"Jedinečná podstata internetu nejenže umožňuje jedincům uplatňovat právo na svobodu mínění a slova, ale také mnoho dalších práv a přispívá k pokroku společnosti jako celku," začíná zpráva Rady pro lidská práva.
Vypracoval ji Frank La Rue, zvláštní zpravodaj pověřený monitorováním nových médií a jejich vlivu na lidská práva a svobody. Zpráva si získala pozornost tisku, neboť bez okolků odsuzuje praktiky vlád snažících se bránit občanům v přístupu k internetu a bezdůvodnou filtraci internetového obsahu.
"Internet je jedním z nejmocnějších nástrojů 21. století, který může zvýšit transparenci ve vztahu k moci či přístupu k informacím a přispět k aktivnímu zapojení občanů do budování demokratických společností," věří La Rue.
Zmiňuje mimo jiné zapojení internetu do organizací protestů a politických proměn na severu Afriky.
Filtrování internetu je často jen výmluva mocných
Všeobecná deklarace lidských práv, článek 19 "Každý má právo na svobodu přesvědčení a projevu; toto právo nepřipouští, aby někdo trpěl újmu pro své přesvědčení, a zahrnuje právo vyhledávat, přijímat a rozšiřovat informace a myšlenky jakýmikoli prostředky a bez ohledu na hranice." |
"Zabezpečit přístup k internetu pro všechny občany by mělo být prioritou každého státu," uvádí La Rue. Sám dodává, že skutečnost je často opačná. Mnoho států hledá stále sofistikovanější způsoby, jak přístup k internetu omezit. Internet přitom podle něj jasně spadá do článku 19 Všeobecné deklarace lidských práv (PDF).
V dohodě o občanských a politických právech je podle zvláštního reportéra na internet pamatováno, a proto lze k jeho omezení přistoupit jen za kumulativního splnění všech tří podmínek:
- omezení musí vyplývat ze zákona, který je veřejně dostupný (princip předvídatelnosti a transparence),
- omezení musí chránit práva či reputaci ostatních, nebo chránit národní bezpečnost nebo veřejný pořádek, nebo chránit zdraví či morálku (princip legitimity),
- omezení musí být prokazatelně nevyhnutelné, musí to být nejmenší možné omezení nutné k dosažení cíle (princip nutnosti a míry).
Dále by o omezení měla rozhodovat nezávislá instituce, nesvázaná s vládou či komerčním subjektem.
Realita je jiná. Čína a další země hromadně filtrují tisíce stránek, často z politických důvodů. Egypt dokonce dočasně odřízl od internetu většinu svých obyvatel. V USA, Anglii či Francii zase má být možné "odstřihnout" občany od internetu kvůli ochraně autorských práv. La Rue se obává, že podobné zákony jsou zneužitelné k politickému či ekonomickému nátlaku a že často není dodržen princip nutnosti a míry.
"Jasnou výjimkou, kde lze blokování ospravedlnit, je dětská pornografie," poznamenává La Rue. Ovšem i zde je nutným předpokladem nezávislá organizace. Ještě důležitější by pak měla být celková opatření, která by léčila přímo nemoc (týrání dětí, obchod s dětmi) a nikoli jen potlačovala symptomy.
Zprávu projednávala Rada pro lidská práva OSN v rámci svého 17. sezení.
