Svým krokem však vyvolal negativní reakci na domácí politické scéně i v Evropě. Cesty prezidentů USA do ciziny jsou dnes zcela běžné. Do roku 1918 však žádný prezident dočasně neopustil svou zemi. Odpůrci Woodrowa Wilsona okamžitě prohlásili, že jeho odjezd na mírovou konferenci je v rozporu s americkou ústavou.
Nejprve se ho snažili od cesty odradit, ale Wilson na odjezdu trval. Proto opoziční republikáni prohlásili, že bude muset v době svého pobytu v zahraničí postoupit svou funkci viceprezidentovi. Ti radikálnější dokonce požadovali, aby Senát přijal rezoluci, že se funkce amerického prezidenta v případě jeho odjezdu do Evropy bude považovat za uvolněnou.
Spojenci Wilsona nechtěli v Paříži z jiných důvodů. Obávali se, že zastíní jejich diplomatický triumf.
Americký prezident si ale nakonec prosadil svou vůli a odcestoval do Francie s obří delegací, která čítala 1 300 lidí. Wilson byl 13. prosince v Brestu přivítán jako zachránce dohodových velmocí. O den později ho bouřlivě přivítala také Paříž a během svého pobytu v Evropě se těšil obrovské pozornosti veřejnosti.
Byl zastáncem myšlenky kolektivní bezpečnosti a podporoval vznik Společnosti národů. Za diplomatické úsilí získal v roce 1919 Nobelovu cenu míru. Byl to poslední záblesk Wilsonovy slávy. Po návratu z Evropy dostal v září 1919 záchvat mrtvice a částečně ochrnul. Jak dokazují dobové záběry agentury Reuters ve videoseriálu Před 100 lety, s chůzí mu musel pomáhat personál Bílého domu.
Poslední ránu utrpěl krátce na to v Senátu, který odmítl ratifikovat mírovou smlouvu, a Spojené státy tak nevstoupily do Společnosti národů. Po skončení funkčního období odešel do ústraní, ale ve Washingtonu zůstal. Zemřel 3. února 1924 ve věku 67 let.
