Možnost otestovat referenční počítač nepřichází každý den. Tím spíš, pokud je to na první pohled snad to nejvýkonnější, co daný výrobce může nabídnout.
Abychom však zbytečně nepředbíhali, začneme tím, co je vidět na první pohled, tedy obalem.
Case
Počítačová skříň, v níž jsou samotné komponenty uložené, nemá žádný zvláštní design. Šedo-bíla barva obalu, pár prolisů a jinak nic, co by upoutávalo pohled nebo zdobilo kancelář. Na čelní straně naleznete tři pozice pro CD-ROM mechaniky nebo obdobná zařízení, dále pak pozice pro disketovou mechaniku a pevné disky. To je asi tak vše, co stojí v tomto směru za zmínku. Ale nenechte se prvním dojmem zmást. Ačkoliv to nevypadá, konstrukce skříně se vyznačuje velmi přísnou účelností. Nic zde není konstruováno pro nic za nic nebo na ozdobu. Něco o tom napoví čtyři široké vstupní otvory pro vzduch, a když skříň pomocí posuvných bočnic otevřeme, nalezneme několik dalších otvorů. Tyto průduchy mají jenom jeden jediný účel, a to zajistit dobré odvětrávání a odvod přebytečného tepla. Ze stejného důvodu je nainstalován velký přídavný větrák a vzhledem k tomu, co je srdcem počítače, není jen hlučným doplňkem. A co se nachází uvnitř?
Sestava obsahuje:Procesor
Jádrem a motorem celé sestavy je procesor Pentium 4 taktovaný na 2.0 GHz (2000 MHz chcete-li). Je to momentálně nejrychlejší procesor firmy Intel. Má 32-bitovou architekturu, je vyroben 0.18 mikronovou technologií. Samotné jádro nese označení Willamette a procesor je tvořen 42 miliony tranzistory. Jádro zároveň obsahuje 8KB L1 data cache a 256 KB L2 Advanced Transfer Cache. Rozšířené jsou i instrukce nesoucí označení SSE2.
Chladič procesoru
Chladič procesoru je rovněž originál Intel. Dodává se k procesorům označeným jako „BOX“. Samotný heatsink je velice masivní, rozměrný a vyrobený ze slitiny na bázi hliníku. Má tedy všechny předpoklady k tomu aby dobře chladil. Skutečnou lahůdkou je pak instalování větráku od Sanyo Denki.
Poznámka: Podle mého skromného názoru je dobře, že Intel u tohoto dodavatele zůstal, neboť byste asi horko těžko hledali kvalitnější větráky. Jsou i přes svoje rozměry tiché, výkonné a podle mých informací vydrží opravdu hodně dlouho. Pokud je srovnáte s produkty ostatních renomovaných výrobců, pak je třeba konstatovat, že větráčky od Sanyo Denki jsou stále o třídu výš.
Paměť
Testovaná sestava byla osazena pamětmi Rambus RDRAM (PC800), které se oproti klasickým SDRAM vyznačují zcela odlišnou technologií přenosu dat. Používají sběrnici s frekvencí 400 MHz (100Mhz QuadPumped). Propustnost těchto pamětí je na čipsetu i850 udávána na úctyhodných 3.2GB/s. Rimmy se musí párovat a další určitou zajímavostí je to, že díky zvláštní konstrukci a technologii těchto pamětí musí být neobsazené pozice pro paměti na základní desce osazené tzv. „propojovacími moduly“.
Základní deska 
Při výběru základní desky do sestavy se Intel rozhodně nezmýlil. Poskytl to nejlepší, co má k dispozici. Zde jsou základní technické údaje.
Samotný čipset Pentium 4 nijak nebrzdí, spíše naopak, neboť mu pomáhá k dobrým výkonům. Northbridge je osazen nadstandardním pasivním chladičem, SouthBridge je bez chladiče. I když i850 nebude bez chybičky, jsem toho názoru, že je to rozhodně nejlepší čipset pro Pentia od dob legendárního (a hlavně bezproblémového) čipsetu BX. Na desce bych možná uvítal ještě jeden PCI slot, ale to je věc osobního vkusu a potřeb jednotlivých uživatelů. Faktem ale je, že pět pozic je dostatečný počet k tomu, aby počítač s touto deskou mohl být využíván k rozmanitým úkolům.
