Kazetové magnetofony byly v roce 1979 již docela dobře zabydlené v domácnostech, na cestách je však mohli používat jen profesionálové – zejména kvůli vysoké ceně a přeci jen větším rozměrům i hmotnosti tehdejších přístrojů.
Jedním z pravidelných uživatelů profesionálního rekordéru Sony TC-D5 byl i spoluzakladatel a čestný předseda Sony Masaru Ibuka. Brával si jej s sebou na cesty letadlem, a přístroj mu přišel pro každodenní používání příliš neohrabaný, těžký. Požádal proto ve firmě lidi z oddělení kazetových přehrávačů, aby mu něco „ušili“ na míru.
Příslušná divize vedená Kozo Ohsonem pro něj upravila základnější novinářský diktafon Pressman. Odstranili pro jejich ředitele nepotřebné nahrávání a výměnou magnetické hlavy a doplněním části signálové elektroniky jej předělali pro stereofonní provoz.
Z „custom“ úpravy se stal nový model
Divizi pro vývoj kazetových rekordérů trápily nízké tržby. Odbyt diktafonů odpovídal úzké cílové skupině. V únoru 1979 přišel Akio Morita s návrhem, že by se oddělení mohlo blíže podívat na unikátní zařízení, které navrhli pro pana Ibuku.
Speciál:Šuměly, trhaly se a měli jsme je všichni. Kazety se točí už 50 let  Magnetofonové kazety letos slaví 50 let existence. Po mnoho let byly nejpopulárnějším zvukovým nosičem a jedním z mála médií, na které šlo zvuk i nahrávat. V roce 1963 je na veletrhu IFA v Berlíně představila společnost Philips, coby komfortnější náhradu v té době používaných cívek. |
„Tohle je přesně produkt, který uspokojí ty mladé lidi, co chtějí poslouchat hudbu celý den. Vezmou si jej všude s sebou a nebude je zajímat, jestli umí nahrávat, nebo ne. Jestli dáme takovýto stereo přehrávač se sluchátky na trh, bude to trhák.“
To byl únor 1979. Kozo Ohson se obával, že v případě neúspěchu by jeho divize mohla být zrušena nebo sloučena s jinými, a tak si opravdu pospíšili. Už v červnu měli hotový model, jehož cena příliš nepřesahovala sto dolarů (40 tisíc jenů). Zlevnění dosáhli hlavně díky použití lacinějších komponent.
Zasáhl až „digitál“
Přenosné kazetové přehrávače, u Sony Walkmany - i když se tak běžně lidově říkalo i přehrávačům jiných firem -, se staly standardem pro venkovní poslech hudby a kralovaly až do devadesátých let, kdy je postupně částečně vytlačily osobní CD přehrávače, u Sony Discmany. První Discman přišel na trh již v roce 1984, ale kvůli absenci vyrovnávací paměti byla reprodukce při pohybu přístroje přerušována. Jejich masivnější nástup tak začal až s dostatečně dimenzovanými (a cenově dostupnými) pamětmi.
Definitivní tečku pak přinesly přehrávače digitálních hudebních souborů MP3. Pro ně společnost Sony oprášila značku Walkman a vydrželo jim to do dnešních dnů – včetně luxusních modelů pro nejnáročnější posluchače.
