Hloubka ostrosti záleží především na vlastnostech a nastavení objektivu.

Hloubka ostrosti záleží především na vlastnostech a nastavení objektivu. | foto: Profimedia.cz

Začínáme s digitálním fotoaparátem 6. díl - Hloubka ostrosti

  • 23
Co je to hloubka ostrosti? Co ji ovlivňje? Proč jsou některé objekty na fotografii ostré a jiné nikoliv? Kdy a jak využít hloubku ostrosti? To vše se dozvíte v dalším díle našeho seriálu o fotografování.

Představte si, že fotografujete vojáka v parádní uniformě, za nímž stojí další lidé, auta a budovy. Vaše oko zaujme pouze a právě jen ten voják v efektní uniformě. Ostatní prvky obrazu, tj. postavy, auta atd.,  mozek potlačí. Jako pozorovatel reálného děje máte totiž tu výhodu, že vše sledujete v 3D prostoru. Zatímco pokud se díváte již na hotovou fotografii, je veškerý děj „splácnutý“ do 2D. Pokud tedy bude voják, v popředí fotografie, přilepený na přihlížející, přihlížející na auta a auta na budovy, vznikne nepřehledná skrumáž objektů, kde  divák jen těžko odhalí hlavní motiv obrázku. Voják prostě splyne s pozadím. Fototografii totiž chybí právě to jedno D a tím je hloubka nebo chcete-li odstup, nebo ještě jinak prostor (v tomto případě vzdálenost mezi vojákem a lidmi).

Přestože je fotografie „omezená“ pouze dvěma rozměry, neznamená to, že jejím prostřednictvím nelze prostor vyjádřit nebo zobrazit. K tomu aby fotografie nebyla „plochá“, má fotograf k dispozici široké pole prostředků. Jedním z nich je  hloubka ostrosti. S ní souvisí i řada dalších faktorů, jako je ohnisková vzdálenost použitého objektivu, nastavená clona, perspektiva snímku apod.

Co je to hloubka ostrosti

Jednou větou lze hloubku ostrosti popsat jako oblast uvnitř, které jsou všechny objekty ostré. Hned je však potřeba dodat, že pojem hloubka ostrosti a ostrost samotná jsou pojmy velmi subjektivní.

Zůstaňme u příkladu vojáka v parádní uniformě. Pomocí hloubky ostrosti lze docílit toho, aby vojín byl ostrý, zatímco pozadí, tj. lidé, auta a budovy, bylo neostré (rozmazané). Tímto jednoduchým trikem není divákovo oko rozptylováno stafáží, ale soustředí se pouze na hlavní objekt. Fotografie dostává rozměr - objekt (voják) je odpíchnut (zvýrazněn) od pozadí.

Ilustrační fotky - hloubka ostrosti

Na prvním snímku je patrné, že lidé na pozadí jsou dostatečně neostří, tak aby vynikli chlapci představující mučedníky. Vhodně zvolená hloubka ostrosti však stále dovoluje rozeznat i detaily z pozadí snímku (objektiv cca 120 mm). Prostřední fotografie je ukázkou portrétu, kdy pozadí je úplně rozmazané a lze pouze vytušit, co zachycuje. Hloubka ostrosti je velmi malá, což dokazuje i část osoby v pravém dolním rohu, která jde kousek před portrétovanou dvojicí (objektiv cca 200 mm). Poslední snímek zachycuje dívky v kostýmech panenky Marie, kdy pozadí je velmi vzdálené a tudíž i rozmazané (objektiv cca 120 mm). U všech snímků byla použito clonové číslo 5,6.

Na dalším snímku je nevhodně zvolená příliš velká hloubka ostrosti. Popředí splývá s pozadím, předměty jsou splácané dohromady.

Hloubka ostrosti podrobněji
Hloubka ostrosti je pojem subjektivní. Ve skutečnosti jsou opravdu ostré jen objekty v jedné určité rovině v dané vzdálenosti od roviny kinofilmu (resp. čipu). Ostatní předměty (mimo rovinu zaostření), které jsou blíž nebo dál od roviny snímacího čipu fotoaparátu, budou více, či méně rozostřené.
Zde však nastupuje ona zmíněná subjektivnost při vnímání ostrosti. Je rozdíl, díváte-li se na hotový snímek na displeji fotoaparátu nebo na monitoru počítače, případně na hotovou fotografii velikosti 18x24 cm. Zatímco na malém displeji drobné i větší neostrosti budete považovat za ostré, na monitoru se ukáže, že jsou ve skutečnosti rozmazané. Vnímání ostrosti lidským okem je spojeno s velikostí obrazu a vzdáleností, ze které jej sledujeme.

Aby se dala hloubka ostrosti objektivně hodnotit, vznikla dohoda mezi výrobci fotopříslušenství, která stanovila následující pravidlo pro její posouzení. Za ostrý je považován ideální bod zobrazený jako kruh o průměru 0,25 mm na  fotografii o velikost 20 x 30 cm, pozorovaný ze vzdálenosti 38 cm. V tomto případě lidské oko považuje bod za ostrý, jeho rozostření na kruh o průměru 0,25 již není schopno rozeznat - rozlišovací schopnost oka je cca 0,25 mm.

Co ovlivňuje hloubku ostrosti

  • Clona je nejvhodnější nástroj pro změnu hloubky ostrosti

V jednom z předchozích dílů, věnovaném cloně, času závěrky a citlivosti ISO, bylo zmíněno, že je to mimo jiné právě clona, která ovlivňuje hloubku ostrosti.

