Copak skrývá papírová krabice
Pokud jste pod stromečkem našli velmi tuctovou krabici, u níž jediné, co ji odlišovalo od krabice na displej či stolní počítač bylo jméno notebooku, případně výrobce, pak Vás čeká asi příjemný večer... Bez ohledu na výrobce a model se však vyplatí následovat několik obecných doporučení, které mohou notebooku prodloužit život - a zlepšit Váš pocit z něj.
Ti uvážlivější z výrobců již přišli na to, že většina uživatelů nebude chtít prolistovávat mnohasestránkový manuál - a proto k notebooku přidává "Quick" návod, kde je to nejpodstatnější uvedeno v několika, často i názorně namalovaných, krocích.
Samozřejmě, nejprve je vhodné notebook vybalit. Vysypat krabici vzhůru nohama je rychlé, ale ne vždy doporučeníhodné. Na druhou stranu, notebook není žádná citlivka, pokud s ním rovnou nepraštíte o hranu stolu, není při otevírání krabice a jeho vyjímání zapotřebí žádná větší péče.
Je vhodné se porozhlédnout, zda výrobce přibalil k notebooku papír s první "Quick" pomocí - pokud ne, tím lépe pro nás, alespoň Vás neztratíme jako čtenáře tak rychle. Pokud jej nemáte, nezoufejte, zpravidla se tam poněkud obšírněji dočtete totéž, co v následujících řádkách.
Dodělejte si sami...
Je dobrá šance, že notebook si budete muset zkompletovat sami - mnoho výrobců dodává akumulátor a notebook jako dva samostatné, zatím nespojené díly. Pak Vás čeká první, nenáročný úkol. Je na místě akumulátor připojit k notebooku. Akumulátor je třeba zbavit případného plastového obalu, který může chránit kontakty - a pak už jej jen nasunout správným způsobem do notebooku. Většinou platí pravidlo přiměřené až menší síly při zasouvání akumulátoru - buď po kolejničkách, nebo do připraveného prostoru, záleží na typu notebooku. Často je v blízkosti akumulátoru na notebooku pojistka pro jeho zajištění v zasunuté poloze (například se symbolem otevřeného a zavřeného zámku) - aby se náhodou nevysunul, když na něm budete později pracovat.
Nejdříve nabít
Pokud se chcete notebookem pokochat, můžete hned po vybalení - ale před zapnutím je vhodné jej nejdříve nechat nabíjet. A zde je nutno doporučit co možná nejpraktičtější místo pro nabíjení - nejenom při rozbalení dárku, ale i na další den. Je dobrým pravidlem, nechat nový akumulátor nejdříve "naformátovat". Akumulátor přichází z továrny sice již lehce nabitý, je tedy pravděpodobné, že notebook nastartuje i bez nabíjení. Nicméně pro dosažení maximální kapacity akumulátoru je potřeba jej "za čerstva" nechat napoprvé několikrát po sobě nabít a vybít - nabíjení by mělo trvat alespoň pár hodin, nicméně déle jak den je zbytečné - pak je vhodné notebook nechat vybít úplně do dna nebo blízko jeho úplnému vybití (na cca 3 procenta zbývající kapacity) a opět jej nechat maximálně nabít po několik hodin.
Pro nabíjení je potřeba vybalit kabel a napájecí zdroj - a najít na notebooku patřičnou zdířku. A po prvních pár minutách, kdy už se akumulátor stačil nabít alespoň trochu (pro případ, že by dorazil úplně vybitý z výroby - jakkoliv nepravděpodobné to je, pár minut vydržte počkat), konečně můžeme notebook rozjet na poprvé "na ostro".
Na ujištěnou: vše ostatní krom akumulátoru je už poměrně nezáludné - a i když něco neprovedete zcela správně, je možné to většinou zopakovat či alespoň začít znovu od počátku. A i u akumulátoru není nic ztraceno, pokud jste jej nanabili hned na poprvé naplno a poněkolik hodin, vybijte jej - a při příštím nabíjení už jej nechejte nabíjet déle.
Mezi klávesnicí a displejem...
U některých notebooků výrobci přidávají na ochranu displeje při transportu ochranný kus měkkého plastu mezi notebook a klávesnici, případně je na displej přilepena snadno odňatelná průhledná fólie - obojí je možné bez obav odejmout a pokud neuvažujete o jejich dalším používání, i vyhodit. Sice může plastová fólie chránit displej, ale každý z displejů notebooků je konstruován tak, aby vydržel bez další vnitřní ochrany (nicméně, výjimečně existují notebooky , u kterých se může ochranná vrstva fólie hodit - někdy přiléhá klávesnice až příliš těsně k displeji a zanechává tam otisky).
