Letní čas je označení úpravy měření a udávání času, při které se v letních měsících roku nepoužívá čas daný příslušným časovým pásmem, ale používá se čas, který je o určitou hodnotu (obvykle o jednu hodinu) posunut dopředu.
Účelem letního času má být úspora elektrické energie, která by byla jinak potřeba pro večerní osvětlení, podle energetiků změna času ale velké úspory elektřiny nepřináší. Různé občanské iniciativy a petice se také řadu let odvolávají na možné negativní dopady střídání času na zdraví.
V českých zemích byl v ještě rámci Rakouska-Uherska letní čas poprvé zaveden 30. dubna 1916 a platil do 1. října. K tomuto datu, tedy v průběhu první světové války, zavedlo tehdy letní čas i Německo, kde skončil v roce 1918, v Rakousku o dva roky později.
V Československu se pokoušel o znovuzavedení letního času Karel Engliš, ale neuspěl. Z dalších zemí se letní čas na zkoušku zavedl ve Švédsku, a to od 15. května do 30. září 1916.
Ve světě se v mnoha zemích v minulosti letní čas zaváděl, ale i rušil. Obecně lze říci, že letní čas platí ve většině zemí Evropy, Severní Ameriky a Blízkého východu, zatímco v Asii (kromě Íránu) a Africe a ve většině států Jižní Ameriky (kromě části Brazílie, Chile a Paraguaye) neplatí. Z velkých zemí jej v roce 1992 zrušili v Číně a v roce 2014 definitivně v Rusku. V Evropě letní čas kromě Ruska neplatí ještě v Bělorusku, na Islandu a na Špicberkách.
Jako první přišel s návrhem zavést letní čas zřejmě Američan Benjamin Franklin. V roce 1784 poukazoval na to, že by se tak ušetřilo na svíčkách. Ale s nápadem posunout hodiny přišel až 120 let po něm londýnský stavitel William Willet. Jeho návrh z roku 1907 posunoval každou dubnovou neděli hodiny o 20 minut dopředu a opačně se mělo postupovat v září.
Letní čas byl v Československu znovu zaveden v důsledku úsporných opatření za druhé světové války. V českých zemích (tehdy v Protektorátu Čechy a Morava) fungoval nepřetržitě od 1. dubna 1940 do 4. října 1942, dále pak v letních měsících v letech 1943-1949. Na přelomu roku 1946 (1. prosince 1946 - 23. února 1947) byl zaveden také tzv. zimní čas, kdy byl čas posunut o jednu hodinu dozadu.
Potřetí si Češi a Slováci začali každoročně posouvat hodinky v roce 1979 za energetické krize. Po několika letech se ustálilo pravidlo, podle kterého se letní čas zaváděl poslední březnový víkend a končil poslední zářijový víkend. Od roku 1996 je letní čas o jeden měsíc delší - trvá tedy sedm měsíců, do posledního víkendu v říjnu, čímž je letní čas zaveden po větší část roku než čas pásmový. Tato změna byla provedena v celé Evropské unii.