Obecně platí, že při velkém clonovém čísle (malý otvor) je hloubka ostrosti velká. Jinak řečeno, předměty od určité  vzdálenosti (např. 2 m) až třeba do „nekonečna“ budou ostré. Pouze předměty, které jsou blíž než dva metry, budou neostré.

Při použití malého clonového čísla (velký otvor) je hloubka ostrosti malá. Předměty fotografované ze stejného místa, stejným objektivem a při zaostření na stejné místo jako v předchozím případě, budou ostré např. jen od 2. metrů do 3 metrů. Vše, co je blíže než dva metry, bude rozostřené, stejně tak vše, co je dál než 3 m, bude také neostré.

Zde je potřeba si uvědomit, že hloubka ostrosti se nemění skokově, ale plynule. Pokud je tedy v předchozích příkladech uvedeno, že hloubka ostrosti je od 2 m dále, nemusí to nutně znamenat, že předmět ve vzdálenosti 1,95 m (nebo 3,5 m) již bude viditelně rozmazaný. Pozadí v určité vzdálenosti za hlavním motivem tedy nemusí být rozmazáno úplně a neztrácí se z něj tak potřebná obrazová informace (např. lze rozpoznat, zda je to budova nebo tank - viz tři první obrázky).

Na obrázku sušených ryb je jasně patrné, jak se postupně mění ostrost snímku. Zatímco hlavičky ryb v popředí a v pozadí jsou rozmazané, ryby uprostřed snímku jsou ostré.

  • Ohnisková vzdálenost (zoom)

Clonou měníte hloubku ostrosti, ale nikoliv kompozici snímku. Změna ohniskové vzdálenosti (zazoomování objektivu) způsobí změnu fotografovaného výřezu (kompozice snímku) a může vést i k viditelné změně hloubky ostrosti.
Při použití dlouhého skla (dlouhá ohnisková vzdálensot objektivu) je hloubka ostrosti malá (viz snímky výše). Čím se ohnisková vzálenost objektivu zkracuje (širokoúhlý objektiv) tím se zvětšuje i hloubka ostrosti.

Příklad použití širokoúhlého objektivu a velkého clonového čísla je vidět na dalším obrázku. Oltářík je vzdálen od objektivu cca 2 m. Použité ohnisko cca 19 mm, clona 16.

Proč clona a ohnisková vzdálensot mění hloubku ostrosti?
Velikost clony si představme jako průměr otvoru, jímž proniká světlo (nositel obrazu - viz předchozí díly). Čím menší je otvor, jímž světlo proniká, tím větší je hloubka ostrosti. Je to způsobeno tím, že paprsky světla dopadají na rovinu snímacího čipu pod velmi ostrým úhlem. Objekty, které jsou mimo rovinu zaostření, se promítnou ostře až za rovinu snímacího čipu. Ale tím, že paprsky dopadajícího světla svírají, pro každý zobrazovaný bod, ostrý úhel (prochází malým otvorem), budou i tyto objekty, zobrazeny na čipu, relativně ostré. Naopak je-li clona otevřená (velký otvor) prochází paprsky „zeširoka“ a výsledný bod zachycený čipem bude velký - tj. rozmazaný.

Hloubka ostrosti, dobrý sluha....

Hloubku ostrosti pomůže tam, kde je potřeba oddělit nebo vyčlenit fotografovaný objekt od okolí. Malou hloubku ostrosti nastavíme například při portrétování osob. Naopak v reportážní fotografii, při použití širokoúhlých objektivů chceme mít většinou vše ostré. Nastavíme clonové číslo co největší.

Hloubka ostrosti samozřejmě nepřináší jenom užitek. Problémy nastanou při fotografování z malé vzdálenosti a zejména při makrofotografii. Tak se dostáváme k dalšímu faktoru, který ovlivňuje ostrost předmětů na snímku a tím je vzdálenost snímaného objektu od přístroje.

Obecně platí, že čím jsou fotografované objekty dál, tím je větší hloubka ostrosti. Ovšem čím je předmět dál a čím více je zvětšen (přiblížen, zazoomován) tím je hloubka ostrosti menší.

U makro fotografie rozhodují o ostrosti centimetry a někdy i milimetry. Čím je objekt blíž a čím více ho chceme zvětšit, tím více nám klesá hloubka ostrosti. Připočteme-li k malé hloubce ostrosti i věčný nedostatek světla, který nedovoluje nastavit vyšší clonové číslo (zvětšit hloubku ostrosti), aniž by se dramaticky prodloužil čas, dojdeme k závěru, že makro fotografie je opravdu alchymie.

V čem vítězí  pravá, jednooká zrcadlovka?

Při koupi fotoaparátu je potřeba si uvědomit,  zda budete chtít s hloubkou ostrosti pracovat. U digitálních (ale i klasických) kompaktů není možnost clonu a tím tedy i hloubku ostrosti, nikterak ovlivňovat. Maximálně lze využít přednastavené režimy, jako je portrét (hloubka ostrosti je malá) nebo krajina (hloubka ostrosti je maximální možná). Navíc u digitálních přístrojů bývá fyzická ohnisková vzdálenost velmi malá, a proto i hloubka ostrosti je vždy veliká. Což může být výhoda, například při reportážních momentkách, ale značná nevýhoda při portrétování.

Ke skutečné práci s hloubkou ostrosti potřebujete režim preference clony (AV) nebo manuální nastavení. A jedině prostřednictvím pravé, jednooké zrcadlovky lze dosáhnout požadovaných výsledků, tak aby důležité bylo zdůrazněno (tj. ostré) a méně podstatné dostatečně potlačeno (tj. neostré). Všechny ilustrační fotografie v tomto článku byly pořízeny klasickou jednookou zrcadlovkou.