Hurá na start...
Připravte se, pozor, teď. Notebook startuje - a pokud zrovna nemáte smůlu s opravdu vadným kusem - pravděpodobně naskočí úvodní obrazovka Windows XP či ve spíše výjimečném případě Linuxu. Podle typu instalace se může proces lišit - buď již bude notebook plně zprovozněn a připraven k přihlášení, ale daleko spíše si uživatel projde kompletním procesem vyplnění informací a "dofinalizování" instalace systému. Všechno vyplňování je provázeno někdy až příliš se vnucují nápovědou systému Windows - po nanejvýš čtvrthodince by však instalace měla být hotova.
Snad by se to nemělo stát, ale některé notebooky mohou přijít "holé" - a nebo pouze s přiloženým instalačním CD. Pak nezbývá než projít manuální instalací, která obnáší poněkud více času ztráveného s vložením CD či DVD do mechaniky, následné cca hodinky s instalací Windows XP - a ještě následovně individuální instalací ovladačů pro ty z periferií, pro které systém Windows nemá vlastní ovladače.
Doinstalujte si sami
U ovladačů mimochodem volí i některé známé firmy poloviční přístup - respektive "modulární". V základní instalaci je obsaženo pouze nezbytně nutné minimum ovladačů nutných pro správnou funkci systému, na požádání je však možné doinstalovat další pomocné utility a prográmky, které zpravidla podstatně rozšiřují funkčnost hardwaru - v zásadě se lze bez nich obejít, ale proč nevyužívat všech možností, které hardware nabízí. Tyto prográmky jsou často označeny jako "Software package install" nebo podobně - většinou jsou k nalezení na ploše nebo ve Start Menu, v horším případě není od věci prohlédnout si, co skrývají přiložená CD či DVD.
Dolaďování a přizpůsobování
A pak už začíná dlouhodobý proces přizpůsobování si notebooku a dolaďování podle svých požadavků. Asi hned ze začátku není od věci založit tolik uživatelů, kolik jich bude notebook používat - Windows XP toto snadno umožňují (v Ovládací panelech). Přiřazení uživatelských práv je na delší povídání, ve zkratce lze říci, že počítačově (nej)znalejší by si měl nechat práva administrátora - a ostatní mohou být pouze uživatelé či pokročilejší uživatelé "Power Users"(takové nastavení snižuje riziko nakažení počítače viry a případné znefunkčnění notebooku - nicméně může být pro náročnějšího uživatele omezující).
Není od věci si přizpůsobit nastavení spotřeby energie a šetření dle svých preferencí - je to možné opět přes Ovládací panely a nastavení šetření energie - opět, každé z nastavení úspory energie jinak šetří energii a ovlivňuje výkon počítače (při Maximální baterii je nejnižší rychlost procesoru a nejnižší spotřeba, naopak při Vždy zapnuto počítač jede na maximum bez ohledu na spotřebu energie). Co velmi ovlivňuje pocit z notebooku a jeho displeje je jas, který se však většinou nastavuje přes klávesnici pomocí horkých kláves Fn a šipek, případně jiných kláves s ikonkou jasu (sluníčko, atp.) - opět, nižší jas bude asi méně příjemný, ale při provozu na akumulátory ušetří cenné minuty, případně v temné místnosti přijde vhod méně "zářící" plocha.
Podobně, záleží na předchozích znalostech a zvycích uživatele, co se nastavení vzhledu Windows týče. Někteří starší (a konzervativnější, zkušenější) uživatelé preferují nastavení vzhledu odpovídající Windows 2000 a starším systémům (bez psychedelických barev a oblých okýnek), jiní zase budou nadšeni uživatelsky (údajně) příjemnějším vzhledem Windows XP. Změnit lze obojí pomocí pravého kliku na plochu a zvolení vzhledu: buď Windows XP nebo Windows Classic. Podobně lze změnit nastavení vzhledu Menu Start (pravým tlačítkem na spodní lištu, Vlastnosti, Start Menu: a výběr mezi stylem "XP" či "klasikou" z Windows 2000).
