na disketách. Některé trackery ještě rozšiřovaly možnosti původního formátu, zvyšoval se počet příkazů pro práci s notami i počet kanálů. Jak rostl počet formátů, publikum žádalo programy, které by byly schopny všechny ty soubory přehrát. Na Amize tak vzniklo několik přehrávačů s otevřenou architekturou, které bylo možné doplňovat o nové přehrávací rutiny (dnes bychom asi řekli "kodeky"). Na mysli mi vyvstaly tři nejpopulárnější: DeliTracker, EaglePlayer a HippoPlayer.
Prvně jmenovaný DeliTracker přetrval jako jediný i do dnešních dnů. Vývoj Amiga-verzí vyjmenovaných programů byl ukončen na přelomu milénia, pouze autoři DeliTracker se rozhodli pokračovat ve svém díle na platformě PC, ovšem pod názvem DeliPlayer. Udělali tak obrovskou službu všem, kterým po jejich stařičké Amize zůstala cédéčka a harddisky plné skvělé hudby.
Tyčinka Deli na PC
DeliPlayer se pod Windows prohání již tři roky a i na této platformě prošel velikým vývojem. Cílem programátorů bylo zachovat plnou strukturu a funkčnost původního programu z Amigy, což se jim beze zbytku podařilo. Nepřijdeme ani o moderní vizualizace, podrobné informační tabule a další nezbytné prvky, na které jsme byli dříve zvyklí. Program sám o sobě není příliš náročný na systém, záleží spíš na konkrétním formátu a aktivovaných pluginech. Ke štěstí mu stačí jakákoliv Windows a trochu slušný počítač. Kompletní instalace zabere šest mega.
Přehrávače, géniové a servery
Je to k neuvěření, ale DeliPlayer 2.00 podporuje více než 190 nejrůznějších hudebních souborů, počítaje v to i modifikace jednotlivých formátů. Za širokou podporu můžeme vděčit zejména emulaci procesoru Motorola 680x0, jejíž použití celé portování programu velice zjednodušilo. Mezi formáty nechybí jak klasické nejrozšířenější (MOD, Octamed/Sound Studio, Oktalyzer, DigiBooster, FastTracker, ImpulseTracker, ScreamTracker, SID), tak exotické formáty (sedmikanálový TMFX ze hry Turrican 2, Hippel-COSO a další) a pochopitelně ani populární zvukové formáty jiných plaftorem (MP+, MP2, MP3, OGG, WAV, IFF, SND, AU, AIFF). A aby toho nebylo málo, DeliPlayer si hravě poradí i s internetovým rozhlasovým vysíláním.
Velice sympatická je podpora pakovacích knihoven (Crunchers), ať už to je PowerPacker, Imploder, Pack-Ice, populární kompresní balík XPK (NONE, NUKE, DUKE, RDCN, SASC, SHSC, SQSH) či přímé načítání obsahu archivů ZIP, RAR, ACE, LHA, LZX. S touto výbavou už opravdu není nutné původní data z Amigy jakkoliv konvertovat, DeliPlayer načte všechno. Mezi podpůrnými programy (Genies) se vyskytují také příjemné, nikoliv megalomanské vizualizace, efekty pro obohacení zvuku a například také Stream Recorder, plugin renderující výstup programu do WAVu nebo MP3 - to je ovšem na rozdíl od samotného DeliPlayeru shareware s omezenou funkčností.
Hlavní konfigurace programu (Server) nabízí zajímavou možnost nadefinovat klávesové zkratky pro pohodlné ovládání přehrávače bez nutnosti rejdit myší po stole. Nastavit zde můžeme také parametry prolínání skladeb, velikost bufferu, implicitní adresáře a naasociovat akce ke kýženým typům souborů.
GUI - Graphic User Interface
Grafické rozhraní DeliPlayeru 2.00 tvoří dohromady dvanáct oken: hlavní přehrávač, čtyři vizualizace, editor playlistu, detailní informace o modulu, údaje o použitých samplech, ekvalizér, reverb, časovač a Stream Recorder. Uživatel může jednotlivá okna libovolně zapínat a vypínat, šoupat s nimi po pracovní ploše nebo měnit skiny. Skutečně lahůdkový je efekt průhlednosti s nastavitelnou "viditelností" od 100 do 20 procent. Okna se aktivují pomocí kontentového menu, v němž jsem z počátku trochu tápal, ale brzy jsem si ruku s myškou vytrénoval.
Přehrávač se ovládá pohodlně, k dispozici jsou základní funkční tlačítka, kontrola hlasitosti a posuvník pro vyhledávání uvnitř skladby. Jak již bylo řečeno, ke všem prvkům lze připojit klávesové zkratky. Aby reprodukce nebyla tak "suchá", máme k dispozici čtyři přechody mezi skladbami: normální, prolnutí (crossfade), ztlumení (fadeout) a dozvuk. A aby to bylo ještě šťavnatější, můžeme do akce zapojit desetipásmový ekvalizér, prostorový reverb, rozšířené či naopak zúžené stereo.
Výstup
DeliPlayer pro PC je hoden pověsti svého předchůdce z Amigy. Zvukový výstup je naprosto vynikající, reprodukce všech formátů je po všech stránkách dokonalá. Aby také ne, když autoři použili původní knihovny z Amigy. Možnost nechat si vyrenderovat zvuk do souboru je výtečná, ale bez zaplacení registračního poplatku se dočkáme pouze mono signálu. S podporou současných zvukových formátů a za přispění zajímavých efektů a vizualizací je DeliPlayer 2.00 určitě jedním z nejvšestrannějších přehrávačů pro PC, který navíc ve své hlavní disciplíně nemá konkurenci. Teď již stačí jen se zaposlouchat do tónů starých modulů a vzpomínat na staré zlaté časy.