Zcela nové je použití tzv. retenčního mechanismu. Pod chladičem procesoru je speciální úchyt, který ho drží v rovině s plochou čipu. Je tak vylepšený převod tepla mezi procesorem a heatsinkem chladiče. Zároveň je nižší šance, že se procesor poškodí nevhodnou manipulací při instalaci chladiče.
Rozhodně mile překvapí možnost připojení až 4 USB zařízení. Pamatováno je i na zdánlivé detaily, a tak nechybí ani pojistka AGP karty a jiné drobnosti.
Všechny kabely uvnitř jsou úhledně poskládané a pevně stažené do svazků tak, aby se nemohly připlést do větráků. Na můj vkus jsou napnuté až příliš, ale musím uznat, že v daném případě účel světí prostředky.
Docela zajímavou funkcí je potom Rapid BIOS Boot. Při startu počítače neproběhne klasický POST tak, jak jej známe z normálních počítačů, a tak se nemusí například čekat na to, až naběhnou paměti a z inicializují se všechna IDE zařízení.
Zdroj
Od klasických zdrojů se liší především tím, že kromě standardního napájecího kabelu má ještě vývod pro přídavné napájení (dlouhý 4 pinový konektor). Nový standard nese označení ATX12V. Celé řešení je pochopitelné, protože samotný procesor má příliš vysokou spotřebu, a tak musí být celá soustava nejen v zájmu stability trochu přiživována. Samotný výkon zdroje, tj. 280 Wattů, je dostatečný. Na jeho umístění v case jsem neshledal nic závadného, protože je umístěn přímo nad chladičem procesoru a díky žebrované spodní části perfektně odvádí stoupající teplo.
Poznámka: Přesně takto, nebo alespoň podobně by to mělo vypadat ve všech počítačích. Bohužel a ke škodě uživatelů je tomu v 80% případů jinak. Ať už kvůli základní desce, zdroji nebo konstrukci skříně – a pochopitelně ceně jednotlivých komponent.
Pevný disk
Směřování k maximálnímu výkonu Intel neopustil ani při výběru harddisku, a tak do své sestavy zakomponoval produkt renomovaného a uznávaného výrobce – IBM. Zde jsou jeho technická data:
Disk by si možná zasloužil samostatnou recenzi, protože je opravdu špičkový. Používá unikátní technologie, a hlavně je velice rychlý. Dalším sympatickým faktem je velice nízká hladina hluku, kterou disk produkuje, a alespoň zpočátku není vůbec slyšet. S přibývajícím množstvím dat nad hranici 30 GB se hlučnost všech moderních disků zvedne a není tomu jinak ani u IBM. Takže ačkoliv se nedá říct, že byste o jeho práci nevěděli, je pořád výrazně pod úrovní, na kterou je běžný uživatel zvyklý. Pokud je tento disk umístěný v plechovém držáku case a má tak možnost odvádět teplo, které produkuje, ani se příliš nepřehřívá. Je to další z jeho dobrých vlastností.
Poznámka: Jedinou chybičkou na kráse by snad mohl být fakt, že některé kusy ze série GXP 60 a GXP75 jsou poměrně poruchové. Podle informací z druhé ruky se závada u GXP60 projevuje tak, že po velmi krátkém čase provozu dojde k výraznému nárůstu hluku (dá se přirovnat k hlučnému větráku s vadným ložiskem). Po restartu počítače už ani BIOS disk nenadetekuje a tak nezbývá než vadné zařízení vyměnit.
Grafická karta
Ani grafická karta svojí kvalitou nezaostává za ostatními součástmi. Prakticky není co dodat. Není sice tím nejrychlejším, co na trhu můžete nalézt, a leckterý noname výrobce ji výkonově překoná. Svým výkonem však nedělá ostudu a plně dostačuje.
Elsa Gladiac 920 je postavená na výkonném čipu GeForce3 od nVidie. A tady jsou její technická data.
Poznámka: Pro kutily je asi nejzajímavější rychlost pamětí. Ty dávají tušit, co tak asi s kartou půjde provádět nejlépe. Normálním lidem, kteří se nezabývají overclockingem a ladičskými experimenty, bude hrubý výkon tohoto akcelerátoru bohatě stačit ještě hodně dlouho.