S myší nebo bez
Hned od začátku je vhodné si říci, zda je uživatel již příliš navyklý na myš - a pak nezbyde než ji dokoupit - nebo zda se naučí ovládat notebook pomocí touchpadu (plošky uprostřed opěrky rukou) nebo případně též někdy trackpointu (ukazovátka uprostřed klávesnice). Ideálním kompromisem je asi částečná znalost možností ukazovátek notebooku, ale v kanceláři využívat pohodlí myši - i přes značnou snahu asi interní možnosti notebooku nikdy nedosáhnou standardu stolní myši. (Luxusní třetí cestou je zde mini-notebooková bezdrátová myš s podporou Bluetooth, ale to je cenou tak na další Vánoce...)
Při prvním připojení k Internetu po telefonu je vhodné dát pozor na častou blízkost obou velmi podobných zdířek - počítačové sítě a telefonní zdířky. Ta správná pro telefon je menší z obou - a má úplně jiné parametry nežli ta druhá. Sice by se nemuselo nic stát, pokud použijete telefonní kabel v síťové zdířce, nicméně lepší je věci nepokoušet - a trefit se do správné zdířky napoprvé.
Bezpečnost na prvním místě
Přeci jenom, nový notebook nebyl levný a tak se vyplatí myslet na bezpečnost - žel, možnosti zde nejsou zcela standardizované. Přesto, většina notebooků nabízí možnost zvolení přihlašovacího hesla při startu systému - a to se vyplatí využít, je to levné, snadné, okamžitě k dispozici - a alespoň trochu to stíží přístup k notebooku. Některé notebooky nabízí podstatně sofistikovanější ochrany (přístupový panel, karty Smart, šifrovací čipy, čtečku otisků prstů, atd.), nicméně většina zůstává věrna pouze heslu v systému BIOS.
Po spuštění počítače je tak potřeba dostat se do systému BIOS - zpravidla klávesou Delete, či F11, F2, případně jinou, pro kterou uvádí výrobce nápovědu na obrazovce (a přinejhorším, když ne na obrazovce, pak je třeba si tuto "kouzelnou" klávesu najít v manuálu). Nicméně, je vhodné zde varovat, že nastavení hesla je vhodné provádět s opatrností - a pamatovat si jej. (Vždy je výhodou soused nebo známý, který už něco podobného dělal...) Pro uživatele začátečníky je BIOS spíše minovým polem, proto si podrobně pročíst manuál - a v případě pochyb raději nic neměnit (vzhledem k rozdílnosti jednotlivých systémů BIOS žel není možné dát jednoznačný návod pro nastavení)...
...pro uživatele odborníky však nabízí systém BIOS často značná překvapení - a nezřídka umožňuje podstatné zvýšení výkonu počítače. Ne že by se snad dalo přetaktovávat procesor notebooku nebo nastavovat parametry paměti - tyto možnosti jsou z dobrých důvodů (riziko přehřátí, atd.) vyhrazeny stolním počítačům. Nicméně, výrobci notebooku často opomenou nastavit rychlejší parametry notebooku - na mnoha noteboocích jsme se potkali s deaktivovaným 32bitovým přístupem k pevnému disku, pomalým infračerveným módem IrDA (SIR - 115 kbit/s) namísto rychlého Fast Infra Red (FIR - 4 Mbit/s), pomalý paralelní port namísto obousměrného ECP. Podobná "přehlédnutí" je vhodné korigovat - nicméně se znalostí věci! (Pokud uživatel-začátečník míní experimentovat, měl by si přečíst manuál raději dvakrát - s BIOSem nejsou hrátky...)
Pro odborníky jsou zde i další možnosti - většinou notebooky stráví nějakou dobu v distribučních kanálech, a mezi tím se objeví novější (a většinou snad i spolehlivější) verze nejrůznějších ovladačů zařízení v notebooku. Není tak od věci, podívat se na Internetu po novějších ovladačích, které mohou eliminovat chyby starších - a nebo prostě přinést pár nových vlastností, které u dřívějších chyběly, případně zvýšit výkon. (Taky si je však možné podobnou "aktualizací" znestabilnit dříve spolehlivý počítač - opět, zde je prostor spíše pro odborníky.)
Žádný učený z nebe nespadl aneb...
Neděláme si patent na moudrost - spíše naopak. Vzhledem k našemu častému střídání notebooků při testech a běžnému používání mnoha již dříve rozbalených a nainstalovaných notebooků máme méně příležitostí "vychytat" všechny okolnosti a možnosti při vybalování a "zajíždění" panenského notebooku. Proto bychom Vás rádi pozvali do diskuse - řekněte nám, co Vás zajímá, jaké otázky byste rádi slyšeli zodpovězené, případně podělte se o Vaše zkušenosti s novým notebookem v diskusi pod článkem...
