Audio-Technica ATH-TWX9
Pouzdro sluchátek má nezvyklý klínovitý tvar, který sice umožňuje pohodlné vyjmutí a vkládání sluchátek, kdy se nemusíte bát, že vám z ruky vyklouznou, ale zároveň je vetší a v kapse kalhot tlačí a vytváří nechtěný hrbol. Oproti jiným jsem tak měl tendenci dávat pouzdro do kapsy na batohu.
Jenže tato nevýhoda je daní za poměrně unikátní funkci – na dně pouzdra jsou uprostřed zrcadlově lesklých ploch UV diody, které se na chvilku rozsvítí poté, co sluchátka vložíte a zaklapnete víčko pouzdra. UV světlo by tak mělo desinfikovat tu část sluchátek, kterou noříte do zvukovodu. Kam všude se světlo dostane (a je tedy účinné), se můžeme jen dohadovat, ale minimálně pro pocit je to příjemné.
Pouzdro lze nabíjet pomocí USB-C kabelu nebo bezdrátové Qi nabíječky. Sluchátka vydrží na jedno nabití hrát zhruba pět hodin, v pouzdře je dobijete dvakrát zcela a jednou trochu.
Sluchátka jsou poměrně velká, ale v uších mi seděla příjemně a zároveň pevně. Pro jejich ovládání slouží jak tlačítka na „stopkách“, tak dotykové plochy na vnější straně. Jejich funkce si můžete částečně nastavit v aplikaci a poté si vše musíte zapamatovat – tedy kolik stisků či dotyků na který ovladač vyvolá kterou funkci.
Aplikace patří mezi funkčně nejbohatší, část nabídky si můžete prohlédnout ve screenshotech. Sluchátka lze souběžně připojit k více zařízením (multipoint), nebo můžete nechat v uchu jen jedno z páru a druhé nabíjet. Z kodeků umí SBC, AAC, aptX a aptX Adaptive, mají i certifikaci pro Sony 360 reality Audio.
Hodnocení poslechu musíme rozdělit na dvě části. První se týká aktivního potlačení okolního hluku, druhá samotné reprodukce hudby.
S ANC je to totiž složitější. Ono velké množství přibalených nástavců totiž není jen pro parádu a vybrat ten správný se mi tentokrát odhadem nepodařilo. Ty, co jsem vybral na první dobrou, mi pocitově sedly, ale chybně izolovaly – usedl jsem do metra a ačkoli vyšší frekvence byly potlačené slušně, u basů jsem měl pocit, že nesedím v metru, ale v subwooferu a že sluchátka nízké frekvence spíše přidávají, než že by je potlačovaly. Ještě horší to bylo v nízkopodlažním autobuse vzadu u motoru, to jsem myslím trpěl já i sluchátka. Postupně jsem ale našel nástavce, ve kterých popsaný jev nebyl patrný a ANC fungovalo.
Dobrou zprávou je, že fungovalo tak, že umožnilo příjemný poslech při běžné hlasitosti reprodukce. V aplikaci najdete i manuální kalibraci pro optimální výsledek v daném prostředí – a její vliv je patrný. Horší zprávou je, že vrcholné modely konkurence potlačí okolní hluk výrazněji a i v hlučných prostředích vytváří příjemné ticho. Zároveň jsem v případě TWX9 slyšel dusání vlastních kroků – což ale může být jen můj osobní problém. U testované konkurence se mi to ale nestávalo. Druhý povzdech jsme měli při nošení ve větru, jehož vliv na reprodukci sluchátka neumí eliminovat.
Samotná reprodukce hudby ale je úplně jiná káva. Na zvuku je patrná snaha o analytické podání detailů a struktury tónů, ve kterém podle nás překračuje většinu TWS konkurence. Vokál i nástroje jsou pocitově posunuté blíže středu hlavy, takže jsme měli pocit, že nám Diana Krall nezpívá do ouška, ale máme ji přímo v hlavě. Výšky mají cink, basy umí jít hluboko, ale třeba u vybrnkávání na basu nebo baskytaru bychom si dovedli představí ještě o něco větší energii. Dynamika je velmi dobrá, zejména ve středech a zvuk je díky ní živý a poslech nás bavil. U nižších basů nám chyběla větší mohutnost – ale to je otázka osobního vkusu a preferencí. Velmi slušný je prostor i lokalizace, ale je patrné, že detailnost je nadřazena muzikálnosti a oproti testované konkurenci je zvuk méně plný, má méně objemu.