Intelu hraje do karet zároveň fakt, že ovladače pro čipy nVidia jsou nově optimalizovány právě pro Pentium 4. Gladiacu tak absolutně nic nebrání v tom, aby podával v sestavě velmi dobré výkony.
Testy
Jako první jsme použili klasické benchmarky obsažené v programu SiSoft Sandra 2001. Zde jsou k nahlédnutí.
CPU Benchmark
Memory Benchmark
Multi-Media Benchmark, instrukce SSE-2
Upozornění: Vzhledem k povaze benchmarkovacího programu SiSoft Sandra nemusejí výsledky zcela odpovídat skutečnosti.
Solidní výsledky v Sandře napovídají, že deska spolu s procesorem v sobě ještě skrývá určitý potenciál k růstu výkonu. Bohužel, BIOS neumožňuje měnit ta nastavení, která by ho dokázala ovlivnit, a ladění systému pomocí softwaru a různých programů je už z principu značně problematické.
Daleko ucelenější obraz o výkonu Pentia 4 2.0 GHz si lze udělat díky benchmarku MadOnion 3Dmark 2001.
3DMark 2001, D3D Hardware T&L
| Rozlišení obrazu (bodů) | Hloubka barev (bitů) | Textury (bitů) | Z-Buffer | 3DMark skóre |
| 640 x 480 | 16 | 16 | 16 | 7062 |
| 640 x 480 | 32 | 32 | 24 | 6983 |
| 800 x 600 | 16 | 16 | 16 | 6720 |
| 800 x 600 | 32 | 32 | 24 | 6576 |
| 1024 x 768 | 16 | 16 | 16 | 6111 |
| 1024 x 768 | 32 | 32 | 24 | 5898 |
| 1200 x 1024 | 16 | 16 | 16 | 5093 |
| 1200 x 1024 | 32 | 32 | 24 | 4593 |
| 1600 x 1200 | 16 | 16 | 16 | 4161 |
| 1600 x 1200 | 32 | 32 | 24 | 3571 |
Na celkovém vysokém výkonu se velkou měrou podílí grafická karta. Rozdíl mezi 32 a 64 megabajtovou verzí je u GeForce3 velice znát a ve vysokých rozlišeních při 32 bitové barevné hloubce si karta doslova sáhne na dno svých sil. Ale vyrovnané výsledky jsou jasným důkazem, že systém nemá výraznějšího slabého místa. Všechny součásti a komponenty spolu výborně spolupracují. To vytváří celkově velice příznivý dojem.
Komentář: Jediná slabina tohoto a podobných systémů by mohla spočívat v zabudované ochraně Pentia 4 proti přehřívání. Ta při registraci abnormálního růstu teploty automaticky sníží výkon až do doby, kdy systém vychladne na přijatelnou mez. V zimních měsících to patrně bude bez problémů, ale o letních měsících to s jistotou říci nemohu. Přeci jen je procesorem vyzářené teplo abnormální. Výrazné urychlení P4 by mělo přijít až s nástupem jádra NorthWood vyráběného 0.13 mikronovou technologií. A právě od něj si fanoušci Intelu hodně slibují.
Stabilita s velkým „S“
Absolutně největší předností testované sestavy byla stabilita. Dokonce jí neváhám označit za přízračnou. Po celou dobu se nevyskytla žádná chyba a to ani malá, která by šla na vrub systému. Nejenom že se ani jednou nevyskytlo klasické modré okno při přetížení, spojované nejčastěji s operačním systémem Windows 98, ale počítač nešel ani klasickým způsobem uměle shodit - tak, aby „zamrzl“. Postupně jsem vyzkoušel všechna esa, co jsem měl v rukávu. Dokonce i špinavé triky spojené s hlcením paměti, které doposud vždycky zabíraly. Marně. Zcela marně.
Hodnocení
Pokud by nešlo o referenční počítač přímo od Intelu (Valhal), pravděpodobně by tato sestava pohodlně získala „Pečeť Technetu“. A to bez ohledu na (naše i světové poměry) astronomickou cenu.
